Tajemství dlouhého života

Proč jedna národní skupina žije déle – a navíc zůstává mladá?

Žurnalista supěl. Nebyl úplně fit, ale přesto zkoušel držet se sportovně založenou ženou krok. Hulda ho vzala s sebou na svůj ranní běh – a s přehledem ho předehnala. Bylo to už tak dost trapné, že ho předběhla žena. Ale co bylo ještě horší: tato žena byla třikrát starší než on. Mohla by být nejen jeho matkou nebo babičkou, ale dokonce jeho prababičkou!

Hulda Crooks [Hilda Krúks] byla fenoménní. Ve skvělém věku 91 let byla natolik fit, že vystoupala na horu Fuji v Japonsku (3.776 m). Ve stejném roce vystoupala na Mount Whitney, nejvyšší horu v USA. Ještě nikdy nezdolala žena v jejím věku obě tyto hory. Horu Mount Whitney (4.421 m) pokořila již třiadvacetkrát. Když to zkoušela poprvé, bylo jí 66 let. V 72 letech vystoupala na tohoto obra dokonce dvakrát během dvou týdnů – jednou dokonce v noci! To bylo se skupinou teenagerů, kteří chtěli zažít východ slunce přímo z vrcholu hory. Podruhé byla se svými bratry Edem (75) a Chrisem (77).

Poznámka k obrázku:
Hulda Crooks byla fenomenální. Ve věku 91 let byla natolik fit, že vystoupala v jednom roce na horu Fuji v Japonsku (3776 m) a Mount Whitney, nejvyšší horu ve Spojených státech. Nikdy ještě tyto dvě hory nezdolala žena jejího věku.
“Mount Whitney 2003-03-25” by Geographer – en.wikipedia. Licensed under CC BY 1.0 via Wikimedia Commons.

„Babička Whitney“, jak jí mnohdy lidé s láskou říkali, byla tématem mnohých dokumentací v časopisech a v televizi – i díky jejím vynikajícím znalostem v oblasti zdravého stravování. Pokořila každou vyšší horu v Kalifornii, a sice ve věku, kdy jiní už čekají na smrt. Byla držitelkou osmi světových rekordů pro ženy přes 80, např. v maratonu. Také zvítězila ve své věkové kategorii v dalších velkých pouličních bězích.

„Dobré zdraví není náhoda“, říkala. „Nejde jen o stravování a fyzický trénink, ale o komplexní životní styl.“ Byla tak slavná, že po ní nazvali jeden vrchol hory (jižně od Mount Whitney): Crooks Peak. Zemřela v roce 1997 ve svém rodném městě Loma Linda, a sice ve zdatném věku 101 let.

Kupodivu není Hulda Crooks v Loma Lindě jediná, kdo ohromuje svět svou takřka neuvěřitelnou kondicí. Právě zde žije pozoruhodně mnoho stoletých lidí. Životnost určité národní skupiny v jižní Kalifornii je až o deset let vyšší než u celkového obyvatelstva.

Dr. Ellsworth Wareham je další příklad této neobvyklé vitality. Ve věku 70 let šel do zasloužené „penze“. Do té doby byl vedoucím kardiochirurgem na Univerzitě v Loma Lindě. Ale u něj se jednalo o velmi neobvyklou penzi. A sice proto, že ve svých 95 letech stál ještě stále u operačního stolu a asistoval u operací s otevřeným srdcem: neměl třesoucí se ruce ani slabé oči. Tři až pět operací týdně s délkou trvání tři až šest hodin bylo pro něj úplně běžné. Kdo ho slyší mluvit, nevidí „starce“, ale produktivního muže se smyslem pro humor a výrazným intelektem, který stojí oběma nohama v životě.

Mluvíme-li o dlouhověkosti a zdraví, docházíme k závěru, že několik národních skupin na světě obzvlášť vyniká. Mají pouze lepší geny, nebo co je tím činitelem, který způsobuje, že jsou tito lidé zdravější a žijí o mnoho let déle než ostatní? Všichni mají pouze zlomek z typických civilizačních nemocí a nižší biologický věk: v občanském průkaze můžou mít napsáno 70, 80 nebo 90 let, ale jejich tělo funguje zřetelně mladistvěji. Cítí se mnohdy „o dvacet let mladší“. Žijí sen mnoha lidí. Co je jejich tajemstvím? Vědci se dali na cestu hledání „živého pramene“. V knize The Blue Zone (př. Modrá zóna) od Dana Buettnera, která byla vydána roku 2008 v USA, jsou představeny čtyři geografické regiony s vysokým podílem staletých lidí. Lidé z těchto národních skupin jsou zřetelně zdravější než zbytek světové populace. Žijí v 1. Sardínii, 2. Okinawě, 3. na poloostrově Nicoya v Costa Rice a 4. v kalifornské osadě Loma Linda.

Zatímco jsou první tři skupiny obyvatelstva etnické skupiny, které jsou nápadné tím, že jejich stravovací návyky a životní styl jsou obzvlášť zdravé, je u čtvrté skupiny, a sice z Kalifornie, rozhodující rozdíl: zde se nejedná o relativně oddělenou, tradičním způsobem žijící etnickou skupinu, ale o osoby, které žijí uprostřed civilizace Spojených Států a přesto tvoří oázu dlouhověkosti. V USA, které jsou proslulé svými McDonaldy, fast foody a extrémní nadváhou, se jedná o velmi překvapující jev. V Loma Lindě, která leží uvnitř smogové zóny Los Angeles, by nikdo neočekával rajskou zahradu v oblasti zdraví. Ale ne všichni obyvatelé Loma Lindy spadají do této kategorie. Společným jmenovatelem této obzvlášť vynikávající skupiny obyvatelstva, která dalece přesahuje zbytek Američanů v oblasti zdraví a dlouhověkosti, je příslušnost k jedné církvi: jsou to Adventisté sedmého dne (CASD). Už několik desetiletí přitahují stále znovu pozornost výzkumníků. Jedná se o stejnou církev, do které patří také Hulda Crooks a Dr. Wareham.

National Geographic také navázal na téma nadprůměrně zdravých národních skupin. Bylo to v listopadovém vydání z roce 2005. Tehdy byla osvětlena spojitost mezi zdravím a pro Adventisty typickým životním stylem. Zde je zřetelné: Adventistům nejde jen o to, aby se dožili co nejvyššího věku a pak museli kvůli mnohým bolístkám spíše trpět než žít. Mnohem více jim jde o opravdovou kvalitu života až do vysokého věku. Zestárnout a zůstat mladým je deviza. Dan Buettner přišel během svých průzkumů na to, že mezi stoletými lidmi, které navštěvoval během svých studií, není ani jeden špatně naladěný nebo mrzutý. Díky tomu, že Adventisté v Loma Lindě provozují velkou univerzitní nemocnici a zdravotní středisko, žije zde vysoký počet Adventistů. Ve skutečnosti zde člověk může potkat mnoho „starých“ lidí, kteří jsou cokoli, jen ne zkostnatělí. Jsou aktivní a fit, hrají basketbal, pracují na zahradě, aktivně pracují pro druhé a užívají si života.

Nedávno běžel na veřejném kanálu (PBS) Spojených států amerických dokonce delší dokumentární film o zdraví a lékařských službách Adventistů. Jeho název byl: Adventisté. Ukazuje kromě jiného spojitosti mezi vysokou životností a kvalitou života Adventistů na jedné straně a jejich náboženským přesvědčením na straně druhé. Film ukazuje dále na to, že protestantští křesťané – mnozí z nich se stravují vegetariánsky – vnímají člověka jako jednotu těla, duše a ducha. Jak říkají Adventisté, Bohem nabízená záchrana je koncept, který je zaměřený na celistvost a nezačíná až na onom světě. Nemoc nebo zdraví mají vždy vliv na všechny aspekty lidského života. Proto je tento přístup, který zahrnuje celého člověka, část praktického života křesťana.

Poznámka k obrázku:
Univerzita v Loma Lindě leží dobrou hodinku cesty autem východně od Los Angeles. Lékařská fakulta a obzvlášť kardiochirurgické centrum se těší zvláštní proslulosti.

Nikoho tedy nepřekvapuje, že se Adventisté silně angažují – jako jednotlivci nebo i jako organizace –v oblasti zdraví. „Ježíš léčil nemocné“ je argumentem, proč to dělají také. Celosvětově provozuje církev skoro 400 nemocnicí, zdravotních středisek a ošetřoven. Ze zdravotně technického hlediska patří mnohá z těchto zařízení k těm nejpokročilejším na světě. Univerzita v Loma-Lindě například zastává ve světovém měřítku přední místo v transplantaci srdce u dětí a provozuje první protonový urychlovač k léčení rakoviny na světě. Mnohé nemocnice vynikají roboty podporovanou chirurgií. Ale nejde pouze o léčení. Mnohem důležitější je prevence – nenechat nemoci ani vzniknout. K tomu přispívá 20 továren zdravé stravy na světě, stejně jako velký počet zdravotních výstav a veletrhů, obchodů zdravé výživy a vegetariánských restaurací. Také odvykací programy pro kuřáky a další prostředky k boji proti závislostem jsou provozovány po celém světě s velkým úspěchem.

Poznámka k obrázku:
Srdeční tým Univerzity v Loma-Lindě v nasazení. Lékaři přijali za zvyk vždy jednou v roce vycestovat do jedné země třetího světa, operovat těžké případy a předávat své znalosti tamějším lékařům.

V souvislosti se zdravím jsou Adventisté sedmého dne nejčastěji zkoumanou národní skupinou na světě. Některé studie se snažily zjistit, které faktory odlišují Adventisty v oblasti životního stylu a jsou odpovědné za jejich lepší zdraví.

Již v roce 1958 začala jedna z větších studií tohoto druhu. Zaobírala se úmrtností Adventistů. V rámci tohoto vyšetření bylo 5000 Adventistů vyšetřováno v období pěti let. Výsledky ukázaly podivuhodně nízkou míru úmrtnosti z důvodu rakoviny a onemocnění věnčitých srdečních cév. Samotní tito dva zabijáci jsou zodpovědní až za tři čtvrtiny všech úmrtí v USA. Ve srovnání ke kalifornským neadventistům ležely míry níže o v průměru mezi 60 a 98%. Studie kromě toho také doložila jako jedna z prvních svého druhu nebezpečné dopady kouření na zdraví.

V letech 1974-1988 se připojila studie Adventist Health Study (Studie o zdraví Adventistů). Vyšetřovala cca 34 000 kalifornských Adventistů. Cílem bylo vyfiltrování rozhodujících kritérií v adventistickém životním stylu. Šlo o faktory, které chrání před určitými nemocemi. K tomu byli také srovnáni různí Adventisté mezi sebou: vegetariáni, nevegetariáni atd., protože ne všichni Adventisté žijí důsledně vegetariánsky. Pět kritérií obzvláště přispívalo k o 10 let vyšší životnosti:

• Nekuřáctví
• Strava na rostlinné bázi
• Spotřeba ořechů několikrát týdně
• Pravidelná sportovní činnost
• Normální tělesná váha

Dalšími důležitými faktory jejich zdravého stravování byla podle studie spotřeba luštěnin, rajčat a celozrnného chleba stejně jako pití sojového mléka a dostatku vody. Každý z těchto stravovacích faktorů měl za následek kolem 50% méně srdečních onemocnění nebo až o 70% méně rakovinných onemocnění.

V roce 2002 začala druhá adventistická zdravotní studie. Konečné vyhodnocení ještě nebylo vytvořeno. Na studii se podílelo skoro 100 000 adventistických členů církve ze všech spolkových zemí USA a Kanady. Počet 100 000 odpovídá asi 10% Adventistů žijících v Americe. I když ještě nejsou předloženy všechny výsledky, můžeme již nyní vyjmenovat několik poznatků. U cukrovky typu B a v nadváze jsou výsledky o to lepší, čím silněji je strava na rostlinné bázi.

Poznámka k obrázku:
Důležitou součástí stravy dlouho žijících Adventistů jsou ořechy, luštěniny, celozrnné pečivo stejně jako ovoce a zelenina. Pití dostatečného množství vody je dalším faktorem. Mají v průměru až o 76% méně srdečních onemocnění a až o 98% méně rakoviny.

Doktorovi Garymu Fraserovi, vedoucímu druhé studie o zdraví Adventistů, byla položena otázka, které věci vnímá jako nejdůležitější faktory pro zdravý, dlouhý život. Vedle již jmenovaných faktorů jako nekuřáctví, rostlinně založená strava a konzumace ořechů poukázal na dalekosáhlá nebezpečí konzumu alkoholu. Kromě toho řekl: „Existují velmi silné důkazy, že důsledný náboženský život přináší opravdové výhody v ohledu na dlouhověkost a pravděpodobně také na nemoci jako je ischomická srdeční choroba.“

To, co je typické na adventistickém způsobu života, je komplexnost přístupu. Teprve souhra různých elementů způsobuje vynikající výsledky. Tajemství je v součinnosti působení různých faktorů. V 70. letech 20. století chtěli zakladatelé nového adventistického zdravotního střediska v kalifornském Weimaru shrnout již platné zdravotní zásady Adventistů do hrubého konceptu. V souvislosti s ním vznikla zkratka NEWSTART (nový začátek). Každé písmenko zastupuje jeden aspekt zdravotního celostního konceptu:

Nutrition – Výživa
Exercise – Pohyb, Cvičení
Water – Voda, hydroterapie
Sunshine – Sluneční svit
Temperance – Střídmost a vyváženost
Air – Vzduch, dýchaní
Rest – Odpočinek, spánek
Trust in God – Důvěřovat Bohu

Pojem NEWSTART se stal v celosvětovém měřítku synonymem pro zdravý život a léčbu přírodními prostředky (pro více detailů viz Extračást „Osm lékařů přírody“; orig. „Die acht Ärzte der Natur”, str. 88- 91). Adventističtí lékaři a zdravotní experti poukazují na to, že životní styl, který je zaměřený na dodržování těchto osmi principů, má pozitivní účinky na veškeré chorobné stavy. Má silně preventivní vliv stejně jako potenciál léčit. Ve skutečnosti je správnost tohoto životního stylu podepřena četnými novějšími vědeckými pracemi.

Časté otázky, které se v této souvislosti objevují, zní: Proč tito lidé přeměňují tak důsledně vědecké poznatky? A od kdy tak činí? Snaha o zdravý životní styl je u nich vyloženě součástí jejich náboženského přesvědčení, které by se dalo jinak v mnohém označit za tradičně biblicky-protestantské nebo také luteránské. Hraje věda v jejich církvi tak dominantní roli? Souvislost je tu úplně jiná, a to je překvapující.

Velká část vědeckých poznatků, které dokládají správnost tohoto programu, byla objevena až v pozdější době. Předtím se ve vědě vycházelo nezřídka kdy z naprosto jiných, dokonce protichůdných poznatků a principů. Teprve po čase se ověřily adventistické zásady jako správné. Adventisté sedmého dne znají tyto principy ale již 150 let zpátky. I když je nepraktikuje nebo kompletně nedodržuje každý Adventista, jsou přece jen – alespoň v církevní nauce (teorii) – částí jejich přesvědčení. Již v roce 1863 (!) měli Adventisté tyto dnes vysoce aktuální vědecké poznatky. Díky tomu drželi, jak někteří z nich rádi zdůrazňují, již tehdy v ruce klíč k zamezení a léčení skoro všech moderních civilizačních chorob. Jak je to možné? Odkud mají své poznatky?

Poznámka k obrázku:
Protože má pro Adventisty svobodné rozhodnutí člověka velkou hodnotu a protože Ježíš poukázal na víru jako na předpoklad ke křtu, křtí Adventisté ponořením do vody pouze ty, kteří k rozhodnutí nechat se pokřtít sami dozráli.

V Americe 19. století se zdála být ignorace v otázkách zdraví obzvlášť velká. Průměrná životnost byla 39,4 let. Příčiny nemocí byly v 50-tých a 60-tých letech 19. století obecně zřídka kdy známy. Až o 10 až 20 let začaly … objevy v této oblasti.

Poznámka k obrázku:
Ellen Whiteová (rozená Harmonová, 1827-1915), která vyšla pouze tři roky školy, napsala od roku 1863 mnoho o zdraví a příčinách onemocnění a jejich zamezení. Překvapivě předběhla vědu v některých ohledech až o 100 let.

Existence zárodků byla neznámá, sterilizace cizí slovo. Nemocnice byly úmrtními ústavy: Pacienti zde umírali jako mouchy. Lékaři používali k léčení nemocí rtuť, arzén a strychnin (!) – substance, které jsou dnes používány částečně jako jed pro krysy. Pouštění žilou bylo po staletí jednou z nejdůležitějších ošetřujících metod. Důvodem bylo, že lidé měli naprosto mylné představy o „rovnováze tělních šťáv“. Tato forma vypuštění velkého množství krve byla praktikována až do poloviny 19. století a stála mnoho lidí život – pravděpodobně i George Washingtona. Nebyla žádná antibiotika, žádný aspirin, žádné transfúze krve, žádná očkování, žádné rentgenové snímky. Že existuje souvislost mezi životním stylem a nemocemi, bylo naprosto neznámou věcí. Hygiena byla spíše cizím slovem, koupání vzácnost. Noční vzduch byl považován za jedovatý. Proto se spalo při zavřeném okně. Lékaři nepotřebovali do praxe žádné vzdělání. Každý si mohl říkat „doktor“.

Na pozadí těchto politováníhodných okolností začala žena jménem Ellen Whiteová (rozená Harmonová, 1827-1915) v roce 1863 obšírně psát o zdravém životě a příčinách nemocí a jejich zamezení. Patřila k zakladatelům církve Adventistů sedmého dne, která byla přesně v tom roce založena v USA. Z jejího pera pochází mnoho knih k nejrůznějším tématům. Vydala přes 100 000 ručně napsaných stránek – tolik, co žádná jiná spisovatelka. Jedním z jejích nejdůležitějších témat bylo zdraví. Osm zdravotních faktorů, také nazývaných osm „lékařů“, o kterých se v adventistických kruzích rádo mluví, se vztahuje přímo na Ellen Whiteovou a rok 1863. Skoro 100 let předtím, než vědci přišli s určitými radami k zamezení rakoviny, již Ellen Whiteová podrobně popsala výhody výživy založené na rostlinném stravování s velkým obsahem zeleniny, ovoce, obilovin a ořechů. Jako příklad pro její prozíravost a správné lékařské chápání platí její již brzy zveřejněná vydání o nebezpečí konzumu tabáku (viz vlevo). Kouření a žvýkání tabáku bylo tehdy velice populární. Nikotinu se dokonce částečně připisovaly ozdravné účinky. Tomu rozhodně odporovala Ellen Whiteová. Zpětně se dá říci: její varování jsou skutečně prorockého charakteru.

Poznámka k obrázku:
Adventista John Harvey Kellogg – mimo jiné vynálezce Kelloggových cornflaků – byl svého času nejznámější lékař v Americe. Bohatí a mocní přicházeli do Battle Creeku v Michiganu, aby se u něj nechali léčit a změnili svůj životní styl.

Je nad rámec tohoto článku, abychom vyčetli všechny body, které Ellen Whiteová na rozdíl od běžného pohledu společnosti doporučovala a které se mezitím osvědčily jako nejnovější stav vědeckých poznatků. Skutečnost, že sepsala v polovině 19. Století správné poznatky v oblasti zdraví a prevence, fyziologie a patologie, je více než zarážející. K tomu patří fakta, která byla tehdy naprosto neznámá. Jak bylo takové poznání možné? Byla kvůli svému úrazu pouze tři roky ve škole. Zdroj jejích vědomostí tedy nemohl být z akademické půdy.

Ona sama se odkazovala na to, že má nadpřirozený zdroj informací. Kdo věří Bibli, ví, že jsou zde pouze dvě možnosti. Buď byla inspirována Bohem, nebo druhou stranou, tedy démonskými silami. Protože celý život byla proti hypnóze a všem okultním jevům, zůstává zde pouze první možnost, toť přesvědčení mnohých Adventistů. Mnozí věří, že Ellen Whiteová měla v Bibli zmiňovaný duchovní dar proroctví.

Jako přímý následek jejích poznatků a na její radu vzniklo již v roce 1866 první adventistické zdravotní středisko. Později obdrželo název „Sanatorium Battle Creek“. Mělo okamžitě velký úspěch. Mnozí zde zažili uzdravení a naučili se nejen to, jak se uzdravit, ale také jak zůstat zdravý. Hrály zde velkou roli přírodní léčivé metody. Vedoucí lékař byl Dr. John Harvey Kellogg. Získal si velkou mezinárodní proslulost, a to nejen díky vynalezení Kelloggových Cornfaků, které vyvolaly revoluci v americké snídaňové kultuře. Kellogg spojil nejlepší poznakty pozvolně rostoucí vědy s přírodními léčivými metodami, které vycházely od Ellen Whiteové.

Poznámka k obrázku:
V sanatoriu v Battle Creeku – bylo znovu zřízeno po vyhoření v roce 1901 – tehdy mohlo být současně ošetřováno až 600 pacientů. Dnes je budova využívána americkou armádou.

Již brzy rostla všude ve Spojených státech adventistická sanatoria jako houby po dešti. Představovala kvantový skok v léčení nemocí. Známé osobnosti z celého světa přicházely do těchto institucí. Americký prezident William H. Taft, král Edward z Anglie, vynálezce Thomas Edison: ti všichni vyhledali například sanatorium v Battle Creeku a byli zde uzdraveni. Bohatí a mocní přicházeli, protože věděli, že se zde nabízí něco, co člověk nikde jinde nedostane. V Battle Creeku bylo možno ošetřovat až 600 pacientů současně. Kellogg byl tehdy jednou z nejznámějších osobností v USA. Ve skutečnosti se zdravotní poselství Adventistů prokázalo v tehdejší době jako velké požehnání.

I dnes, jak mnohdy Adventisté opakují, jsou poznatky o zdraví sepsané Ellen Whiteovou velkým darem pro lidstvo. Svou dlouhověkostí a nízkou náchylností k nemocem jsou Adventisté putujícím důkazem pro pozitivní účinky životního stylu, který má svůj výchozí bod u Boha, jak jsou nejen mnozí Adventisté přesvědčeni. Zdá se, že Adventistům se podařilo dostat se velice blízko k tajemství dlouhého a zdravého života. Někdy se inu vyplatí plavat proti proudu.

Originál: Gabriele Pietruska, „Tajemství dlouhého života: Proč žije jedna národní skupina déle – a navíc zůstává mladá“, časopis Info Vero (Vydání 3., prosinec 2012), S. 74-86