Neexistuje mocnější jazyk než hudba. Hudba překračuje všechny kulturní a jazykové bariéry.
Lidé v Asii oceňují hudbu Bacha, Mozarta či dalších evropských skladatelů. Stejně tak nalezneme i osoby žijící v Severní Americe, které si velice rádi poslechnou indické balady raději než hudbu z jejich blízkého okolí. A dokonce i v samotném srdci Afriky můžeme objevit domorodé kmeny, které zpívají a tančí na hudbu západních popových hvězd.
V Africe dokonce některé kmeny ke svým voodoo rituálům využívají hudbu takových skladatelů jako je Jimi Hendrix, protože rytmus a atmosféra jeho písní připomíná rytmický styl hudby domorodé džungle. Stejně jak je totiž rock vhodný k vyvolání správné atmosféry pro rituální tance tak je vhodný i pro podobné náboženské obřady.
Ovlivňování emocí
Hudba, ze všech uměleckých forem, promlouvá k našim emocím nejhlasitěji. Hudbu vnímáme částí mozku, která přijímá podněty pocitů a emocí. Obchází však části mozku zahrnující rozum a vědomé rozhodování.
Jinými slovy, hudba nevstupuje do naší mysli prostřednictvím mozku, ale vstoupí cestou vedoucí přes mezimozkový hrbol (Thalamus), který zpracovává vnímání a pocity. Když stimul zasáhne mezimozkový hrbol, je tak mozek automaticky “napaden”. Pokud stimul nějakou dobu přetrvává, je jím nakonec mozek donucen k reakci na své okolí, a to způsobem jakým mu tento stimul určuje. Rozum nám nefunguje a odezva je automatická. Více o reakci mozku na stimul, jako je hudba.
Autor Willem Van de Wall, uvádí se své knize Hudba v nemocnicích:
„Důvod, který nás přiměje označit nějakou skladbu jako neodolatelnou, je ten, že reagujeme na úrovni smyslově-motorického vnímání.“(1)
Lékařský výzkum ukázal, že ušní nervy mají mnohem rozsáhlejší propojení než jakékoliv jiné nervy v našem těle. Více o uších.
Také bylo vědecky potvrzeno, že hudba má přímý vliv na tepovou frekvenci, krevní tlak, nervový systém a žlázy.
Jimi Hendrix, slavný kytarista, který napsal hit s názvem „Voodoo child” (Dítě Voodoo), odhaluje sílu hudby, jako nástroje pro vytvoření atmosféry a indoktrinace mysli:
„Blues se snadno hraje, ale hůř lze procítit. Pozadím naší hudby je duchovní blues. Blues je součástí Ameriky. Tvoříme naši hudbu jako elektrickou formu kostelní hudby – jako nový druh Bible, ne takové, která je v hotelu ale takové, kterou nosíte ve svých srdcích, a která vám způsobí nějaký fyzický pocit. Snažíme se, aby naše hudba byla tak odvázaná a úderná, aby udeřila do vaší duše natolik, že se jí otevře. Je to jako šoková terapie nebo otvírák na konzervy. Rock je technicky založen na blues … Chceme, aby si lidé uvědomili, že je naše hudba stejným způsobem duchovní, jako jsou návštěvy církve.“ (2)
Více o schopnosti hudby měnit náladu.
Duchovní spojení
Uznávaný filozof Claude Levi Strauss spatřoval propojení mezi spiritualitou a hudbou. Zde jsou jeho slova:
„Vzhledem k tomu, že hudba je jediným jazykem s protichůdnými atributy, jelikož je najednou srozumitelná a někdy naopak nepřeložitelná, je hudební tvůrce srovnatelný s bohy a hudba sama o sobě je nejvyšším tajemstvím vědy člověka.“ (3)
Duchovní důsledky obsažené v těchto tvrzeních jsou víc než jasné. Pokud má člověk zkušenosti s hudbou, nejen jako běžný posluchač, může ocenit, jak neuvěřitelně silný vliv má tato mocná a rafinovaná forma umění. Osobně bych nechtěla srovnávat hudebníka “s bohy”, ale rozhodně bych zdůraznila, že každý, kdo pochybuje o přesvědčujícím vlivu hudby, to dělá čistě z důvodu nevědomosti nebo umíněnosti.
V křesťanství lze spatřovat mnoho ukázek, zvláště v případě charismatických církví, kde je za pomocí hudby vytvářena atmosféra nevázaných oslav a svobody projevu, a slouží tak velice podobnému účelu, jako hudba v kontextu domorodého nebo mystického uctívání.
Bůh nám dal skvěle stvořené uši a mozek, kterých můžeme využít pro dobro nás i ostatních. Všechny tyto složitě a pečlivě vytvořené struktury jsou součástí tělesného chrámu, který patří samotnému Stvořiteli. Chce žít v nás skrze Ducha svatého tím, že se usadí v našem životě. V lásce nás varuje před výsledky zneužívání chrámu svého Ducha:
„Nevíte, že jste Boží svatyně, a že ve vás bydlí Duch Boží? Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, a tou svatyní jste vy.“ (1 Korintským 3:16-17).
Zvažme vážně to, čemu vystavujeme svá těla. Důsledně zvažte důsledky dříve, než si poslechnete libovolnou hudbu, jen kvůli tomu, že se při ní cítíte dobře. Uvědomte si atmosféru, kterou vytváří hudba, kterou posloucháte.
„Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li z Boha; neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků.“ (1 Jan 4:1)
Požádejte Ducha svatého, aby vás vedl při vašich rozhodnutích a to nejen v případě výběru hudby.
Uctívání
Hudba je velmi kontroverzní téma. Hudba, kterou posloucháme, a s níž se ztotožňujeme, o nás vypovídá, koho uctíváme! Rick Warren ve své knize The Purpose-Driven Life (Účelně řízený život), uvádí následující:
“Uctívání nemá nic společného se stylem, hlasitostí nebo rychlostí skladby. Bůh miluje všechny druhy hudby, protože stvořil všechny její druhy – rychlou a pomalou, hlasitou a tlumenou, starou a novou. Pravděpodobně se vám veškerá nelíbí, ale je Bohu ano! Pokud je Bohu nabízena v duchu a pravdě, je to uctívání …”
“Křesťané často nesouhlasí se stylem hudby používaným při bohoslužbách… Ale neexistuje žádný biblický styl! V Bibli nejsou žádné noty; neuvádí ani hudební nástroje.”
“Neexistuje taková věc jako „křesťanská“ hudba; jsou jen křesťanské texty. Jsou to slova, která dělají píseň duchovní, nikoliv melodie. Neexistují žádné duchovní melodie.” (4)
Porovnejte výše uvedené výroky s tím, co je uvedeno o hudbě v Duchem inspirovaných spisech:
O věcech, které jste popsali a které se dějí v Indianě, mi Pán zjevil, že se budou odehrávat přímo před koncem doby milosti. Lidé budou dělat všemožné oplzlé věci. Všude bude plno křiku s bubny, hudbou a tancem. Smysly rozumných lidí budou tak zmatené, že nebude možno spoléhat na jejich správný úsudek. A toto se bude nazývat působením Ducha svatého.
Duch svatý se nikdy neprojevuje takovým způsobem, v takovém bláznivém hluku. To je satanova práce, aby tím zakryl své důmyslné metody, a tak se nemohla projevit čistá, upřímná, povznášející, zušlechťující a posvěcující pravda pro současnou dobu. Lépe je nikdy nespojovat uctívání Boha s hudbou než užívat při našich táborových shromážděních hudebních nástrojů k takovému dílu, k jakému se používala letos v lednu. Přítomná pravda nic takového nepotřebuje, k tomu, aby mohla obracet duše lidí. Hlučný blázinec otupuje smysly a znesvěcuje to, co by mohlo být požehnáním, kdyby se to používalo správně. Síly satanových pomocníků se uplatňují v hlučném karnevalu a říká se tomu působení Ducha svatého…
Duch svatý nemá nic společného s takovou směsicí hluku a hudebních zvuků, jakých jsem byla svědkem letos v lednu. Satan působí v rámusu a zmatku takovéto hudby; kdyby byla místo toho hudba správně použita, sloužila by k Boží chvále a slávě. On však působí jako uštknutí jedovatého hada…
Způsob jakým se hudba provozuje, z ní dělá satanovu past. (Vybraná poselství 2, str. 36-38)
Jsme upozorněni, že charakter naší hudby může naše myšlenky a pocity pozvednout nebo je zvrhnout. (viz 2T 322).
Uvědomuji si, že tento citát se týká světské hudby, ale domnívám se, že se vztahuje i na tzv. křesťanský rock. Poslouchání tohoto rytmu a drsného zpěvu, které jsou stejně tak součástí křesťanského rocku, jen způsobuje, že se člověk stane lhostejným k hudbě a textům světského rocku. Rozdíl je totiž pouze v textu.
Alan O’Day, zpěvák, hudebník a skladatel napsal následující:
„Pro mě představuje současná křesťanská hudba stanici, kterou naladím v rádiu a domnívám se, že slyším světskou hudbu, protože to zní tak hravě – až do chvíle než se zaposlouchám do textu písně a zjistím, že má poněkud jiný záměr, než jsem zvyklý. Jsem rád, že křesťanská hudba vstupuje do 20. století, a že v některých případech je jen nepatrný rozdíl mezi hudbou křesťanskou a světskou.“ (5)
Richard Harrington, z Washington Post, uvádí, že „náboženský nahrávací průmysl spatřuje úžasný prodejní potenciál v průniku „pozitivního popu“ do církví. Říká, že využívá své příležitosti k uskutečnění velkých prodejů na základě propojení současných populárních hudebních stylů s náboženskými texty.(6)
Paul Barker, uvádí ve své knize Why Should the Devil Have all the Good Music? (Proč by měl všechnu skvělou hudbu vlastnit ďábel?):
“Křesťanský rock vstoupil do církví nikoli prostřednictvím křesťanských hudebníků, kteří by se snažili oslavovat Boha – ale za pomoci nezávislých světských rockových umělců, kteří se realizují v náboženských tématech. (7)
To co dnes oslavují vedoucí církví, pastoři a vedoucí mládeže jako velké vítězství … je ve skutečnosti ďáblův nástroj ke zničení věřících…
Rocková hudba je bezbožná, už jen z pozice své vlastní historie, ale také proto, co způsobuje s životy těch, kteří ji produkují či ji pouze poslouchají. Snažit se za pomocí této hudby „oslavovat Boha“ je rouhání… Rocková hudba vznikla jako rebelský sexuální styl hudby a ve stejném duchu přetrvává dodnes. Je urážlivý pro Boha a skutečné křesťany, kteří Boha milují a snaží se žít podle Bible… snažit se sjednotit svaté poselství s nesvatou světskou hudbou je v očích Boha ohavné.“ (8)
Křesťanská církev dnes uctívá Boha s využitím světské hudby, v čemž lze spatřovat paralelu s tím, jak se synové Izraele spojili s Moabity. Byli jsme však varováni, že před druhým příchodem Ježíše k tomuto dojde.
Dr. Juanita McElwain napsala následující:
„Přesně stejné rytmy se používají… v africké a indické hudbě, rockové hudbě a hudbě, která se používá při shromážděních věřících léčitelů (faith healers). Tento bůh přichází vždy, když je zavolán někým, kdo používá tyto rytmy… Přijde tento bůh na bohoslužby, kde se hraje křesťanská rocková hudba, i přestože přítomní lidé si neuvědomují, že ho volají? Existuje poměrně silná shoda, že se tento bůh dostaví.“ (9)
Existuje mnoho svědectví mladých křesťanů, kteří byli svázáni Satanem, když poslouchali křesťanský rock. Pouze prostřednictvím upřímného vyznání, odvrácením se od poslechu této hudby a prosby, aby je Bůh přikryl Jeho převzácnou krví, se mohli osvobodit a získat vítězství. V některých případech říkali, že trvalo měsíce denních modliteb a studia Bible, aby znovu získali svůj křesťanský život, který ztratili kvůli „křesťanské“ hudbě, kterou poslouchali. Stále zůstává tedy otázka, koho budete uctívat?
Chtěla bych vás povzbudit k tomu, abyste se neztratili jako děti Izraele. Mým hlavním cílem při psaní tohoto článku bylo upozornit vás na nebezpečí, které nás obklopuje. Bůh má protivníka, který má v úmyslu oklamat lidi ve jménu našeho drahocenného Spasitele. Chci vás vyzvat, abyste studovali Bibli a modlili se, abyste nebyli Satanem oklamáni. Nechť je vaší konečnou autoritou Slovo Boží.
„Jestliže je však ve vašich očích nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou, nebo zda bohům Emorejců, když sídlíte v jejich zemi. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ (Jozue 24:15).
Autor:
Nettie Gill
Citace:
(1) Willem Van de Wall, Music in Hospitals (New York Russel Sage Foundations, 1946): 15.
(2) David Henderson, ‘Scuse me while I kiss the sky (Bantam Books, 1978): 9-10.
(3) Oliver Sacks, Awakenings (London Pan, 1981): 56-57.
(4) Rick Warren, The Purpose-Driven Life (Michigan: Zondervan, 2002): 65-66.
(5) Alan O’Day, Contemporary Christian Music (November 1982).
(6) Vance Ferrel, Inside Rock Music (Tennessee: Evolution Facts, 2006): 45-46.
(7) Paul Baker, Why Should the Devil Have all the Good Music? (Waco, Texas: Word Books, 1979): 15.
(8) Vance Ferrel, Inside Rock Music (Tennessee: Evolution Facts, 2006): 46-47.
(9) Dr. Juanita McElwain, Demon Possession and Music.
Komentujte