Dokonce už před tisíci lety si filozofové jako Platón, Aristoteles a Sokrates uvědomovali obrovský vliv hudby na posluchače.
Před více než 2300 lety, již Aristoteles hovořil o schopnostech hudby předávat lidem emoce:
„Hudba přímo napodobuje vášně nebo stavy duše … když člověk poslouchá hudbu, která napodobuje určitou vášeň, stane se mu tato vášeň vlastní; a pokud často a dlouhodobě poslouchá hudbu, která evokuje hanebné vášně, jeho charakter se stane také hanebným.“(1)
Aristoteles rozpoznal, že hudba sděluje emoce, a že nemorální hudba může formovat náš charakter špatným směrem. Platón také pozoroval vliv, který hudba měla na společnost, ve které žil, a s touto myšlenkou učinil následující provokující prohlášení:
„Jakákoliv inovovaná hudba je nebezpečná pro celý stát a měla by být zakázána. Když se mění způsoby hudby, vždy se s ní mění i základní zákony státu.“(2)
Platón také hovořil o tom jak hudba přispěla k morálnímu úpadku starověkého Řecka:
“Byli to geniální muži, ale neuměli rozpoznat, co je v hudbě spravedlivé a legální… A skládáním prostopášných děl, ke kterým přidávali prostopášná slova, inspirovali zástupy lidí k bezpráví a drzosti, vzbudili v nich smělost, že mohou sami posoudit melodii a písně… v hudbě se nejprve objevila domýšlivost o vševědoucnosti a všeobecné bezpráví; svobodomyslnost vzápětí následovala a lidé nabyli přesvědčení, že nyní vědí, co nevěděli, a zanedlouho už neměli strach a nepřítomnost tohoto strachu vedla k nestydatosti. K čemu je dobrá tato nestydatost, což je tak zlá věc, než k tomu, aby se odporně odmítal lepší názor z důvodu nadměrné troufalosti, považované za svobodu?”(3)
Sokrates také intenzivně zkoumal účinky hudby. Uznával její potenciál jako nástroje k indoktrinaci a k vývoji charakteru člověka:
„Hudební trénink je silnějším nástrojem než kterýkoli jiný, protože rytmus a harmonie se dostanou do vnitřních prostorů duše, kde silně zakoření, probouzejí milost a činí duši toho, kdo je správně smýšlející, půvabnou, a duši špatně smýšlejícího, činí ohavnou.“(4)
Raně křesťanský filozof Boethuis řekl:
„Hudba je naší součástí a buď pozvedá, nebo zhoršuje naše chování.“ (5)
Čínský filozof Shu Ching ze šestého století souhlasil s Boethuisem a napsal tato slova:
„pro změnu v chování lidí a změnu jejich zvyků není nic lepšího než hudba.“ (6)
Je jasné, že tito filozofové pochopili obrovskou sílu hudby. Je však smutné, že většina dnešních lidí nezná tyto staré myšlenky. Je nesmírně důležité, abychom naši mládež seznámili se sílou hudby – zejména proto, že dnes představuje tak velkou část jejich života.
Pokud mají tito filozofové pravdu, pak naše hudba přispívá k mnoha dnešním problémům této společnosti. Pokud má hudba moc utvářet náš charakter a vášně – a tedy i naši morálku a životní hodnoty – pak jsou tyto účinky také patrné v našich vztazích, v našich zákonech, ve vládě a v našich psychologických projevech, jako je deprese a hněv.
Hudba, videohry a televize mají hluboký účinek a budou i nadále formovat společnost.
Je velmi důležité, abychom byli vnímavější k některým vlivům, které ovlivňují naši společnost k horšímu, a které převzali kontrolu nad našimi osobními rozhodnutími. Vliv hudby a médií na veřejnost samozřejmě není tajemstvím ani pro tvůrce hudby ani pro pracovníky v zábavním průmyslu. Sami o tom otevřeně hovoří. Pracuje zde naše vlastní nevědomost, která umožňuje, aby nás média ovládala.
Pokud chceme očekávat, že se naše společnost zlepší, musíme převzít kontrolu sami nad sebou a nad svými dětmi, a dokonce i nad zábavním průmyslem, pokud je to možné, a omezit tak jeho vliv. V opačném případě budou problémy s agresí, depresí, sebevraždou a závislostí nadále v našem světě nabývat na intenzitě.
V této souvislosti vypadá biblická nabídka lepšího života těm, kdo Boha poslouchají, stále lépe a lépe. Svoboda bez pravidel není žádná svoboda. Je to anarchie a chaos, a vede k bolesti a smrti. Důraz na principy dobrého života, sebeovládání a podřízení se Bohu, vede k lepšímu životu a štěstí.
Citace:
(1) Donald Grout, A History of Western Music (Norton, 1988): 7-8.
(2) Eitan Gavish, “Music has always been a tuneful force for political change,” Daily News (October 11, 2009).
(3) Plato Laws III 700-701, from Great Books volume 7: 675-676.
(4) Benjamin Jowett (trans.), The Republic of Plato (Oxford Clarendon Press, 1888): 88.
(5) Boethius, as quoted on hubpages.com
(6) Shu Ching, as quoted by Alexander Mileant, Rock Music From a Christian Viewpoint (2001).
Komentujte