Přírodní výběr

Evoluční teorie je z velké části založena na přírodním výběru. Jak tento proces skutečně funguje? Tento článek pomůže přesně objasnit, co je špatné a co je správné v této populární teorii.

Nejprve musíme pochopit, co JE a co NENÍ přírodní výběr. Přírodní výběr funguje pouze tehdy, existuje-li více než jeden druh stvoření. To se může zdát jako příliš zjednodušené prohlášení, ale ve skutečnosti míří přímo do srdce jedné velmi rozšířené mylné představě, kterou mnozí přijímají.

Přírodní výběr je eliminátor. Jinými slovy, pokud existují dvě varianty nějakého stvoření, tato teorie vychází z toho, že přírodní výběr volí to nejschopnější – nebo nejlepší – a umožňuje, aby to nejneschopnější – nebo nejslabší – zaniklo.

To je v rozporu s evoluční koncepcí, kde je stále více a více rozmanitých druhů, které se vyvíjejí přírodním výběrem. Přírodní výběr však vytváří stále méně a méně různorodých druhů. Pokud by před “spuštěním” přírodního výběru již neexistovala rozmanitost druhů, něco jako evoluce prostřednictvím přírodního výběru by nebyla vůbec možná. Přírodní výběr nedokáže vysvětlit hojnost druhů, které v současné době vidíme na naší planetě, pokud všechny tyto druhy pocházejí z jediného předka.

Právě variace, které Charles Darwin pozoroval u galapážských pěnkav a jiných organismů během své plavby na lodi Beagle, ho vedly k myšlence evoluce prostřednictvím přírodního výběru. V Darwinově době vládlo v křesťanské Evropě přesvědčení, že Bůh stvořil druhy jako neměnné. Každý druh byl Bohem stvořen samostatně a nemohl se změnit. Tuto představu do značné míry využívá i systém klasifikace druhů.

Jedním z prvních, kdo se pokusil vypracovat logický systém klasifikace, byl Aristoteles. S využitím vlastností jako jsou strukturní složitost, chování či vývoj, zařadil přibližně 500 organismů do 11 kategorií. Organismy uspořádal do hierarchického systému kategorií, přičemž každá vyšší kategorie zahrnovala více znaků. Tento princip se používá dodnes.

Dříve než budeme moci považovat přírodní výběr za evoluční sílu, musíme učinit několik předpokladů:

– Musíme předpokládat, že v buňkách a genech se staly miliony náhodných mutací, které vytvořily organismus, ze kterého je možno vybrat.

– Musíme také předpokládat, že geny pro tvorbu rozmanitých buněk v našem těle se také utvoří náhodně.

– Náhodou musí mít tyto buňky vyvinuté geny, které jim dovolují komunikovat nebo pracovat společně, jinak organismus nebude fungovat.

– Náhodou se objeví i geny, které zapínají nebo vypínají funkce buňky.

Všechny tyto náhodné mutace se musí odehrát ještě dříve, než může být organismus “vybrán” přírodním výběrem, protože jinak neexistuje žádný organismus, ze kterého byste mohli vybírat. Výběr však vyžaduje mít alespoň dvě možnosti. Takže všechny tyto náhodné mutace se musí odehrát podruhé, aby se vytvořil druhý organismus, z něhož pak můžete vybírat.

Je logické předpokládat, že všechny tyto náhodné mutace proběhly neřízeně, bez inteligence? Můžeme také předpokládat, že jsou dokonce pravděpodobné? A jak může proces (přírodní výběr), který druhy eliminuje, vytvořit rostoucí rozmanitost? To není možné, nebo ano? Aby tomu tak bylo, je zapotřebí opravdu velké množství víry.

Přečtěte si více v dalším článku: Přírodní výběr a tvořivá síla

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.