Vzestup evolučního myšlení

Otázka počátku vždy fascinovala lidskou mysl. Od nejstarších časů bývala existence života většinou přičítána nadpřirozenému zásahu. V Řecku však muže být vysledována naturalistická představa o počátku založená na logice a filosofii až do doby okolo 5. století před Kristem. Z filosofů měli pravděpodobně největší vliv na západní myšlení Platón (428–348 před Kristem) a Aristoteles (384–322 před Kristem). Jejich idealistická představa usilování o dokonalost položila základy tzv. naturalistickému pohledu na původ a počátek světa.

Platónovy názory měly hluboký vliv na biologii. Podle něj mohou být struktura a tvar organismů pochopeny z jejich funkce, která byla navržena tak, aby bylo dosaženo nejvyššího možného dobra a harmonie, kterou zamýšlel vnější Stvořitel.

Aristoteles, otec biologie, rozšířil tuto myšlenku i na vývoj organismu a na počátky skupin organismu. Podle Aristotela představuje dospělá forma organismu konečný cíl neboli „telos“ a změny, ke kterým dochází během embryonálního vývoje, reprezentují snahy směrující k tomuto cíli a jsou tímto cílem zároveň vyžadovány.

Přenesením této myšlenky do většího měřítka navrhl Aristoteles tzv. „přírodní meřítko“, ve kterém uspořádal přirozený (hmotný) svět do stupnice od neživé hmoty k rostlinám, bezobratlým a obratlovcům. Mezi obratlovce umístil na nejnižší příčku stupnice ryby a na nejvyšší příčku stupnice člověka. Tato „přírodní stupnice“ tedy představuje pokrok od nejméně dokonalého k nejdokonalejšímu.

Koncepce vytvářené řeckými filosofy si zachovaly svůj vliv až do osmnáctého století našeho letopočtu a pokračovali v nich významní myslitelé, jako například Goethe (1749–1832), kteří věřili, že počátky každého (vývojového) stupně organismu vycházely ze základního primitivního návrhu – tzv. archetypu, ze kterého se vyvíjely nové složitější funkce a nakonec i celé organismy.

Přestože tyto naturalistické modely původů (druhů) existují již mnoho staletí, začala být biologická evoluce přijímána z vědeckého i společenského hlediska teprve od dob Charlese Darwina (1809–1882). Myšlenky šířené Darwinem byly ve své době v naprostém rozporu s křesťanským pohledem na svět. Biblický popis stvoření v 1. kapitole Genesis byl tehdejšími církevními autoritami považován za jediný správný výklad počátku a stáří Země, které bylo měřeno počtem generací od Adama. Naproti tomu darwinovský koncept vývoje předpokládal miliony let postupné změny formy i struktury, vyžadované pro přechod od jednoho druhu organismu k jinému.

Konflikt mezi křesťanstvím a darwinismem se soustředil především na otázky času (trvání) a neměnnosti druhů. Ironií je, že Aristoteles věřil v neměnnost druhů, a Augustin (345-430 po Kr.) začlenil tento koncept do křesťanského myšlení. Evropský světový názor v Darwinově době byl ten, že Bůh v nepříliš dávné minulosti stvořil stálé, neměnné a nezaměnitelné rostlinné a živočišné druhy.

Další článek: Historie Země: Protichůdné modely

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.