Nejstarší historické záznamy na zemi nejsou starší než 3000 let př. Kr. (tedy přibližně 5000 let staré). Dostupná biblická časování (chronologie) odhadují stáří Země maximálně na 7 700 let, přičemž většina z nich uvádí stáří okolo 6 000 let. Septuaginta je řecký překlad hebrejského Pentateuchui, který byl vytvořen v egyptské Alexandrii ve třetím století před Kristem. V tomto překladu je stvořitelský týden umístěn do roku 5665 před Kristem a celosvětová potopa do roku 3403 před Kristem. Rozpor mezi 6000 lety a 7700 lety v Septuagintě nebo vědci přijímaným stářím Země přibližně 4 560 000 000 let je naprosto neporovnatelný.
Jedná-li se o tak vysoký věk, vyvstává otázka, jak vlastně vědci zjišťují stáří Země?
O jedné používané metodě jsme se již zmínili – v rámci tzv. uniformitarianismu se předpokládá, že stáří Země lze odvodit ze stáří geologických vrstev. V současnosti muže být například zjištěno, jak rychle se ukládají sedimenty na dně mělkého jezera. Zjistíme-li, že během našeho pozorování je rychlost ukládání 0,1 cm/rok, můžeme toto číslo použít k výpočtu přibližného stáří geologické sedimentované struktury, o které předpokládáme, že se vytvářela za podobných okolností. Vrstva sedimentu o tloušťce 10 m by tedy mohla být vytvářena po dobu přibližně 10 000 let. Pokud by se jednalo o období s pomalou (pozvolnou, uniformitarianistickou) erozí odstraňující sediment, je snadné si představit, že její geologické stáří muže být považováno za velmi dlouhé.
Výše uvedený závěr je však správný pouze tehdy, pokud platí princip uniformitarianismu. Ale co když došlo v minulosti ke katastrofické záplavě, která do jezera spláchla obrovská množství sedimentu během jediného dne? Jak můžeme dnes často jasně vidět ve zprávách, při katastrofických záplavách mohou být pod vrstvy sedimentu pohřbeny v krátkém okamžiku i celé vesnice.
Náš předpokladii, že uplynulo 10 000 let, než se vytvořila vrstva sedimentu, je možná založen na logiceiii, ale nemusí být nutně správný. Vrstva mohla být vytvořena rychle za dramatických okolností.
Ve skutečnosti všechny modely určování stáří Země používající princip uniformitarianismu, mají tatáž omezení a mohou být použita nanejvýš jen jako vodítko. Ostatní modely zahrnují kromě sedimentologie i rychlost orogeneze (tvorby hor), erozi kontinentu, hromadění sopečných vyvřelin, dále biologická kritéria jako jsou např. rychlost mutací a přírůstek změn v čase, dále rychlost chladnutí Země, rychlost zvyšování slanosti oceánu a mnohé další jevy.
Je zajímavé, že čím více údajů máme k dispozici, tím více se jednotlivé hypotézyiv týkající se stáří Země dostávají do vzájemného rozporu. Ve skutečnosti nedávné argumenty ohledně rychlosti evoluce přinesly záplavu vědeckých článků v renomovaných světových časopisech. Vědci prudce snižovali uspořádání geologického časového rámce o miliony, ne-li přímo o sta miliony let, s cílem začlenit do evolučního paradigmatu svá nová zjištění o rychlosti evolučních změn. Pokud je ve vědeckých kruzích přípustné zkrátit geochronologický model o miliony let, pak lze jistě také připustit, že ani časové rámce nejsou vytesány do kamene.
Žádná z uniformitarianistických metod [proto] nemůže poskytnout konzistentní výsledky; očekávalo se, že rozvoj tzv. radiometrického datování přinese řešení tohoto dilematu. Přečtěte si více o přesnosti současných radiometrických metod datování.
POZNÁMKY:
i. pět knih Mojžíšových – pozn. překladatele
ii. Který vychází ze současné (měřitelné) rychlosti usazování. – pozn. recenzenta
iii. Přesněji řečeno na našich zkušenostech, které v současnosti nabýváme. Ty se však mohou diametrálně odlišovat od toho, co se na Zemi dělo v minulosti. – pozn. recenzenta
iv. předpoklady – pozn. recenzenta
AUTOR:
Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).
Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.
Další články ze série: Podstata sporu
- Souhlas pod nátlakem
- Stvoření a Evoluce: Je kompromis možný?
- Jak to, že můžeme vidět miliardy světelných let vzdálené hvězdy?
- Pochopení stvořitelského týdne
- Vzestup evolučního myšlení
- Historie Země: Protichůdné modely
- Lamarck navrhuje přirozený výběr
- Jak vznikl vesmír?
- Historie modelu velkého třesku
- Hubbleovy předpoklady
- Filozofické předpoklady velkého třesku
- Fyzikální pozorování velkého třesku
- Stáří Země
- Důkazy pro mladý vesmír
- Radiokarbonová metoda datování
- Chronologie potopy
- Můj osobní konflikt - prof. Dr. Walter Veith
- Vyhynutí dinosaurů a globální katastrofa
- Odpovědi na otázky
- Důkaz skutečností, které nevidíme...
Komentujte