Historie Země: Protichůdné modely

Definice pojmů

Myšlenka, že přítomnost je klíčem k minulosti, se nazývá . Tento termín říká, že procesy, které vidíme v dnešním světě, existovaly také v minulosti a tedy, že studie současných událostí může být použita k vytvoření modelů minulých událostí. Uniformitarismus se stal základem vědeckého myšlení. Jedná se o základní kámen současných datovacích technik.

Před rokem 1780 nebyla myšlenka uniformitarismu zcela přijata. Dominantní doktrínou byl . Podle tohoto pohledu jsou rysy země a důsledkem série globálních katastrof, z nichž každá provedla rozsáhlé změny, jak ve fyzických rysech země, tak na všech živých věcech.

Historie Uniformitarismu

James Hutton (1726-1797) první prosadil myšlenku o pomalé postupné změně, která by zohlednila také změny v země. V roce 1830 Charles Lyell (1797-1875), Angličan sympatizující s názory Huttona, zdokumentoval uniformitarismus ve své interpretaci původu hornin a krajinných forem západní Evropy. Lyell tvrdil, že země musí být velmi stará kvůli mnoha geologickým změnám, ke kterým došlo postupnými procesy. Co nám země říká o svém věku?

Charles Darwin byl hodně ovlivněn dílem Lyella. Během své plavby na lodi Beagle s sebou vezl Lyellovy “Principy geologie” a všímal si všech geologických rysů terénu, který viděl. Koncepty evoluce nebyly pro Charlese Darwina zcela nové, neboť jeho dědeček, Erasmus Darwin (1731-1802), byl raným propagátorem evoluce. Názory Charlese Darwina na tuto záležitost byly umocněny během plavby na lodi Beagle, a jeho zkušenosti a pozorování na sopečných Galapágských ostrovech u pobřeží Ekvádoru, měly pravděpodobně největší podíl vlivu na jeho myšlenky.

Na těchto ostrovech našel nejneobvyklejší sbírku organismů – obrovské želvy a leguány, neobvyklé rostliny, hmyz, plazy a mnoho druhů pěnkav. Pěnkavy ho obzvláště zajímaly, jelikož tito ptáci jsou normálně semenožraví, ale přizpůsobili své stravovací návyky a stali se hmyzožravci, tak jako jiné druhy ptáků, například pěnice, které se ale na Galapágách nevyskytují. Drobné změny ve vzhledu a zvycích pěnkav vyvolaly u Darwina evoluční myšlenky a vedly ho v roce 1837 k vytvoření prvních zápisků o transmutaci druhů.

Darwinovi se to zdálo jako rozumné vysvětlení, že organismy na ostrovech byly v průběhu času transformovány, a že nové struktury a návyky se časem vyvinuly. Ovšem mechanismus pro transformaci druhů nebylo tak snadné vysvětlit, jako pouze předpoklad, že taková transformace skutečně nastala. Je třeba poznamenat, že svět tehdy neměl znalosti o genetické vědě. Gregor Mendel (1822-1884), otec genetiky, byl současníkem Darwina, ale jeho dílo nebylo známé celému světu a pro Darwina bylo v té době nedostupné.

Přečtěte si o evolucionistovi Jean-Baptiste Lamarck v článku Lamarck navrhuje přirozený výběr, nebo také o myšlenkách Aristotela či Platóna o původu života v článku Vzestup evolučního myšlení.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.