Historie modelu velkého třesku

Objevy staré dvě století, změnily způsob, jakým vědci zkoumali původ vesmíru. Od roku 1896, kdy francouzský fyzik Antoine Henri Becquerel (1852–1908) objevil radioaktivitu, a počínaje objevem metody radiometrického datování novozélandským fyzikem lordem Ernestem Rutherfordem (1871–1937) o třináct let později, mohla být prováděna měření stáří geologických vrstev.

Tyto pokroky znamenaly nejen to, že mohou být měřena stáří jednotlivých vrstev, ale také zjištění, že prvky mají konečnou podobu. To vyvolalo otázku, odkud vlastně prvky pocházejí? Vědci se okamžitě pustili do hledání naturalistických (materialistických) příčin existence hmotyⁱ. Vesmír jako takový byl najednou zkoumán se zcela novou intenzitouⁱⁱ.

V první polovině 20. století astronomové usoudili, že hvězdy jsou zdrojem složitých atomů, které jsou postupně vytvářeny jadernými procesy v jejich nitru. Proces atomové fúze principiálně mohl zkonstruovat složitější (těžší) atomy z atomu jednoduchých.

Tento objev však vedl k dalším otázkám: Odkud pocházejí všechny hvězdy a celý vesmír? Ve druhé polovině 20. století byla v souvislosti s těmito otázkami předložena celá řada teorií.

Model, který se stal postupně nejvíce přijímaným, dostal název ‚Standardní model‘, a je zdánlivě nejlépe podporován současnými astronomickými pozorováními. Je také obecně znám jako model tzv. „Horkého Velkého Třesku“ a muže být stručně vyjádřen takto (1):

• Vesmír je starý 10 až 20 miliard let.

• Vesmír započal svoji existenci velmi rychlou expanzí (explozí) mimořádně horké a husté „prvotní hmoty“, složené ze subatomárních částic – kvarku a antikvarku.

• Rychlá expanze způsobila ochlazení. S poklesem teploty se začaly vytvářet další částice – elektrony a positrony, protony a antiprotony, neutrony a nakonec i jádra vodíku, deuteria, helia, lithia a beryllia (prvotních prvků).

• Během prvních přibližně 300 000 let byla hmota a záření vázané pohromadě (byly v termodynamické rovnováze).

• Když teplota klesla na 3000 K (na Kelvinově stupnici -273,15 K odpovídá teplotě 0°C), vesmír se stal transparentním (hmota a záření se od sebe „oddělily“).

Tuto kosmologickou teorii počátku vesmíru zformuloval z velké části americký astronom Edwin Powell Hubble (1889 – 1953). Přečtěte si o jeho předpokladech a dalších principech v dalším článku.

POZNÁMKY:

i a její vnitřní struktury – pozn. recenzenta
ii zaujetím – pozn. recenzenta

ODKAZY:

(1) M. de Groot, “Cosmology and Genesis: The road to harmony and the need for cosmological alternatives,” Origins 19 (1992): 8-32.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.