Chronologie potopy

Bible není jediné místo, kde se vypráví příběh o celosvětové potopě. Vyprávění o potopě a zničení veškerého života na Zemi jsou společná pro mnoho kultur světa a v každém z nich nalézáme společné rysy.

Biblické vyprávění o celosvětové potopě, ve kterém je hlavní postavou Noe, je zapsáno jako popis skutečných historických událostí, zatímco ostatní vyprávění o potopě jsou do značné míry mytologizována.

V babylónském příběhu je hrdinou Atrachasís, v sumerském podání je jím Ziusudra a podle neo-asyrského podání je hrdinou příběhu o potopě Utnapishtim. Tato jména zřejmě nemají se jménem Noe nic společného, ale je tu ještě jeden příběhⁱ, tentokrát z Mezopotámie, jehož hrdina se jmenoval na-ah-ma-su-le-el. Předpokládá se, že toto jméno může představovat určitou kombinaci jmen Noeⁱⁱ a Methuselahⁱⁱⁱ s „el“ na konci ve významu „Bůh“.⁽¹⁾

V biblických a babylónských vyprávěních se vyskytuje řada podobných jmen spojených s předpotopní kulturou a rozdíly lze přikládat snad jen fonetickým posunům ve výslovnosti. Zdá se, že oba příběhy odkazují ke stejným událostem.

Pokud se taková událost, jakou je biblická potopa světa, skutečně odehrála, pak lze očekávat, že starobylé kultury^iv o ní budou uchovávat nějaké svědectví (zprávu), a to se rozhodně stalo.

Taková událost, jakou byla celosvětová potopa, však zásadním způsobem podkopává samotné jádro evolučního paradigmatu, které předpokládá kontinuitu života od jeho počátku až do současnosti, a to tak, aby v průběhu času mohlo docházet k evolučním změnám. V evoluční teorii není ponechán žádný prostor pro totální destrukci suchozemského života v relativně blízké minulosti.

Jak se to vše stalo?

Písma poskytují podrobný popis událostí potopy, který spolu s analýzou časových údajů o potopě a Noemova rodokmenu lze shrnout takto:

Chronologický sled událostí potopy od chvíle kdy Noe vstoupil do Archy až do okamžiku, kdy (opět) položil nohu na suchou zem, je v časovém rozpětí jednoho roku a sedmnácti dní (přesný čas se muže lišit podle jednotlivých rukopisů).

Příběh popisuje poslední týden před tím, než přišly vody potopy. Poté přišel čtyřicetidenní déšť, prameny veliké propasti vytryskly a vody povodně vystoupaly a přikryly předpovodňové hory na sto padesát sedm dní. Pak následoval ústup povodňových vod, sušení země větrem a nakonec Noe se svou rodinou opouští Archu v oblasti „pohoří Ararat“^v, zřejmě v místě s vysokým reliéfem (profilem). Podle časového rámce příběhu, jak jej prezentuje Bible, nelze vyloučit možnost, že opadání povodňové vody pokračovalo ještě mnohem déle v oblastech s nižším reliéfem. Navíc, protože vody povodně stoupaly delší dobu, než po kterou padal déšť, musely být do celého procesu zapojeny ještě jiné zdroje vody.

Vody

Veliká propast

Podle Bible pocházejí vody povodně ze dvou zdrojů: déšť shůry a prameny veliké propasti zdola.

Na co přesně odkazuje pojem prameny „veliké propasti“? Hebrejské slovo pro „veliké“ je „rab“ a pro „propast“ je „tehóm“. Hebrejsko-český slovník vysvětluje slova „veliká propast“ takto:

To naznačuje nejen celkově značné množství vody, ale může také odkazovat na mnoho různých zdrojů, jako je podzemní voda nebo moře.

Jak zdůrazňuje Gerhard Hasel,⁽²⁾ slovo „tehóm“ použité v biblickém vyprávění, se vztahuje také na podzemní vody. V knize Deuteronomium 8:7 popisuje Mojžíš zemi Kenaan jako zemi s potoky, zřídly a prameny nebo „propastnými tújemi“ (tehómót) či jako zemi zavlažovanou studnami.

Rozštěpení země

V Žalmu 74:15 čteme:

Hebrejské slovo baqa’ je překládáno takto:

Z kontextu Žalmu 74:15, ve kterém je toto slovo použito, vyplývá, že Bůh rozštěpil zemi tak, že vody mohly vyjít ven (vytrysknout) a sytit (plnit) řeky. Použití stejného slova v Genesis 7:11 pro „protrhly“ odkazuje, jak se zdá, na protržení zemské kůry, aby mohly podzemní vody tryskat vysoko do atmosféry.

Na základě všech těchto dostupných informací se zdá, že povodňové vody sestávaly z vod nebe, podzemí a předpovodňových moří. To také vysvětluje, odkud se vzalo tak ohromné množství vody potřebné pro katastrofu celosvětového rozsahu. Nejenže vody potopy zakryly všechna předpovodňová pohoří, ale zničily také všechna suchozemská zvířata, která před povodní na Zemi žila.

Skutečná událost

Nový zákon popisuje potopu jako skutečnou událost. V Matoušově evangeliu 24 a v Lukášově evangeliu 17 se Ježíš Kristus také odvolává na potopu jako na skutečnou událost, která zničila veškeré lidstvo kromě 8 lidí, kteří zůstali v Arše^vi. Stejným způsobem svědčí o potopě i apoštol Petr:

Tyto jasné výroky z Bible nenechávají žádný prostor pro kompromis těm, kteří si přejí uvést do souladu biblická svědectví s evolučním paradigmatem; ani nenechávají jakýkoliv prostor pro zmenšování rozsahu potopy na nějakou izolovanou místní událost. Nadto události potopy popsané v Písmu svědčí o celosvětové katastrofě takové intenzity, že tím dalece překonávají všechny největší geologické události v novodobé historii. Je pozoruhodné, jak se apoštol Petr ve své druhé epištole^vii zmiňuje o nevíře v pravdivost příběhu o celosvětové potopě. Píše, že tyto pochybnosti budou podkopávat víru lidí v posledních dnech^viii.

Podle těchto veršů bude v posledních časech zpochybňována jak pravdivost Kristova druhého příchodu, tak příběh o stvoření světa, tak i příběh o celosvětové potopě za dnů Noeho. Kromě toho verš „všechny věci zůstávají, jaké byly od počátku“ odkazuje na víru v uniformitarianismus^ix, který je základním kamenem evolučního paradigmatu.

Pokusy najít kompromis se projevují tendencí minimalizovat^x biblický příběh a v něm popsané události přisoudit nějaké lokální potopě v Mezopotámii. Biblický popis potopy je v otázce jejího rozsahu naprosto jasný. Jak starozákonní tak novozákonní odkazy hovoří jasně o naprostém zničení Země celosvětovou potopou. Zde jsou příslušné texty:

Další informace o tomto tématu naleznete ve videu Celosvětová potopa

Pravdu Písma lze ověřit také objevy ve fosilním záznamu.

POZNÁMKY:

i – Hurrianuv příběh
ii – angl. Noah – pozn. překladatele
iii – Česky Metuzalém – jméno předpotopního patriarchy, který se dožil nejvyššího
veku 969 let. – pozn. recenzenta
iv – Potomci Noemovy rodiny (celkem 8 lidí, Noe s manželkou a 3 synové – Sem, Chám a Jáfet a jejich manželky), kteří znovu osídlili a zaplnili svým potomstvem různé části světa – pozn. recenzenta
v – Ararat je nejvyšší horou Turecka. Nachází se na severovýchodě země a je zároveň nejvyšším vrcholem Arménské vysočiny. Je také národním symbolem Arménie. Ararat je vulkánem se dvěma vrcholy – Velkým Araratem (5 137 m) a Malým Araratem (3 896 m). – pozn. recenzenta
vi – Noe a jeho manželka, jejich synové Sem, Chám a Jáfet a jejich manželky – tj. celkem 8 lidí. – pozn. recenzenta
vii – Epištola – list charakteru poselství, určený veřejnosti. V Novém zákoně jde o listy posílané apoštoly jednotlivým nově založeným křesťanským sborům. – pozn. překladatele
viii – Před druhým příchodem Krista, tj. nyní. – pozn. recenzenta
ix – Uniformitarianismus je předpoklad, se kterým někteří vědci interpretují pozůstatky (nálezy) z minulosti (geologické, paleontologické, archeologické ci jiné nálezy). Tento předpoklad tvrdí, že v (celé) historii Země probíhaly v přírodě tytéž procesy, které pozorujeme dnes. Přísnější forma tohoto předpokladu tvrdí, že intenzita těchto procesů mohla být v minulosti odlišná, ale jejich následky byly kvalitativně v podstatě stejné, jaké pozorujeme dnes. Uniformitarianismus je znám také pod pojmem: „Přítomnost je klíčem k minulosti.“ – pozn. recenzenta
x – zpochybnit – pozn. recenzenta

ODKAZY:

(1) SHEA, W. H. The Antediluvians. In Origins. 1991. s. 10–26.
(2) HASEL, G. F. The Fountains of the Great Deep. In Origins.1974, sv. 1, c. 2, s. 67–72.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.