Evoluční posloupnosti

Řád evoluce nalezený ve vědeckých učebnicích je sporný. Podle evolucionisty Stephena Goulda: „Rodokmeny, které zdobí naše učebnice, jsou založeny na domněnkách, jakkoli rozumných, nikoli však na skutečných fosilních nálezech (důkazech).“¹ Jinými slovy, vědci prostě hádají, když vytvářejí evoluční rodokmeny.

Kdyby byl zadán úkol stanovit evoluční sekvence řady psích lebek (za předpokladu, že by vědci nebylo známo, jaký je skutečný původ různých psích plemen, a také že příslušný vědec nikdy neviděl psa), pak by logicky seřadil lebky od malé po největší. Také by zařadil do skupiny na jednom konci vývojového stromu lebky s plochým nosem a na opačnou stranu by položil lebky s dlouhým nosem, přičemž společný předek by byl někde ve spodní části stromu.

Bylo by to dokonale logické, ale nebylo by to správné, protože psi patří do jednoho druhu a vzájemné rozdíly jsou výsledkem variací přítomných v původním genovém fondu psa. Vědci často stojí před zvířecími kostmi ze stejné vrstvy a očekává se, že je seřadí, aniž by kdy viděli živé jedince a aniž by znali jejich skutečný původ.

Ve fosilním záznamu nacházíme, že mnoho druhů existovalo ve stejnou dobu. Navíc, desítky hmyzu, bezobratlých a rostlin mají nezměněný záznam v celé historii. Mnoho stvoření existovalo vždy a stále existuje, mění se pouze ve velikosti. Mnozí dokonale zachovaní živočichové s měkkými těly, jako je např. medúza, a dokonale dochovaný hmyz a korýši dokazují, že se fosilní formy podobají dnes žijícím tvorům do nejmenších detailů.

Vzhledem k současným charakteristikám mnohých druhů jsou tedy vědci nuceni sestavovat evoluční hádanku z těch součástí, které mají k dispozici. Fosílie jsou pak srovnávány do posloupností odpovídajících jejich morfologii a odpovídajících paradigmatu příslušného vědeckého pracovníka.

Biochemie nedávno umožnila srovnávat DNA ve fosilních složkách. To vědce jen zmátlo. Žraloci jsou například považováni za primitivnější než chrupavkovité ryby. Nicméně, žraloci spadají mezi chrupavkovité ryby na evolučním rodokmenu. To znamená, že ztratili plovací měchýř a tvrdou kostru. Žraloci nemusí být tak primitivní, jak si myslíme. Mohlo u nich dojít k tzv. regresi.²

Studium hlavních žijících skupin ryb a jejich předpokládaného původu ukazuje, že jejich rodové linie ve skutečnosti netvoří strom, ale mohou být sledovány nazpět v paralelních liniích (tzv. evoluční trávník). Často zůstávají nezměněny, kromě změn ve velikosti, a nemají jakékoli vazby k jiným formám života. Rovněž chybí spojovací články, a jejich vzájemné spojení je tedy založeno na spekulaci, nikoli na fosilních důkazech (nálezech). Totéž platí pro obojživelníky, plazy, ptáky a savce.

ODKAZY:

1 GOULD, S. Return of Hopeful Monsters. In Natural History. 1977, sv. 89, č. 7, s. 50.
2 RASMUSSEN, A. S. / ARNASON, U. Phylogenetic studies of complete mitochondrial DNA molecules place cartilaginous fi shes within the tree of bony fi shes. In Journal of Molecular Evolution. 1999, sv. 48, s. 118–123.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.