Co říkají fosilní útesy?

Korálové útesy a korálové ostrovy skrývají mnohá tajemství o stáří naší země. Vzhledem k předpokládanému pomalému růstu korálů, mohly by nám prozradit něco o daleké minulosti. Dále mohou korály vyprávět svůj příběh také s ohledem na události, které mohly kdysi formovat naše dnešní oceány, a následkem toho i kontinenty. A za třetí, korálové útesy mohou být výzvou pro model potopy, protože, jak se zdá, mohou být považovány za argument pro pomalý vývoj v průběhu milionů let.

Korálové útesy se skládají z tvrdého jádra vytvořeného živými organismy, které může odolávat působení vln oceánů. Útes obecně představuje jeden z nejsložitějších mořských ekosystémů.
Útes může zachytávat mořské sedimenty. Jeho celková struktura může tedy být velmi složitá, přičemž část útesu je vybudována samotnými útesovými organismy a zbytek je vyplněn materiálem z jiných zdrojů.

Zdá se tedy, že fosilní útesy ve stratigrafickém záznamu naznačují, že existovala dlouhá období stability, a že během takových období v historii Země rostly útesy. Otázkou je, jak se tyto fosilní útesy utvářely a zda byly vytvořeny útesovými organismy stejným způsobem, jako se to děje dnes?

Jak se formují útesy

Pokud by byly tyto fosilní útesy formovány jako dnes, pak by byly vážným argumentem proti biblickému paradigmatu zničení života na Zemi potopou. Fosilní útesy by však mohly být alochtonními útesy (vytvořenými přenesenými usazeninami), a nikoli nezbytně autochtonními útesy (vytvořenými biologickými procesy, které k dokončení potřebují dlouhou dobu).

Fosilní útesy jsou zpravidla odlišné od dnešních útesů, protože jsou často mnohem menší (tloušťka se pohybuje v rozsahu jednoho metru), a také jejich organismy jsou jiné. Interpretace otázky, zda fosilní korály rostly na místě, anebo zda byly přeneseny do jejich nynější polohy při katastrofě, je podobná problému, který se vyskytuje při studiu fosilních stromů ve zkamenělých lesích.

Různorodost organismů (které nenáleží k útesům) a jejich orientace ve fosilních útesech napovídá, že jsou alochtonního původu, což by bylo v souladu s katastrofickým modelem stejně, jak to vidíme ve zkamenělých lesích.

Na fosilní útesy jako je např. Nubrigynský řasový útes, se nyní pohlíží jako na útvary vytvořené masivním přívalem úlomků, se kterým byly přineseny i obrovské skalní bloky o rozměrech v průměru až jeden kilometr, které pak byly uloženy v jejich dnešní poloze.

Argument, že fosilní útesy jsou na svém původním místě, je tedy stejný jako v případě zkamenělých lesů. Jedná se o zničené zbytky útesů existujících před potopou, které byly rozlámány, přeneseny spolu s jinými organismy a uloženy ve vrstvách v geologickém sloupci. Jsou to tedy opětovně použité útesy a podporují katastrofický model.

Navíc ukazují, že dno oceánu bylo rovněž vystaveno destruktivním silám, a to by mohlo hrát hlavní roli při objasnění některých charakteristik zaznamenaných v geologickém sloupci. Dno oceánu mohlo být vyzvednuto deformacemi při potopě, a tak mohly být vrženy masy vod přes kontinenty. Během doby, kdy byly vody odváděny z pevniny a vytvářely nynější vodní nádrže, muselo dojít k opačnému jevu.

Nyní může být položena otázka – jak dlouho mohl takový proces trvat? Zajímavý pohled na tuto otázku mohou poskytnout živé korálové útesy a mrtvé korálové ostrovy. Přečtěte si, jak rychlost růstu útesu podporuje teorii katastrofy.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.