Biblická potopa

Katastrofa nepředstavitelného rozsahu a intenzity, předkládaná biblickým modelem potopy, by úplně změnila svět po potopě. Podle Písma byl celý svět zaplaven vodou. Změna struktury Země, která vedla k dnešní topografii, musela být jevem, který se objevil až po potopě.

Důkazy pro úplné zaplavení kontinentů jsou rozšířené po celém světě. Vodní usazeniny jsou typickým rysem geologického sloupce, ale zvláště ve vrstvě z období křídy je zřejmý přechod událostí před potopou a po potopě, který se v tomto modelu předpokládá.

Křídová vrstva obsahuje nánosy křídy složené převážně z uhličitanu vápenatého pocházejícího z rozsáhlých nánosů skořápek kokolitů (řas) a jiných mikroorganismů s kostrami z uhličitanu vápenatého. Vzhledem ke svému celosvětovému rozšíření je křídová vrstva důkazem existence mělkého moře pokrývajícího všechny kontinenty. Vápencové kostry některých řas a dírkonožců by se usazovaly ve velkých množstvích pouze tehdy, pokud by moře byla mělká a pokud by byly podmínky příznivé pro růst řas. Takové, nikoli běžné ekologické podmínky by mohly převažovat právě v období po potopě.

Křídová vrstva má různou tloušťku, což je stav, který mohl být způsoben proudy vody nebo rozdílem v době, po kterou byly jednotlivé oblasti zaplaveny vodou. V oblasti bílých útesů nedaleko Doveru jsou vydatné nánosy, což snad poukazuje na to, že tato oblast byla zaplavena poměrně dlouhou dobu. K takovému typu nánosů dnes nedochází, protože kostry z uhličitanu vápenatého by se v hlubokých vodách dnešních oceánů rozpustily.

Ačkoliv dnes neexistuje podobný scénář, který by mohl být obdobný modelu celosvětové potopy, tak dochází i dnes k některým jevům, které by mohly osvětlit to, co se mohlo odehrát v minulosti. Současné narušené ekologické poměry mají za následek rozvoj řas ve vodách bohatých na anorganické soli, pocházejících ze zemědělské činnosti nebo z chemického průmyslu. Jednou takovou oblastí je oblast Středozemního moře, kde velká množství odpadních vod a chemikálií zajišťují prostředí vhodné pro masivní růst řas.

Vody po potopě by tak byly bohaté na minerály a rozpadající se organické látky a za těchto podmínek by se velmi dařilo růstu řas, ze kterých se tvořila křídová vrstva. Vznik křídových vrstev mohl proběhnout ve velmi krátké době. Kontinentální zdvih by pak měl za následek odtékání vody, opětovný pohyb nánosů usazenin a následné překrytí křídové vrstvy, zbytků rostlin a rozpadlých zbytků těl živočichů.

Další důkaz podporující tento model může být nalezen v třetihorních nánosech, ve kterých je velké množství fosílií, které tvoří fosilní pohřebiště s mnoha různými druhy, uloženými pohromadě. V třetihorních nánosech se také nenalézají vzácné vrstvy obsahující kusy polámaných kostí savců, což je pomocí standardního evolučního paradigmatu obtížně vysvětlitelné. Orientace ve směru proudu je patrná také v třetihorních nálezech, což ukazuje nejenom na to, že se tyto fosílie vytvořily ve vodě, ale také že jejich vznik byl katastrofický.

Katastrofa tohoto rozsahu musela zcela jistě zanechat své stopy ve stratigrafickém záznamu. A skutečně, pozdní období křídy je spojeno s rozsáhlým vyhubením četných druhů, včetně dinosaurů. Analýza rodů, které toto rozsáhlé vyhubení na konci období křídy přežily, ukazuje, že kromě úplného vyhubení dinosaurů podlehlo zkáze také více než 50 % mořských organismů. Ve skutečnosti je svět po období křídy jen stínem původního světa, který existoval předtím. U hlavonožců a belemnitů došlo k úplnému vyhubení a ze všech plavajících plazů přežily jen tři druhy. Ve skutečnosti přežilo pouze 30 % všech plavajících mořských organismů, zatímco míra přežití u organismů žijících ve sladké vodě (97% přežití) byla mnohem vyšší.

Mořské organismy jsou zvyklé na stabilní podmínky, a rozsáhlé a výrazné změny mořského prostředí mohou proto podle očekávání vést ke zkáze ve velkém měřítku. Četná ložiska fosílií přemístěných korálů a měkkýšů vysvětlují masivní zánik kdysi stabilního mořského prostředí. Není proto překvapující, že tuto událost přežila pouze přibližně polovina mořských organismů, žijících na dně moře.
Vzhledem k této zkáze a vyhubení na rozhraní KT není překvapující, že vědci strávili tolik času debatami o příčinách tohoto jevu. Mezi hypotézami, navrženými k vysvětlení úhynu v tak rozsáhlém měřítku, jsou uváděny: intenzivní vulkanická aktivita, epidemie nemocí, významný skleníkový efekt s rostoucí koncentrací CO2, což vedlo ke smrti embryí dinosaurů, změny ve složení rostlin, změny v salinitě moří, intenzivní ultrafialové záření, vznik mraků prachu, způsobených srážkou s kometami nebo asteroidy, a ionizující záření z explodujících supernov.

Většina těchto teorií se soustřeďuje na dinosaury, ale nedovede vysvětlit zničení ostatních forem života v tak rozsáhlém měřítku. Je zajímavé, že celosvětový zánik živých organismů, způsobený vodou a spojený s rozsáhlým vyzdvižením dna oceánů a zaplavením kontinentů, zcela chybí ve všech vědeckých hypotézách týkajících se tohoto období vyhubení, ačkoliv všechny jednotlivé důkazy na takovou událost jasně ukazují.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.