Může být třináctiletý kluk tak zoufalý, aby si chtěl vzít život? Doug takový byl. Stál na střeše mrakodrapu a díval se dolů na čilý ruch New Yorku. Prsty na jeho nohách vyčnívaly přes okraj zděného výstupku. Nakláněl se před sebe s nadějí, že ho další větrný náraz shodí dolů, aby nemusel skákat sám. Mezitím co ještě váhal, mu blesklo hlavou, že nedávno jeden muž v podobné situaci přežil s velmi těžkým zraněním. To ale v žádném případě nechtěl! Chtěl zemřít a ne dál žít jako mrzák! Frustrovaný sešplhal zase zpátky. Předsevzal si, že svůj život neukončí fňukáním, ale velkým popraskem.
Jeho život byl jeden velký chaos. Ve škole šlo vše z kopce. Vysvědčení byla učiněná katastrofa a Doug byl stále zapletený do rvaček. Ale celé jeho rebelantské chování nebylo ničím jiným než výkřikem po lásce. Všemi nejnemožnějšími kousky se pokoušel získat pozornost, a to především u svých příliš zaměstnaných rodičů. Opakovaně utíkal z domova a několikrát seděl dokonce ve vězení.
Poznámka k obrázku:
Doug se narodil do zámožné a proslulé rodiny. Jeho matka byla talentovaná hollywoodská kráska, jeho otec byl letecký magnát. Osobnosti jako Paul Newman nebo Mohammed Ali patřily ke kruhu rodinných přátel. Kvůli svým rodičům a kvůli skutečnosti, že na něj neměli žádný čas, se Doug dostal na špatnou cestu.
Několikrát se již pokoušel předávkovat se valiem. Dougovi se honily hlavou otázky po smyslu života: Odkud pocházím? Proč jsem zde? Kam jdu? Jeho učitelé mu vykládali, že vesmír není nic jiného, než výsledek náhody. On sám je vyvinutá opice a po smrti prostě zmizí. Život se mu nezdál být hodnotný. Přitom mu leželo u nohou vše, o čem by mohl teenager jen snít: Jeho otec byl multimilionář, jeho matka krásná jako obrázek a v showbyznysu. Psala songy pro Elvise a scházela se s elitou. I pro Douga a jeho bratra Falcona byly hvězdy dobří známí. Paul Newmann, Clint Eastwood, Dustin Hoffman, Mohammed Ali: Všichni byli přátelé jejich matky. Být krásný, bohatý a slavný: To bylo přece přání každého. Dougovi rodiče takoví byli. A přece zažíval Doug velmi zřetelně, že tyto věci člověka neudělají skutečně šťastného. Mnohé hvězdy tohoto třpytivého světa byly závislé na alkoholu a drogách a byly vše ostatní, jen ne šťastné. Za zářivou fasádou byly hrozivě osamělé.
Dougovi rodiče se rozvedli, ještě když byl malý, a oba se snažili najít něco, čím by zaplnili svou vnitřní prázdnotu. Jeho otec byl naprosto fixovaný na svou kariéru. K jeho obchodnímu impériu patřily dvě letecké společnosti a několik letadel. Vlastnil osobní tryskové letadlo, pohádkovou jachtu, rolls-royce a vlastní bezpečnostní službu. Ve volném čase jezdil automobilové závody a provozoval další drahé druhy sportu. Jeho vila ležela na ostrovu před Floridou, na který mají přístup pouze vybrané osoby. Ale přesto z nějakého důvodu nevypadal šťastně, naopak působil uhnaný a závislý. V osobním životě klopýtal z jednoho manželství do druhého; alkohol byl jeho stálý průvodce. Doug byl velice chytrý na to, aby brzy pochopil, že to všechno, za čím se dospělí honí, je jen honba za větrem. Věděl, že ani peníze ani sláva nepřinesou člověku uspokojení, po jakém touží. Ale co tedy mohlo být to pravé? Již v mládí začal hledat pravé štěstí – takové štěstí, které člověku neproteče skrze prsty.
Když mu bylo jedenáct let a Dougovy problémy dosáhly ve škole vrcholu, poslali ho rodiče na vojenskou akademii. Jeho matka nechala potvrdit volbu školy spiritistickou tabulkou Ouija. Vyrůstala sice jako židovka, ale zajímala se mnohem více o okultismus. Dokonce u sebe doma pořádala seance, na kterých se doptávalo „duchů zemřelých“. Až později Doug zjistil, že mrtví nic nevědí a na seancích působili ve skutečnosti démoni.
Na vojenské akademii byla každá drobná maličkost řízená předpisy, například i to, v jaké šířce a délce má být poskládáno spodní prádlo. Malé přestupky byly tvrdě potrestány. Jednou nařezal Dougovi jeden učitel – kovaný vojenský důstojník – svým háky a ostny posázeným opaskem tak silně, že Doug proletěl místností i se stolem. Starší kamarádi ho ponižovali jako nováčka, kde jen mohli.
Doug se ale přesto rychle přizpůsobil novým podmínkám. Vzhledem k pevnému režimu náležitě prospíval. Jeho školní známky byly výborné a v několika sportovních disciplínách patřil k těm nejlepším. Úspěch byl pro něj něco úplně nového!
V následujícím roku byl házen z jednoho extrému do druhého. Po jeho dalším problému začali jeho bezradní rodiče věřit tomu, že našli všelék pro jeho nezvladatelnost: Pinehinge byl vývojový projekt, takzvaná „Nezávislá škola“ v Maine. Filozofie této školy byla taková, aby se děti učily jen ty věci, které jsou pro ně důležité. Naprostá svoboda: To znělo lákavě. Ve skutečnosti byla škola ještě „svobodnější“, než se očekávalo. Učitelé byli pohodoví hippies, jejichž heslo znělo „jen žádné zákazy“. Existovala jen tři pravidla, která ovšem každý schválně ignoroval: žádné drogy, žádný sex, žádné rvačky.
Ubytovny a pokoje nebyly rozděleny podle pohlaví. Člověk ráno nemusel vstát, pokud nechtěl, a taky nebylo třeba jít na vyučování nebo k jídlu. Žákům bylo řečeno, že se můžou naučit vše, co chtějí. A to také dělali. Učili se, jak fetovat lepidlo a jak se dá vyrobit pivo a LSD. Během vyučování se kouřilo – dokonce i marihuana. A Doug byl svým spolužákem dokonce zaškolen i do pokročilého umění krádeže.
Poznámka k obrázku:
Dougův otec žil na Floridě na exkluzivním ostrově podobném tomu, který je zde vyobrazen.
Jedna nabídka kurzů ho ale skutečně zaujala: Jak mít pod kontrolou vlastní mysl. „Nauč se, jak vyhrát v loterii, jak uzdravit lidi a nechat věci dít se podle tvé vůle a jak získat kontrolu nad svým životem.“ Bylo mu řečeno, že člověk sám je bohem. Prostřednictvím své božské síly může prý ovlivnit vše, čeho se mu zamane. Naučil se, jak skrze určitý druh samohypnózy může dosáhnout změněného stavu vědomí, takzvaného Alphoader Theta-Level. A skutečně se děly neuvěřitelné věci. Všem zúčastněným bylo jasné, že zde pracovala nadpřirozená moc. Doug neznal Bibli a netušil, že se zde vydával do nadvlády satanským mocem.
Poznámka k obrázku:
Jako teenager vystřídal Doug čtrnáctkrát školu, bral drogy, kradl auta a několikrát seděl ve vězení.
A přece všechna tato svoboda ve škole nedělala Douga šťastného. Když se na to díval zpětně, viděl tento rok jako jeden z nejméně šťastných let života. Nemohl rozpoznat ve svém životě žádný smysl. V přísné vojenské škole se všemi jejími předpisy byl mnohem šťastnější než v této svobodné škole, kde nebyla žádná pravidla.
To ale Dougovi tehdy ještě nepřišlo. Tehdy Dougovi život v Pinehinge zachutnal. Jeho hlad po neomezené svobodě se nedal utišit. Jeho otec, u kterého měl strávit léto, ho nedokázal zkrotit. Brzy Doug znovu utekl. Se svým kamarádem žil na ulici v útulku pro bezdomovce. Drželi se nad vodou díky krádežím aut, televizí a dalších věcí, ze kterých byly peníze. Když měl Doug později byt, pracoval současně jako ostraha, což mu poskytovalo užitečné vnitřní informace pro jeho krádeže. Jeden kolega mu přišel na jeho lest a varoval ho, že všechno zlé, kterého se dopouští, se mu jednou vrátí. Prý existuje Bůh a nic, co člověk dělá, nezůstává bez následků. Doug se mu vysmál. Byl příliš mazaný na to, aby ho někdo odhalil. Pak se ale stalo několik věcí, které ho přiměly k uvažování. Do jeho bytu se vloupali zloději a ukradli přesně ty předměty, které on sám ukradl. Přátelé vyrabovali jeho zásoby jídla, které stály na cent přesně tolik, kolik sám na potravinách nakradl. Bylo to strašné. Poprvé byl Doug přesvědčený, že venku musí existovat vyšší moc, která vše vidí.
Dougův otec nebyl jeho nezávislým životem zrovna nadšený. Přál si, aby Doug chodil znovu do školy a básnil mu o Flint School Abroad, škole na plachetnici, která přijímala žáky zároveň jako námořnickou posádku. Jak nádherné vyhlídky: potápění, vodní lyže, cizí země. Příliš pozdě Doug zjistil, že tato plachetnice představovala spíše vězení pro těžce zvladatelné děti superbohatých.
Ve středu akademického programu této školy stála evoluční teorie. Darwin byl znázorňován jako hrdina; kdo věřil stvoření, byl terčem posměchu. „Žádný Bůh neexistuje“, říkal učitel. „Musíte si vytvořit vlastního boha. Když máte na někoho šlápnout, abyste dosáhli cíle, tak neváhejte. Udělejte to! Když to neuděláte, předběhne vás někdo jiný.“ Tato chladná životní filozofie zanechala v Dougovi takový pocit samoty, jaký ještě nikdy necítil.
Doug mezitím hledal Boha a věřil, že ho najde ve východních náboženstvích. Držel se dál od ostatních, hodně meditoval a hrál na flétnu – i když se mu ostatní posmívali.
Jednoho dne se objevila velká bouře. Obrovské hory vln – až 10 metrů vysoké – hrozily, že loď strhnou do hlubin. Během chvilky se hrdá posádka změnila v hrstku nazelenale vypadajících hromádek neštěstí. Všichni zvraceli, co se dalo. Celá paluba byla jedna jediná kluzká hmota. Náhle bylo slyšet ohromný rachot: hlavní plachta se roztrhla. Musela být za každou cenu nahrazena. A to vyžadovalo, aby někdo vlezl nahoru na stožár, což byl při této obrovské bouři životu nebezpečný čin. Doug se dobrovolně přihlásil. A pak se to stalo:
Poznámka k obrázku:
Stopem cestoval Doug přes celé USA. Přitom zažil svou první zkušenost s modlitbou.
Zatímco visel Doug ve výšce a bojoval proti bouři, zaklínil se vodicí prstenec, který potřeboval upevnit. Ale při vytí vichřice nikdo nemohl slyšet jeho křik. Loď se houpala z jedné strany na druhou. Vysoký stožár, na kterém Doug visel, se v ohromných obloucích houpal, ponořil se na jedné straně do velkých vln, načež ho jako raketu mrštil na druhou stranu, kde se zase octl v bouřících vlnách. Byla jen jedna jediná nepatrná šance, jak nebýt mrštěn do bouřících vod: „Ó Bože! Zachraň mě!“, křičel Doug. „Nenech mě zemřít!“ Skočil ze stožáru a jako zázrakem skončil v síti.
Bylo to zvláštní. Peklo této život ohrožující bouře změnilo posměvačné ateisty ve věřící – alespoň dočasně. Všude šlo slyšet modlitby a volání k Bohu. Říká se, že nouze učí modlit se. Ale brzy byli všichni zase tam, kde předtím.
Když byl Doug o vánočních prázdninách u svého otce na Floridě, zase utekl. Dříve objevil na svých dobrodružných cestách překrásné údolí v kalifornských horách San-Jacinto nad Palm Springs. Dougovi bylo teď 16 let a snil o životě v tamějších jeskyních. Chtěl prostě jen „vystoupit“. Chtěl dlouhou cestu uskutečnit jako stopař, ale zdálo se, že štěstí se postavilo proti němu. Totálně promrzlý, hladový a bez jediného centu v peněžence stál již osm hodin v Oklahomě na silnici. Naprosto na pokraji svých sil se nakonec odvážil mluvit s Bohem: „Bože, já vím, že jsem špatný člověk. Odpusť mi všechno, co jsem kdy udělal druhým. A prosím pošli mi nějaké auto. A něco k jídlu. A nějaké peníze. Auto, které mě vezme do Kalifornie – s někým, kdo je normální.“ Měl dost divokých zážitků s otřepanými chlápky, které potkal na svých cestách stopem.
Ani nedořekl modlitbu do konce a najednou vedle něj zastavil minibus. Řidič mu nabídl, že ho vezme – až do Kalifornie! Muž zaplatil na daleké cestě Dougovi dokonce i hotel – a také jídlo. A nakonec mu daroval dokonce nějaké peníze! Dokonce ho nakonec dovezl až do údolí, kde se chtěl Doug usadit. Až když Doug vysedl, tak si vlastně pořádně uvědomil, že Bůh mu splnil všechny jeho čtyři prosby: cesta do Kalifornie, jídlo, peníze a nějaký – nojo – alespoň z půlky normální člověk s jednou malou vadou na kráse: byl to křesťan. O křesťanech si Doug nic dobrého nemyslel. Jeho židovští předci mu vyprávěli, že křesťané jsou zodpovědní za většinu hrůzných činů a válek na světě.
Poznámka k obrázku:
V jedné jeskyni poblíž Palm Springs našel Doug všechno, co potřeboval pro skromný život.
Pro Douga teď začala naprosto nová životní etapa. Přikryl se svými skrovnými svršky a připravil se na náročný výstup k pohoří, které leželo 1400 m nad Palm Springs. Na druhé straně horského hřbetu putoval dál až do třetího údolí. Chtěl být možná co nejdále od civilizace – někde sám v přírodě a sám se sebou. A našel, co hledal. Na opuštěné skále se jeho očím odkryla učiněná rajská zahrada. Krása tohoto místa mu skoro vzala dech: pod skalním blokem ležela větší jeskyně, která byla zaplavena slunečním světlem. Na pravé straně obloukovitého vchodu vyvěral potůček z kanonu, bublal nad velkou hladkou skálou a padal do smaragdově zelené nádrže. Voda byla dost hluboká, aby se v ní dalo plavat. Na levé straně se rozprostírala malá trávou porostlá rovina. V zadní části jeskyně vedl nízký vstup do druhé, menší jeskyně: perfektní místo ke spaní. Doug byl naprosto okouzlen. Tohle místo se mělo stát pro dalšího jeden a půl roku jeho domovem. Na malém skalnatém podstavci v jeskyni ležela černá kniha. Byla pokrytá tlustou vrstvou prachu. Odfoukl ji a četl: Písmo svaté. Očividně zde bydlel někdo před ním, kdo také hledal Boha. Musel tady tu knihu zanechat.
Poznámka k obr.:
Většinou běhal nahý. Pouze když putoval do města, tak se oblékal.
Doug se zabydlel. Místo ke spaní, místo na jezení, malá vlastnoručně vyrobená trouba a stůl, místo na oheň, místo pro jeho oblečení a pro jeho zásoby potravin: všechno bylo krásně čistě zařízeno.
Každý den bylo co dělat, vařit a uklízet. Jeho „domov“ byl stále dokonalejší. A učil se, jak zvládat život v přírodě. Jednou až dvakrát týdně šel dolů do města, kde uzavíral známosti s jinými hippies a bezdomovci z Palm Springs.
Poznámka k obrázku:
Jednou až dvakrát týdně scházel do města (Palm Springs). Tam se seznamoval s jinými hippies a bezdomovci, kteří ho učili, jak přežije bez peněz. Nazývali Douga „jeskynním mužem“.
Byl známý jako „jeskynní muž“. Jeho noví přátelé ho učili, jak člověk přijde bez peněz k jídlu. Zezačátku byl zděšený, když viděl, jak se hrabou v popelnicích. Ale nakonec se překonal a sám hledal něco k jídlu. Prošel si dlouhou cestou: syn milionáře, který se stravoval odpadky. A i přes jeho dlouhou cestu ještě stále nenašel to, co vlastně hledal: skutečné štěstí, skutečný pokoj a odpovědi na jeho naléhavé životní otázky. Příroda kolem něj způsobila, že se cítil Bohu blíž, ale s pravdou se ještě nesetkal.
Četl ohromné množství knih o filozofii a východních náboženstvích. Ty ho vyzývaly, aby meditoval a díval se do sebe: tak prý najde Boha. Ale čím více se díval do sebe, tím byl nespokojenější. Velmi dobře věděl, že jeho nitro je naprostý chaos. Ani drogy mu nepomohly přiblížit se poznání Boha.
Jednoho dne se rozhodl, že se aspoň jednou podívá do Bible, která se ještě stále nacházela na skalnatém výstupku. Otevřel ji a četl na titulní straně rukopisný záznam: „Je mou modlitbou, aby nálezce této Bible tuto knihu četl a našel stejný pokoj a radost jako já.“
Poznámka k obrázku:
Jako mnozí bezdomovci v Americe se naučil, jak se stravovat ze zbytků jídla, které nacházel v popelnici.
Ano, na cestě za hledáním pokoje byl. Sice nevěřil, že by ho mohl najít zde, ale i tak začal číst. Brzy ho příběhy upoutaly. Zdálo se, jako by v prostoru byla nebeská přítomnost, která stála na jeho straně a dávala mu do srdce přesvědčení, že tohle je skutečně pravda. Bůh stvořil lidi a ne náhoda, četl v Bibli! Bůh má smysl pro jeho život. Bůh ho miluje a nabízí mu záchranu, naprostou změnu jeho srdce. Četl a četl a byl jak ochromený. I jídlo najednou přestalo být důležité.
Dřív vycházel z toho, že Ježíš byl podvodný šarlatán, který se zajímal jen o vlastní slávu. Místo toho objevil v Ježíši dobrosrdečného, silného, laskavého a odpouštějícího člověka, který chodil a učil lidi, uzdravoval je a dokonce je křísil z mrtvých. Cítil, že musí udělat rozhodnutí. Chtěl z celého srdce zjistit pravdu. Kým skutečně Ježíš byl? Pro Douga tu byly tři možnosti: buď byl Ježíš blázen, nebo to byl lhář, anebo byl tím, kým tvrdil, že je – tedy Božím Synem.
Poznámka k obrázku:
Doug dnes.
Mohl to být blázen? Doug myslel na mnohé situace, kdy Ježíš přivedl své nepřátele svými slovy k mlčení. Přemýšlel o síle, která vycházela z jeho slov, jak dokázal číst myšlenky a úmysly v srdcích lidí. Ne, nemohl to být blázen. Byl geniální, vysoce inteligentní.
Byl to lhář a podvodník? Přemýšlel nad Ježíšovým životem nezištné služby, jak chodil a léčil nemocné, křísil mrtvé a vyháněl démony. Jeho celý život byl zaměřený jen na to, jak sloužit druhým, odhalovat pokrytectví a podporovat pravdu. Kdyby to byl lhář, mohl by přece lehce uniknout smrti. Bylo by třeba pouze to, aby na soudním řízení lhal. Doug sám byl zběhlý lhář a – jak se tak říká – lhář pozná lháře. Ne, Ježíš nebyl lhář. To tedy vyvozovalo závěr, že byl tím, za koho se považoval: Bůh, který se stal člověkem a přišel na zem, aby mezi námi bydlel. Dougovi při tomto zjištění začalo svítat. A pak padl ve své jeskyni na kolena a hlasitě volal: „Pane Ježíši, věřím, že jsi Boží Syn a že jsi mým zachráncem. Věřím, že jsi zaplatil za mé hříchy. Chtěl bych, abys přišel do mého života a ukázal mi, jak tě mám následovat.“
Poznámka k obrázku:
Několik let později, po dramatické změně svého života se Doug vrátil do „své“ jeskyně.
Doug jasně cítil, jak síly zla a dobra bojují v jeho srdci. Satan se snažil ho zbavit odvahy a jasně mu ukázat, že je skrz naskrz špatný a beznadějný hříšník, který zašel příliš daleko na to, aby pro něj byla ještě naděje. Ale Doug slyšel i jiný hlas, který mu dodával odvahy. Modlil se: „Ježíši, já vím, že jsem udělal hromadu špatných, hloupých věcí. Je mi to tak líto. Můžeš mi to prosím všechno odpustit? A můžeš mě prosím změnit?“
Poznámka k obrázku:
Jeho letectvím posedlý otec pojmenoval své syny podle typů letadel: Falcon a Douglas.
Doug zůstal ještě chvíli na kolenou. Pak cítil, že do jeho nitra vkročil ten nejsladší pokoj, jaký jen kdy pocítil. Věděl, že Bůh slyší jeho modlitbu a jeho hříchy jsou odpuštěny. Příroda kolem něj byla jako pozdrav od Stvořitele, jeho Otce v nebesích, který mu říkal, že ho nade vše miluje. Doug náhle získal to, co tak dlouho hledal. Vše, co hledal, mu bylo darováno. Jeho minulost byla očištěná, budoucnost slibně ležela před ním.
Doug se nemohl dočkat, až se se svou novou zkušeností podělí s dalšími limi. Modlil se: „Milý Pane Ježíši, dej mi příležitost, abych mohl o tobě vyprávět druhým.“ Vlastně si na to netroufal, ale myslel si, že tam v horách stejně nepotká moc lidí. Dva dny později putoval do údolí a zavolal své matce. Ta byla úplně rozrušená. „To je skvělé, že voláš. Mám tu televizní tým, který chce za každou cenu natočit dokumentaci o tvém životě v jeskyni.“
Poznámka k obrázku:
Dnes je Doug mluvčí a ředitel televizní stanice a mediálního misijního podniku „Amazing Facts“ (překlad: Úžasné zprávy) v kalifornském Sacramentu.
Jen pár dní později vletěl tým kameramanů vrtulníkem přímo do jeho údolí. Tato reportáž dala Dougovi příležitost, aby vyprávěl o svém obrácení a svém novém životě s Bohem. Zpráva byla několikrát vysílána ve všech státech USA a miliony slyšely jeho příběh. Jak úžasný zážitek! Nikdy by si Doug nenechal zdát o tom, jakým způsobem a jak rychle Bůh odpoví na jeho modlitbu.
Doug četl dále v Bibli. Otázka, která ho nyní zatěžovala, byla: do jaké církve má jít? Vždyť jich je tolik. Hledal v nejrůznějších církvích a zaobíral se jejich učením. Ale znovu a znovu docházel zklamaně k závěru, že nikdy plně nesouhlasily s tím, co našel v Bibli.
Jeden z jeho jeskynních přátel, Glen, mu jednoho dne přinesl knihu a jednoduše řekl: „Přečti si to. Tady najdeš odpověď.“ Ta kniha byla pořádně silná a měla název Velký spor věků. Doug si říkal, že si přečte jen pár stran, aby Glena neurazil. Ale čtení ho natolik vtáhlo do děje, že nemohl přestat. Když Glen zase přišel, ptal se Doug: „Kdo je tahle Ellen White? Ještě nikdy jsem nečetl takovou knihu. Zní to, jako by mluvila s plnou mocí.“
„Tak to máš taky pravdu“, řekl Glen, „říká se, že byla inspirovaná Duchem svatým.“
„Rád bych se s ní setkal“, řekl Doug. „Tak to tě musím zklamat, je už mnoho desetiletí mrtvá. Ale můžu ti přinést ještě další její knihy. Například knihy Patriarchové a proroci, Cesta ke Kristu, Touha věků a mnoho dalších.“ Doug si obstaral tyto knihy a četl je. Pravidelně v nich listoval. Ukázaly mu hloubku pravdy, v jakou se nikdy neodvažoval doufat. Našel to, co hledal.
Dnes je Doug Batchelor již desetiletí člen celosvětové církve, která zastává všechny pravdy, které on sám v Bibli objevil. Jako ředitel a mluvčí televizní stanice Amazing Facts dnes získává miliony lidí na celém světě. Je oblíbený díky svému neobyčejně dynamickému způsobu projevu, díky jeho poselstvím, která zasahují mnohá srdce, díky humoru a schopnosti srozumitelně vykládat Písmo.
Mnozí lidé našli díky němu cestu ke Kristu a pravdu. Je silným důkazem pro proměňující sílu evangelia a moc Boží, která chce ze ztraceného života vytvořit něco zcela nového.
Poznámka k obrázku:
Jeho přednášky jsou často přenášeny přes satelit do mnoha částí světa. Sledovanost je v řádech milionů.
Originál: Doug Batchelor, „Der Aussteiger: Karriere zwischen Himmel und Hölle“, Info Vero (Ausg. 3, Dez. 2012), S. 18-27
Autorka: Gabriele Pietruska – vyučená lékařka a redaktorka
Komentujte