Milost ve Starém zákoně

Naše spása je v centru kříže Ježíše Krista. Ale co dělali lidé se svými hříchy předtím, než byl Ježíš ukřižován na Golgotě? Jak se usmířily hříchy ve starozákonní době?

Dispensationalista věří, že před Kristem záchrana přišla skrze zákon, a nyní, po Kristu, je spása z milosti. Ale jak jsme viděli v předchozím článku, všichni jsou povinni zachovávat Boží zákon. Proto musí být spása pro lidi žijící před Kristem také z milosti. Ve skutečnosti Boží milost existovala i v době Noeho, který “nalezl milost v Hospodinových očích” ().

V 2.Petrově 2:5 je Noe nazván “hlasatel spravedlnosti”. Spravedlnost přichází skrze víru v Ježíše Krista. Nový zákon uvádí zcela jasně, že naše spása je cele v Kristu Ježíši. Proto je Kristus Spasitel i těch, kteří žili před ukřižováním.

Obětní systém Starého zákona ukazoval na smrt zaslíbeného Mesiáše. Evangelium bylo prezentováno formou – lidé měli pochopit a přijmout Boží plán spásy pomocí symbolů.

Obětní beránek židovského systému představuje Ježíše, nevinného beránka Božího, který snímá hříchy provinilého světa. Skrze svou oběť dokonce ruší záznamy o našem hříchu a uděluje kajícímu hříšníkovi věčný život. Prolitá krev beránka představuje krev Krista, která byla prolita za naše odpuštění.

Milost od počátku

Bible učí o spasení skrze Krista od doby pádu človkěa až do doby druhého příchodu Ježíše Krista. Krev Beránka, prvního obětovaného zvířete, zachránila Adama a Evu. Když hřích svlékl svatý pár z jejich “šatů spravedlnosti” a zůstali nazí, sám Bůh přikryl jejich nahotu zvířecími kůžemi (), symbolizující sravedlnost, která je k dispozici všem skrze Krista.

Zvíře, jež dalo svůj život, představovalo Beránka Božího, který bude za ně zabit. To, že je těmito kožešinami oblékl Bůh sám, představuje příslib obnovené spravedlnosti – musel jim vysvětlit kudy ke spáse, skrze Mesiáše, který přijde zaplatit cenu za hřích, aby mohli získat věčný život.

Přijatelná oběť

Rozdíl mezi spoléháním se na vlastní zásluhy, pokud šlo o spasení, a spoléháním se na zásluhy Mesiáše, který měl přijít, byl vidět v životě synů Adama a Evy, Kaina a Ábela.

Kain přinesl Bohu oběť pouze ze zemědělských produktů, z ovoce své práce. Jeho nabídka neobdržela schválení od Boha, protože tato oběť ukázala pouze to, že se Kain ohledně svého spasení spoléhal jen na své vlastní zásluhy, spíše než na krev Beránka. Nicméně, “…bez vylití krve není odpuštění”.

Abel předkládá na druhé straně oběť včetně prolité krve (). Jeho oběť byla přijata, neboť ukazovala na příchod Vykupitele. Ábel tak pochopil, že spásu lze získat pouze skrze víru v krev Beránka. Jeho svědectví platí dodnes.

Chcete-li číst dále o Boží milosti v průběhu historie, čtěte následující článek. Vypráví příběh o Abrahamovi, muži víry, který následoval Boží zákon a spatřil Boží milost v opravdu reálném světle.

Autor:

Článek je převzatý z knihy Na pravdě záleží (orig. Truth Matters) od Prof. Dr. Waltera Veitha