V Den smíření byl obětován kozel pro symbolické smíření hříchů, které byly přeneseny do svatyně. Ale jaký význam měl druhý kozel, který nebyl zabit? Co představoval?
Den smíření byl vyvrcholením židovského roku. Tento každoroční slavnostní festival představoval smytí hříchů Izraele. Svatyně byla očištěna, což symbolizovalo očištění lidských srdcí před Bohem. Po očištění svatyně nezůstával žádný záznam o odpuštěných hříších, a proto stáli dřívější hříšníci před Bohem, jako by nikdy nehřešili. Toto očištění pozemské svatyně bylo předobrazem očištění nebeské svatyně, kdy všechny hříchy Božího lidu napříč historií, budou odstraněny.
Leviticus 16:16 nám říká o tomto očišťování pozemské svatyně:
Jednou ročně měl velekněz vejít do Svatyně svatých, ale až poté co provedl smíření svých vlastních hříchů a hříchů kněžstva. V tento den byli před velekněze přivedeni dva kozlové o které se losovalo. Jeden z nich byl obětován (kozel pro Hospodina) a na toho druhého (kozel pro Azazela) byly vloženy všechny hříchy, a byl vypuštěň na poušť.
Obětovaný kozel
První kozel byl obětovaný na oltáři. Kněz měl poté vstoupit do svatyně svatých, kde pálil kadidlo a kropil krev tohoto kozla kolem truhly smluvy a na slitovnici. Na cestě ven ze svatyně kněz potřel krví zlatý oltář a oltář pro zápalnou oběť a tím očistil od hříchů celou svatyni.
Velekněz toto dělal, protože došlo k přestoupení Božího zákona. Pokropení slitovice krví symbolicky smazalo záznam hříchů milostí. Kristově konečné službě v nebeské svatyni je možné porozumnět pouze ve světle velkého Dne smíření ve svatyni pozemské. Je to zpráva plná hluboké naděje, která nám říká, že bude zcela vymazán záznam všech našich hříchů.
Pozemské záznamy byly symbolicky “vymazány” krví Hospodinova kozla, ale nebeské záznamy budou vymazány na základě oběti Ježíše Krista.
Kozel pro Azazela
Druhý kozel, který představoval Satana, nebyl zabit. Velekněz na něj vložil ruce, což symbolizovalo, že záznam hříchů je přenesen na Satana, který je původce hříchu. Povšimněte si, že tento kozel nebyl zabit. Satan tedy není nositelem hříchů ve smyslu vykoupení ze hříchu, protože bez prolití krve není odpuštění hříchů (Židům 9:22). Poté co na něj velekněz vložil ruce, byl odveden do pouště a propuštěn na svobodu. Stejně tak bude na Satana vložena vina za hříchy, které spáchal a za vyznané a odpuštěné hříchy Božího lidu, ke kterým je sváděl, ale nezaplatí za náš hřích svou smrtí. Jen Ježíš nese naše hříchy, které smířil prolitím své krve, Kristus však za naše hříchy není zodpovědný.
Na hlavu Azazela bude vložen pouze záznam vyznaných hříchů, proto je důležité, aby nás naše hříchy do svatyně předcházely. Nevyznané hříchy nejsou usmířeny a hříšníci, kteří vědomě odmítají dar spásy, musí nést vinu za svůj vlastní hřích.
Přečti si o více o tom jak tento předobrazný Den smíření dojde naplnění.
Autor:
Článek je převzatý z knihy Na pravdě záleží (orig. Truth Matters) od Prof. Dr. Waltera Veitha
Další články ze série: Boží plán na odstranění hříchu
- Proč Ježíš zemřel?
- Spasení, milost a zákon
- Milost ve Starém zákoně
- Abraham: Příklad milosti
- Starověké svědectví
- Dva zákony - Desatero a Obřadní zákon
- Nebylo snad Desatero přibito na kříž?
- Symbolická svatyně
- Náš Soudce a náš Obhájce
- Každoroční svátky ukazovaly na Ježíše
- Svátky jako předobraz prvního Kristova příchodu
- Svátky jako předobraz druhého Kristova příchodu
- Den smíření
- Naplnění dne smíření
- Láska a spravedlnost (Příběh o vládci Šamilovi)
Kristus jedinou obětí zrušil hříchy mnohých
23 Bylo tedy nutné, aby obrazy těch věcí, které jsou v nebesích, byly takto očišťovány, avšak samy nebeské věci jsou očišťovány oběťmi lepšími, než jsou tyto. 24 Neboť Kristus nevešel do svatyně udělané lidskýma rukama, která je předobrazem té pravé, nýbrž do samého nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří.
Komentujte