Konflikt. Je všude kolem nás! Spor mezi rodičem a dítětem. Hádka manžela s manželkou. Střet mezi přáteli. Je to součást života. Ale jak se má křesťan vypořádat s rozporem? Je čas, kdy je konflikt nutný a zase čas, kdy se mu máme vyhnout? V této lekci si řekneme, co učí Bible o sporu a o okolnostech kolem něho.
- Co učí Bible ohledně našich vztahů s ostatními?
- Znamená to, že se nikdy na nikoho nesmíme hněvat?
Poznámka: Jsme stvořeni s emocí hněvu. Bible v podstatě říká, že hněv sám o sobě není hříchem, ale to, jak s hněvem naložíš, již udává, jestli to bude hřích, nebo ne.
- Jak je pro Boha důležité, jakým způsobem urovnáš s ostatními rozdílnost názoru?
- Jak si Bůh přeje, abych urovnal svá nedorozumění s jinými?
- Jak se vypořádám se situací, když mi ublíží jiný věřící?
- Jakým způsobem si máme podle Boha poradit s vyhledáváním chyb a kritickým postojem?
- Jak, podle učení Bible, odpouštět druhým, když nás o to prosí? ;
Poznámka: Když druhým odpouštíme, neznamená to, že si s nimi nemůžeme promluvit o tom, jak se k nám zachovali. Ale znamená to, že jsme připraveni s nimi ten problém vyřešit.
- Máme „milovat naše nepřátele“? ;
Poznámka: Od „přirozenosti“ je pro člověka nemožné milovat své nepřátelé. Ale ne pro Boží děti! Máme být „účastníky Jeho přirozenosti“ v každé situaci.
„Ani společenské postavení, původ, národnost, nebo náboženská příslušnost nedokazují, že jsme členy Boží rodiny. O tom svědčí jen láska, která zahrnuje všechny lidi. Dokonce u hříšníků, jejichž srdce se úplně neuzavřela Božímu Duchu, se setkáváme s odezvou na laskavé chování. I když snad oplácejí nenávist nenávistí, na lásku odpoví láskou. Jedině Duch Boží uschopňuje člověka oplácet nenávist láskou. Laskavost projevována vůči nevděčným a zlým lidem, nezištně konané dobro, to jsou vlastnosti členů nebeské rodiny. Boží děti tak nepochybně ukazují svoje vznešené postavení.“ – Myšlenky z hory blahoslavenství, str. 75 orig.
- Jak můžeme být schopni mít takovou lásku k druhým? ;
Poznámka: I když sami od sebe nedokážeme milovat druhé a odpouštět jim, Duch svatý nás k tomu uschopní. Musíme jen o to požádat Ježíše a vzít to za hotovou věc. (Lukáš 11,9-13)
- Měl bys být smírcem hádky někoho jiného?
- Je někdy taková doba, kdy je oprávněné vyjádřit někomu přímo svůj názor?
„Je pravda, že existuje rozhořčení, které je ospravedlněné i u následovníků Kristových. Když vidí, že Bůh je zneuctíván a jeho služba tupena, když vidí, jak jsou nevinní utlačováni, zmocňuje se duše spravedlivý hněv. Takový hněv, který vzniká z dotčené mravnosti, není hříchem. Ti však, kteří se rozhořčují nebo pohoršují při každé možné příležitosti, otvírají srdce Satanovi.“ – Touha věků, str. 310 orig.
Závěr: Bůh si přeje, abychom spolu navzájem žili v pokoji a lásce. Tato láska pochází jedině od Boha. A může být tvoje, když o ni požádáš. Bůh chce, abychom jeden k druhému byli otevřeni a upřímní. Když čelíme sporu, modleme za tuto záležitost a prosme Boha o moudrost. Pokud jsme někoho zranili, máme k němu přijít a poprosit o odpuštění. Když někdo ublížil nám, pak máme jít k němu, předtím se pomodlit, a objasnit mu problém.
Pamatuj, takt a diskrétnost jsou nesmírně užitečné. Zkus popřemýšlet o něčem pozitivním, co jim řekneš, aby automaticky nepocítili, že na ně útočíš. Když tě požádají o odpuštění, měl bys jim odpustit. Pokud musíš, popros Boha, aby Ti pomohl jim odpustit. Za žádných okolností se nenech vtáhnout do hádky někoho jiného. Když někdo žádá o radu ohledně jejich sporu, odkaž je na vhodné biblické verše.
Může nastat situace, kdy za jistých okolností se s někým budeš potřebovat verbálně střetnout.
Tato situace nastane když:
1) Bůh je zneuctěn,
2) Boží služba je zneuctěna a
3) trpí nevinní.
Na závěr, vzpomeň si na Boží zaslíbení pro nás. „Všecko mohu v Tom, který mne posiluje.“
Klíč k odpovědím k lekci č. 28
1 – abychom usilovali o pokoj se všemi
2 – ne
3 – extrémně důležité
4 – Když se tvůj bratr prohřeší, pokárej ho. Když poprosí o odpuštění, odpusť mu.
5 – Jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Nedá-li si říct, přiber k sobě jednoho nebo dva. Když neposlechne ani potom, řekni to církvi. Když ani tehdy, pak přestává být součástí společenství.
6 – budeme souzeni podle stejného měřítka, který používáme my na jiné
7 – Odpouštěj hojně. Když my neodpustíme, pak Bůh neodpustí nám.
8 – ano
9 – tím, že budeme spojeni s Ježíšem a Jeho láskou
10 – ne
11 – ano
Další články ze série: Biblické lekce
14 Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.
26 “Hněvejte se, a nehřešte;” slunce ať nezapadá nad vaším hněvem.
23 Jestliže tedy přinášíš svůj dar na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, 24 zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj svůj dar.
3 Mějte se na pozoru.
Zhřeší-li tvůj bratr, pokárej ho, a uználi svou vinu, odpusť mu. 4 A zhřeší-li proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: “Uznávám svou vinu, odpusť mi”, odpustíš mu.”
Zhřeší-li proti tobě bratr
15 “Jestliže tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Poslechneli tě, získal jsi svého bratra. 16 Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby “ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok”. 17 Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění, a jestliže by neposlechl ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník.”
Nesuďte druhé
1 “Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. 3 Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? 4 Anebo jak můžeš říkat svému bratru: “Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka”, a hle, ve tvém oku je trám? 5 Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám; 15 jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.”
21 Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: “Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?” 22 Ježíš mu řekl: “Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.”
27 “Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. 28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. 29 Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili. 30 Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět. 31 Jak chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim. 32 A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 33 A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž. 34 A půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. 35 Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým. 36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.”
14 Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte. 15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16 Mějte jeden k druhému stejný ohled. Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se vést k obyčejným. Nebuďte moudří sami podle sebe. 17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. 18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. 19 Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: “Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.” 20 Ale: “Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a máli žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.” 21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
4 Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstáváli v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. 5 Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
12 Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. 13 Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal ze svého Ducha.
17 Kdo prochází kolem a nazlobí se kvůli sporu, který se ho netýká, je jako ten, kdo chytá psa za uši.
13 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. 14 V chrámě našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce sedící za stoly. 15 I udělal z provazů bič a všechny je z chrámu i s ovcemi a dobytkem vyhnal, mince penězoměnců vysypal a stoly převrátil. 16 A prodavačům holubů řekl: “Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!”
13 Všecko mohu v Tom, který mne posiluje.
Komentujte