Charismatické hnutí – Osobní zkušenost

Vzkříšení původního křesťanství nebo hra s cizím ohněm?

Hudba se line halou. Někteří z přítomných – zvláště církevní pomocníci – se staví naproti sobě do dvou řad. Chytají se za zvednuté ruce a vytvářejí tak „ohnivý tunel“. Když účastníci konference procházejí jeden za druhým tunelem, pokládají na ně ti, kteří jej tvoří, své ruce, aby na ně přenesli „ducha“. Na konci „tunelu“ padají mnozí z nich v extatickém opojení k zemi nebo kolem omámeně bloudí. V některých případech se při tom nekontrolovatelně prudce třesou a trhají sebou. Procházím vícekrát ohnivým tunelem. Kupodivu ale na mě nikdo ruku nepokládá. Pravděpodobně z tohoto důvodu jsem ke konci – v porovnání s ostatními – poměrně střízlivý. Přesto se cítím zvláštně a trochu omámeně.

Popsanou scénu jsem zažil na jednom z mnohých charismatických shromáždění, které jsem navštěvoval mezi říjnem 2006 a červnem 2007. Už přes 100 let se rozšiřuje tento „oheň probuzení“ charismatického hnutí s přibývající rychlostí v celém křesťanství – a to nejen v Africe a v Jižní Americe. V dnešní době, kdy mnozí církevní vedoucí v západních zemích zastupují materialistickou teologii s heslem „Bůh je mrtvý“, shromažďují se milióny věřících na druhé straně kyvadla; cítí se být přitahováni k tomuto novému druhu extatické spirituality.

Vznik a rozšíření letničního hnutí a jejího charismatického protějšku je jedním z nejpozoruhodnějších náboženských výjevů 20. století. Poté, co krátce po roce 1900 vzniklo, vzrostlo přímo explozivní rychlostí. Čísla mluví přímo za sebe: zatímco v roce 1909 existovalo odhadem 50 000 letničních věřících, v 50. letech 20. století jich bylo už několik miliónů. A s ustanovením charismatického hnutí v 60. letech rostl tento počet ještě rychleji. V roce 1970 bylo na celém světě 72 miliónů charismatiků (včetně letničních). V roce 1990 se tento počet zvýšil na 452 miliónů. V roce 2002 to bylo 523 miliónů a v r. 2005 přinejmenším již 650 miliónů. Dnes se vychází z toho, že existuje již 700 miliónů stoupenců tohoto hnutí. To představuje přibližně 10% celosvětového obyvatelstva! Existují odhady, že v roce 2025 bude na celém světě 811 miliónů charismatiků. Bezpochyby se charismatické hnutí stalo nábožensko-politickým faktorem moci. Již k první vlně charismatického hnutí patřily tzv. bohoslužby uzdravení. Reinhard Bonnke je dnes jedním z prominentních (předních) pořadatelů charismatických uzdravujících bohoslužeb. V Africe se schází na akcích tohoto druhu někdy i více miliónů lidí.

Proto se zdá být analýza jejich historie, stejně jako jejich učení, praktik a cílů, nezbytná. Historie hnutí se obyčejně dělí na tři části. Bývají označovány jako 3 „vlny“ Ducha svatého. První z těchto vln je letniční hnutí. Jeho začátky sahají k jednomu americkému kazateli jménem Charles Fox Parham (1873-1929) a k jeho biblické škole v Topece v Kansasu. V lednu roku 1900 obdržel Parham a devět jeho žáků něco, co nazvali „křtem Duchem svatým se znamením mluvení v jazycích“. Parham byl přesvědčen, že on a jeho žáci zažili znovuoživení apoštolského křesťanství, a začali zvěstovat poselství, které Parham označil jako „novou apoštolskou víru“. Centrálním bodem této víry je přesvědčení, že glosolalie, neboli mluvení v jazycích – mluvení nesrozumitelných slabik – by mělo být důkazem obdržení křtu Duchem svatým. V roce 1905 předal Parham svoji víru jednookému afro – americkému kazateli Williamovi J. Seymourovi (1870 – 1922). Byl to právě on, kdo v následující době (1906-1909) inicioval tzv. Asuza-Street-Probuzení v kalifornském Los Angeles. Toto Asuza-Street-Probuzení je všeobecně považováno za oheň, který zažehl letniční hnutí.

Navzdory jeho působivému růstu bylo letniční hnutí v následujících desetiletích velkými církvemi rozsáhle ignorováno. To se změnilo v 60. letech 20. století. Letniční fenomén přeskočil náhle hranice konfesí a mnoho Episkopálních, Presbyteriánů, Baptistů, Evangelikálů a Metodistů začalo mluvit v jazycích. Tato fáze je obyčejně označována jako „druhá vlna ducha“. Po druhém vatikánském koncilu (1962- 1965) následovala také římsko-katolická církev a otevřela své dveře pro něco, co vstoupilo do dějin jako katolicko-charismatická obnova. Všichni ti, kteří zažili v této fázi letniční zkušenost mluvení jazyky, jsou známí jako Nově-letniční či Charismatici.

„Třetí vlna“ charismatického hnutí začala v roce 1981, a sice přednáškovou řadou o zázracích a růstu sborů, kterou vedl John Wimber (1934-1997) na semináři Fuller. V těchto přednáškách byly obhájeny nauky, které vedly ke zrození tzv. Hnutí znamení a zázraků, které zapříčinilo zakládání mnohých nově-charismatických sborů. Všechny se vyznačovaly silným důrazem na znamení a zázraky. Patřilo k tomu tzv. božské uzdravování, prorokování, „duchovní vedení válek“, exorcismus a jiné fenomény, které byly v dřívějších fázích hnutí méně zdůrazňovány. V tomto hnutí byl jistým způsobem snížen význam mluvení v jazycích.

V 90. letech 19. století zaplavilo řadou podivných fenoménů spoustu církví po celém světě tzv. „Torontské požehnání“. Při těchto probuzeneckých setkáních se rozšířily některé projevy jako: hysterický „smích v duchu“, „opilost (opojení) v duchu“ a také neovladatelné tělesné cukání a křeče. Někteří lidé se chovali jako zvířata: lezli po zemi, štěkali jako psi nebo vyli jako vlci atd. Od začátku třetí vlny se počet přibývajících nových projevů silně zvýšil. Patří k nim Ohnivý tunel, tzv. „nádherná mračna“, andělská pera, zlatý prach, který padal na návštěvníky bohoslužby, a dokonce se během shromáždění proměňovaly zuby na zlato. Kromě toho se lidé váleli po zemi, protože věřili, že sedí na nějaké tajuplné houpačce a že je Bůh postrkuje. Jiní zase snili o tom, že mají s Ježíšem romantický vztah. Přitom s ním flirtovali a tancovali (alespoň si to tak představovali). Kromě toho se objevovaly nekonečné zprávy o podivuhodných snech, vizích, zjeveních a přeludech. Někteří charismatici se domnívali, že byli v nebi, jiní zase, že navštívili peklo (nebo dokonce očistec). Někteří se údajně bavili s anděly, jiní zase prý zápasili s ďábly. Jiní prý byli navštíveni Ježíšem a další se zase bavili s apoštolem Pavlem. Mohli bychom v seznamu téměř libovolně pokračovat.

Sám jsem kdysi patřil k charismatickému hnutí. Krátce po mém obrácení v říjnu 2006 mě dovedl jeden známý k „církvi archy úmluvy“ (Ark of Covenant Church). Byl to afrikánský charasmatický sbor, s lidmi různých barev pleti v nizozemském Leeuwardenu. Do června 2007 jsem navštěvoval tamější bohoslužby. Téměř v tu samou dobu jsem měl společný byt s jedním etiopským studentem, který pocházel z letničního hnutí. Později se stal pastorem jednoho etiopského letničního sboru v Rotterdamu. Tento můj spolubydlící mě povzbuzoval, abych mluvil v jazycích, což jsem potom čas od času dělal.

Tehdy jsem příležitostně také navštěvoval „Křesťanské společenství“ (Christian Fellowship) v nizozemském Drachtu. Tento sbor patří k americké zastřešující organizaci jménem Morning-Star Ministries. Tato organizace je misijním dílem, které bylo vedeno Rickem Joynerem. Tady jsem se dostával do kontaktu s některými myšlenkami a zvyky tzv. „Nové apoštolské reformace“. Měl jsem tedy možnost poznávat církevní sbory ze všech tří vln charismatického hnutí: letniční, charismatiky a nově-charismatické.

Časem jsem se ale přeci jen od tohoto hnutí oddělil. Během osmi měsíců, kdy jsem patřil k charismatickému hnutí, jsem totiž četl Bibli od první až do poslední stránky. Nevynechal jsem ani jedno slovo. S přibývajícím biblickým poznáním jsem rozpoznal, že některá učení a praktiky charismatického hnutí nebyly biblické. K tomu patřilo také tzv. učení o prosperitě (Prosperity Teachings) od Joele Osteena a Crefloa Dollara, dvou amerických kazatelů. Učili, že si Bůh přeje, aby byl každý křesťan bohatý – učení, které není biblické (srovnej s ). Měl jsem také pochybnosti ohledně projevů Torontského požehnání. Bylo to opravdu dílo Ducha svatého? Právě tyto pochybnosti mě přiměly k tomu, abych se modlil za dar rozlišování duchů. Ze všech darů Ducha svatého, které jsou uvedeny v , jsem si nejvíce přál právě tento dar.

V této fázi nejistoty jsem navštívil tzv. Konferenci uctívání „Křesťanského společenství“ v Drachtenu. Bylo to v květnu 2007. Akce byla vedena Suzy Willsovou, jejím mužem Kamranem Yaraeiem a některými hudebníky ze služebnosti Rick joyners MorningStar. Na této konferenci šlo především o to, představit lidem, jak při různých stylech uctívání mohou sebou nechat protékat „ducha“. Mnoho nauk v sobě obsahovalo panteistické náznaky. Bylo nám tedy řečeno, že bychom měli s Bohem komunikovat beze slov, prostřednictvím určitých gest rukou – podobně jako Mudra nebo gest hinduistických tanečnic v Indii.

Kamran Yaraei, bývalý Íránský muslim, nám ukázal, jak se komunikuje s Bohem způsobem, že člověk mystickým způsobem představuje strom. Netrvalo to dlouho a ležel jsem spolu s ostatními přítomnými natažený na zemi. Představovali jsme si, že jsme larvou v kukle, která se proměnila v motýla. Někteří říkali, že viděli anděly. Suzy Wills říkala, že údajně viděla démona, který přežvykoval hlavu jednoho z přítomných. Viděla ho na člověku, který se stavěl kriticky k událostem na konferenci. Byl tam také workshop o „prorockém zpěvu“ a „prorockém tanci“, ve kterém nám byl představen intuitivní zpěv a tanec. Základním předpokladem bylo, že by všechny podněty naší intuice měly přicházet od Ducha svatého. Jedna žena ze služebnosti MorningStar zařídila v přední části kostela umělecký ateliér. Vyučovala „prorocké malování“ pod inspirací „ducha“ a v harmonii s hudbou.

Během bohoslužebných akcí, které probíhaly hodiny a hodiny, se mísily všechny tyto formy „prorockého uctívání“. Přitom poháněla psychedelická hudba s extrémně častým opakováním přítomné do emocionálních výšin a ekstatických zážitků. Písně s texty jako „You come around, we all fall down“ (můžeš se přidat, všichni padáme k zemi) byly stále opakovány. Poslední večer konference vyvstalo konečně všeobecné očekávání, že tento den se stane dnem probuzení. Po několika hodinách horečnaté „služby uctívání“, během které měli někteří účastníci intenzivnější ekstatické zkušenosti než kdykoli předtím, vyběhlo nakonec celé shromáždění ven na ulici. Přitom povykovali, zpívali a tancovali před vchodem do kostela. Museli jsme vypadat jako tlupa poblázněných lidí. To byl tedy konec konference.

Po této akci jsem byl zmaten, protože někdo, kdo mi ležel velmi na srdci, se po velmi nadšené účasti na této události ocitl v těžké psychóze. V následujícím týdnu jsem jednoho dne ve svém bytě poklekl a hořce jsem plakal. Byl jsem zcela zmatený, chtěl jsem vědět, jestli to, co jsem zažil a viděl na té konferenci, bylo od Boha. Měl jsem strach, abych neodporoval působení Ducha svatého. Ale nezdálo se mi, že by tyto zážitky souhlasily s Biblí. Modlil jsem se ještě intenzivněji než kdy předtím o schopnost rozlišovat duchy. Křičel jsem ze svého nejhlubšího nitra k Bohu. Prosil jsem ho, aby mi ukázal pravdu. Během toho, co jsem se ještě tímto způsobem modlil a přemýšlel nad svými zážitky, napadla mě jedna myšlenka: „Je to nebiblické a ve jménu Ježíše to odmítám.“ Chvíli jsem o této myšlence přemýšlel. A potom co jsem se ujistil o správnosti tohoto přemýšlení, vyslovil jsem tyto slova nahlas. Z počátku s trochou zdráhání, ale později s velkou nadějí jsem vyhlásil: „Je to nebiblické a ve jménu Ježíše to zamítám!“ Když jsem v jisté víře vyslovil tato slova, přesně v tu chvíli jsem pocítil ve svém duchu, že ode mě odpadly řetězy tmy. Klatba byla zlomena. Hypnotická mlha, která mě během konference obklopila, se v tu ránu vytratila. Můj rozum se stal daleko jasnější než kdy předtím. Svoboda a radost, kterou jsem následně pocítil, byla nepopsatelná. Od této doby jsem se rozhodl věřit jen tomu, co se píše v Bibli. Sola skriptura, jen Písmo samotné, se stalo hlavním pilířem mé víry. Krátce na to jsem se od charismatického hnutí oddělil.

Od té doby až do dneška jsem si prostudoval historii stejně jako učení a projevy charismatického hnutí ve světle Bible. Chtěl jsem zjistit, čím jsem se zabýval. Následně bych chtěl vyprávět některá z mých poznání. Předtím chci ale uznat, že se v letničním a charismatickém hnutí nachází mnoho upřímných a láskyplných lidí. Mnoho z nich se angažuje v rehabilitačních programech pro drogově závislé a prostitutky a účastní se i jiných sociálních projektů. Moje kritika tedy nepochází z nenávisti vůči těmto lidem, nýbrž z hlubokého přesvědčení, že se charismatické hnutí neshoduje s Biblí. Toto bych chtěl tedy doložit.

V době Azusa-Street-Probuzení v září 1906 zveřejnil William J. Seymour první vydání jeho vlastních novin. Titulek zněl: The Apostolic Faith (apoštolská víra). Oznamoval v nich: „Letnice jsou tady!“ Letnice byly známým dnem, ve kterém Ježíšovi učedníci přijali Ducha svatého a vyšli ven do ulic Jeruzaléma, aby zvěstovali Ježíšovo zmrtvýchvstání. Bible nás informuje o tom, jak přijali dar mluvení v jazycích. Tento dar je uschopnil, aby mohli zvěstovat evangelium nadpřirozeným způsobem v jazycích, které se nikdy neučili. „…každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.“ (). Lidé porozuměli, co apoštolové říkali, protože lidé z různých národů říkali: „Slyšíme je mluvit v našem vlastním jazyce o velkých Božích skutcích.“ ()

William J. Seymour tvrdil, že křesťané na Azusa-Street zažili druhé letnice. Byl to ale opravdu tento případ? Odpověď zní – ne. Protože 4 dny po začátku tototo „probuzení“ – to bylo 18.4.1906 – informoval Los Angeles Times o tom, že prý „povstala nová sekta fanatiků“ a že ti, kteří k ní patří, „žvatlají beze slov“ a že „je možné slyšet bizardní prolínání jazyků“. Samozřejmě, že v novozákonní době existoval opravdu božský dar mluvení v jazycích. Jednalo se ale o opravdový duchovní dar, který dal Bůh apoštolům, aby mohli překonat jazykové bariéry. Při napodobování tohoto daru na Azusa-Street však žádné jazykové bariéry nebyly překonávány, nýbrž vystavěny. Nikdo jim nerozuměl. Objasněme to: Ať už letniční hnutí povolávalo k životu cokoliv: Nebyly to Letnice. Byl to přesný opak!

 
Co vlastně přesně znamená „Křest Duchem svatým?“ Pojem může znít trochu zvláštně – zvláště pro lidi, kteří nejsou křesťany. Přesto křtem Duchem svatým označuje Bible moment, ve kterém „jsme (obdrželi) zaslíbeného Ducha skrze víru.“ (Galatským 3:14) Skrze něj jsme uschopňováni dělat to, co je v Božích očích správné (Filipským 2:13). Když byl Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem vodou, byl zároveň pokřtěn i Duchem svatým. Bible nás informuje: „A sestoupil na něj Duch svatý v tělesné podobě jako holubice a z nebe byl slyšet hlas: Ty jsi ten můj milý syn, zalíbil ses mi.“ (Lukáš 3:22)

Nikde nečteme o tom, že by Ježíš, který byl pokřtěn Duchem svatým, mluvil v jazycích. Místo toho to znamená: „Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť.“ (Lukáš 4:1) Můžeme se všimnout pořadí: 1. Ježíš byl pokřtěný Duchem svatým; 2. zároveň byl označen jako Boží Syn; a 3. hned po svém křtu byl „Duchem……veden.“

Mělo by tomu tak být i u nás. „Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové.“ (Římanům 8:14). Stejně tak, jako byl Ježíš v době svého křtu „označen“ Duchem svatým jako Boží Syn, stáváme se i my křtem Duchem svatým Božími dětmi. A stejně tak jako byl Ježíš bezprostředně po svém křtu Duchem „veden“, měli bychom být Duchem vedeni i my. Důkazem pro to, že jsme pokřtěni Duchem svatým, není dar mluvení v jazycích, ale skutečnost, že jsme následně vedeni Duchem. Žel se toto v životě mnohých Letničních a Charismatiků nestane. Sám David Wilkerson (1931 – 2011), kazatel Letničních, kterého si velmi vážím, to přiznává. „Je tragické“, říká, „že příliš mnoho lidí mluví jazyky, ale žije potom jako ďábel. Hřích (u nich) nebývá nikdy vytržen i s kořeny. Vše, co obdrželi, byl jen ekstatický zážitek.“ Z toho můžeme vyvodit, že dar jazyků není vůbec žádným důkazem pro křest Duchem svatým.

Potom co jsme pokřtěni Duchem, jím musíme být vedeni. Jak ale poznáme, že je někdo opravdu veden Duchem? Opět bychom se měli podívat na Ježíšův život. Bylo nám řečeno, že byl Ježíš veden Duchem na poušť. Tam byl „pokoušen 40 dní ďáblem“ (Lukáš 4:2). Ti, kteří jsou vedeni Duchem, tedy nejsou osvobozeni od pokušení. Pokaždé, když ďábel přišel se svými zlomyslnými návrhy k Ježíši, odpověděl mu tím, že citoval Písmo: „Je psáno….. je psáno.“ (Matouš 4:4-10; Lukáš 4:4-12)

Ježíš tedy překonal pokušení ďábla Božím slovem a silou Božího Ducha. Důkazem toho, že byl Ježíš pokřtěn Duchem svatým, nebylo mluvení jazyky, ale jeho neotřesitelná věrnost Božímu slovu, Bibli. Tak by tomu mělo být i u nás křesťanů. Martin Luther to formuloval výstižným způsobem, když řekl: „Duch není nikde tak zřetelně přítomný jako v jeho vlastních svatých Písmech.“ Jediným důkazem pro to, že je někdo pokřtěn Duchem svatým, je jeho neotřesitelná věrnost Božímu slovu. Tím směrem nás Duch chce vést – stejně, jako vedl Ježíše.

Duch charismatického hnutí vede žel lidi jiným směrem. John MacArthur, pastor a učitel sboru Grace-Community v Kalifornském Sun Valley informuje:

Stejným způsobem píše také Paul Washer, známý baptistický kazatel, v jedné ze svých knih:

Když se podíváme na pokušení, která Ježíš překonal na poušti, zjistíme, že odpovídají přesně tématům, s kterými má charismatické hnutí problémy a padá na nich. Ježíš se na poušti postil 40 dní, když k němu přišel pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ (Matouš 4:3) Můžeme si povšimnout, že ďábel chtěl, aby se Ježíš sám prokázal. Vyvinul test, s jehož pomocí měl Ježíš dokázat, že je opravdu Božím Synem. „Pokud jsi opravdu Božím Synem – pokud jsi opravdu pokřtěn Duchem svatým – potom to dokaž! Ukaž svoji moc! Udělej nějaký zázrak! Použij svoje nadpřirozené schopnosti, aby ses sám vysvobodil!“ Poté, co se 40 dní postil, byl Ježíš bezpochyby hladový. Ale on odporoval pokušení, aby použil Boží moc k tomu, aby uspokojil svoje vlastní pocity. Místo toho se obrátil k Božímu slovu a odpověděl: “Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.” (Matouš 4:4)

Naproti tomu dělají letniční a charismatici často přesný opak. Odvracejí se od Božího slova a používají to, co považují za Boží moc proto, aby uspokojili své vlastní pocity. Ještě více: Stejně tak, jako ďábel vyzval Ježíše, aby skrze způsobení zázraku dokázal svou identitu, vyzývají letniční často k tomu, aby se dokázalo skrze mluvení v jazycích, že je člověk opravdu duchem naplněným křesťanem. Je ale toto měřítko, podle kterého by měl být křesťan měřen? Ne podle Ježíše. Jako křesťané bychom měli náš život měřit podle „každého slova, které vychází z Božích úst.“

V jiném případě uvedl ďábel Ježíše na vrch chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: “Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.”“ (Matouš 4,6) Lidé si všimli, že Ježíš stál vysoko na chrámu. Tam ho mohli vidět všichni, kteří navštívili chrám proto, aby se v něm modlili. Kdyby Ježíš skočil před očima všech těch lidí dolů a bez jediného zranění – bez jediného šrámu – by se ocitl na zemi, bylo by to bezpochyby pro lidi velkou senzací.

Ďábel se tedy pokusil, přivést Ježíše k tomu, aby vystavil svou nadpřirozenou moc k podívané – jistým způsobem jako druh náboženského pobavení pro diváky. Takový čin by ho jistě učinil na místě známým a bezpochyby také velmi populárním. Ale Ježíš se bránil tomu, aby udělal z náboženství show, a odpověděl: „Je také napsáno: “Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.”“ Přesně na tomto místě padá charismatické hnutí. Senzační události se zdají být tématem tohoto hnutí. S velkým „haló“ bývají oslavovány ty nejneuvěřitelnější zázraky. Všude se pyšní kazatelé a vedoucí sborů svými velkolepými a nadpřirozenými silami. Pokoušejí se na sebe přilákat pozornost mas lidí. Mnoho z nich dokáže dobře vyprávět příběhy. Bobby Conner z Eagles View služebnosti například tvrdí, že měl podobně jako Harry Potter vést bitvy s tlupami čarodějnic. Přitom měl proti nim mrštit rukou ohnivé blesky a zázračně je prohnat vzduchem. Panuje nezdravé vzrušení. Masy charismatiků jsou nadšeny. Zatímco Ježíš takovou duchovní službu pro zábavu odmítl, mají charismatici stále silnější touhu po senzaci.

Podle Bible přišel ďábel k Ježíši potřetí. Tentokrát jej vedl na vysokou horu a zároveň mu ukázal všechna bohatství světa a řekl: „Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dám. Jestliže se tedy ty přede mnou pokloníš, všechna bude tvá.“ (Lukáš 4:6,7) Jinými slovy: V podstatě řekl satan Ježíši, že kříž prý není nutný, že by nemusel podstoupit smrtelný boj na Golgatě, že by existovala lehčí cesta pro dosažení záchrany lidstva. Kázal tedy o koruně bez kříže, jako to dnes dělají mnozí charismatičtí kazatelé. Stejně jako satan zvěstují svou vlastní „teologii vlády“ případně „teologii nynějšího Božího království“, často promísenou se zmiňovaným učením o blahobytu. Vyprávějí svým přívržencům, že jsou určeni k tomu, aby panovali, a sice už na této straně věčnosti. Slíbí vám království tohoto světa a vyzvou vás k tomu, abyste zřídili univerzální Boží vládu, kterou označíte jako Boží království na zemi – nebezpečný svod. Ježíš ale řekl: “Mé království není z tohoto světa.“ (Jan 18:36) Když tedy označují království tohoto světa jako Boží království, zatímco Bible vysvětluje, že Satan je „kníže tohoto světa“ (Jan 14,30), potom tito kazatelé a jejich stoupenci v podstatě uctívají satana jako Boha a pomáhají stavět jeho království. A tak tedy zjišťujeme, že tam, kde Ježíš zvítězil, charismatici v milionech selhávají. Ježíš se zdráhal dělat kvůli politice kompromisy ve svém náboženství proto, aby získal bohatství a moc. Řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: “Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.”“

Zjišťujeme, že Ježíš Kristus byl ve všech třech pokušeních veden Duchem k tomu, aby zůstal věrný Božímu slovu. Charismatické hnutí udělalo opak: Přijalo přesně to náboženství, které na poušti kázal satan.

Učení, které je mezi protestantskými křesťany – zvláště mezi letničními a charismatiky – velmi zdůrazňováno, uvádí, že křesťané nemusí dodržovat Boží zákon – Desatero přikázání. Teolog Lemmer du Plessis, přední jihoafrický biblický učitel, napsal knihu, která je velmi rozšířená mezi letničními a evangelikálními sbory v jižní Africe, ale také v Nizozemsku. Píše v ní, že ti, „kteří se ještě stále pokoušejí dodržovat zákon, nejsou duchovně zralí a ještě neobdrželi Ducha svatého.“ A na jiném místě: „Křesťané, kteří se v dnešní době pokoušejí dodržovat Desatero přikázání, zabraňují práci Ducha svatého a pohřbívají podstatu nové smlouvy.“ To jsou skutečně radikální výpovědi. Jsou ale skutečně biblické?

Svaté Písmo vysvětluje, že jedním ze záměrů evangelia je, aby „spravedlnost vyžadovaná zákonem, byla naplněna v nás, kteří nežijeme podle těla (tzn. jako neobrácení), ale podle ducha.“ (Řím 8:4) Žít podle Božího zákona znamená dodržovat 10 Božích přikázání (srovnej Řím 2:27). Tento text v podstatě učí, že ti, kteří jsou vedeni Duchem svatým, dodržují Boží zákon. Nebudou zachráněni tím, že dodržují zákon; ale jejich víra v Krista a láska k Němu je povede k činění Boží vůle skrze sílu Ducha svatého. Na druhé straně vysvětluje Bible: „Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.“ (Řím 8:7) Podobně jako se považují letniční vůdcové za duchovní, když říkají: “Nepotřebujeme dodržovat 10 přikázání.” Když tedy nejsou poddáni Božímu zákonu, potom jsou tělesně smýšlející a žijí „v nepřátelství vůči Bohu“. Nemají svatého Ducha, „kterého dal Bůh těm, kteří ho poslouchají“ (Skutky 5:32). A dokonce jsou vedeni satanem, „duchem, který nyní působí v synech neposlušnosti.“ (Efezským 2:2)

Ježíš jednou řekl: “Ne každý, kdo mi říká: “Pane, Pane”, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: “Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?” A tehdy jim vyznám: “Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti (vy, kteří činíte bezzákonnost).”” (Matouš 7:21-23)

Z těchto veršů zřetelně vyplývá, že Ježíš mluví o skupině vyznávajících křesťanů, kteří ho nazývají „Pánem“. Tito křesťané věří, že činí Boží dílo, protože to dělají ve jménu Ježíše. A křesťané, které zde Ježíš popisuje, jsou jednoznačně charismatičtí. „Prorokují“, vyhánějí „zlé Duchy“ a činí „mnohé zázraky“. Ježíš tady také nepopisuje nějaký ojedinělý případ, protože je „mnoho“ těch, kteří budou patřit k této skupině křesťanů. Ježíš tady tedy předpověděl příchod charismatického hnutí, které mnohé svede. (srovnej Matouš 24:4-5.11.24-27).

Přesto, že staví na odiv své nadpřirozené schopnosti, nepřijdou tito křesťané do Božího království, protože nečiní Boží vůli. Při posledním soudu přijdou k Ježíši a řeknou: „Pane, pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? A ve tvém jménu nevyháněli zlé duchy a nečinili mnoho zázraků?“ Jiní možná řeknou: „Pane, pane, copak jsme se „nekoupali“ ve tvé přítomnosti? Nebyli jsme opilí ve tvém duchu? Neviděli jsme tě ve svých snech a vizích? Nemluvili jsme v jazycích?“ Ale Ježíš jim odpoví: „Já jsem vás ještě nikdy neznal, odejděte ode mě, vy činitelé nepravosti“, „vy, kteří přestupujete Boží zákon.“ Zatímco přestoupily Boží zákon, toužily charismatické vedoucí osobnosti po tom, aby mohly vystavit své vlastní zákony. Politická paže charismatického hnutí, uvedena tzv. „Nově apoštolskou reformací“ (New Apostolic Reformation nebo NAR), je ovšem nejnebezpečnějším výhonkem „třetí vlny“. Hnutí bylo založeno C. Peterem Wagnerem, člověkem, který sám sebe jmenoval apoštolem. Věřil, že dnes žijeme v „druhé apoštolské éře (epoše)“, která údajně „začala přibližně v roce 2001.“ Nejvlivnější osobnosti nového apoštolského hnutí tvrdí, že proroci nebo apoštolové se nachází pod přímou Boží inspirací. Jsou nejdůležitějšími obhájci teologie vládnutí (Dominion Theology), která je známá také jako teologie Božího – nynějšího – království. V podstatě učí, že věřící musí na zemi založit univerzální Boží stát, teokracii, který poté označí jako Boží království.

Jedno téma, které se v jejich teologii stále znovu objevuje, pojednává o „znovudobytí sedmi hor“. Tato představa se zakládá na údajném vidění, které měl Bůh dát Lorenovi Cunninghamovi (ročník 1935) a Billovi Brightovi (1921-2003) v roce 1975. Oba dva jsou zakladatelé „Youth With a Mission“ a „Campus Crusade“. Vyzývají věřící, aby „znovu dobyli“ sedm hor neboli oblastí společnosti. Jedná se o 1. náboženství, 2. vládu, 3. rodinu, 4. hospodářství, 5. vzdělání, 6. média a 7. umění a zábavu. Jinými slovy: Jde o znovudobytí všech aspektů společnosti.

Má to tak široký význam z toho důvodu, že Bible předpovídá zřízení univerzální opovážlivé teokracie. Přitom mluví o „sedmi horách, na kterých sedí žena.“ (Zjevení 17,9) Symbol „žena“ zde reprezentuje odpadlou církev (protože je představena jako prostitutka), která bude na konci ovládat vládu tohoto světa a bude panovat nad svědomím lidí. Existuje dokonce více prorockých textů v Bibli (Zjevení 13 a 16), které předpovídají, že bude přivedeno k moci velké „hnutí znamení a zázraků“ odpadlé církve. Podle Bible nastane doba, ve které toto hnutí se svými velkými, svůdnými znameními a zázraky přivede vládu tohoto světa k tomu, aby prosadila náboženský zákon, který bude označován jako „znamení šelmy“. Mnoho věcí nasvědčuje tomu, že charismatické hnutí přijme tuto popsanou roli. A ti, kteří se budou zdráhat tento zákon poslechnout, už nebudou moct nakupovat ani prodávat (srovnej Zjevení 13:11-18). Che Ahn, jeden z vedoucích „proroků“ NAR, vyjádřil ve vztahu k „hoře vlády“: „Jakmile jednou vystoupíme na špici, budeme moci vydávat zákony a nakládat s dekrety. Budeme moci měnit a ovlivňovat celou horu.“ Do konceptu NAR by se hodilo, kdyby „znamení šelmy“ bylo jedním z dekretů, který by byl naplánován k vydání a prosazení, jakmile by měla vládní moc.

Nové apoštolské hnutí je dokonce aktivní v rekrutování „armády“ proto, aby mohlo prosadit odpovídající dekrety a potrestat případné přestupníky. Bill Hamon, jeden z vedoucích „proroků“ hnutí napsal: „Velká Boží armáda konce času se momentálně připravuje na to, aby vykonala Boží sepsané rozsudky. Budou to činit s Kristovým vítězstvím a božskými dekrety o rozsudku, které už byly vydány v nebi. Je ustanoven čas, kdy budou použity a uskutečněny skrze Boží svatou armádu.“ Hamon předpověděl příchod „Pánovy armády“. Domnívá se, že „milióny křesťanů, kteří jsou naplnění duchem… věří, že tato armáda je ustanovena k tomu, aby byla nástrojem při uskutečňování Božích záměrů a rozsudků na zemi.“

V charismatických kruzích je tato armáda obyčejně nazývána jako „Joelova armáda“. Doslova milióny mladých lidí jsou podněcovány a vzdělávány k tomu, aby vybudovaly tuto církevní armádu. Při tom používají hlavy hnutí takové nástroje jako „The Call“ (volání), organizaci, která je vedena jistým Lou Englem, který organizuje obrovská modlitební setkávání, která jsou navštěvována tisíci lidmi; Becky Fischers „Jesus Camp“, palubní tábor, na kterém jsou malé děti drilováni a indoktrinováni na „Ježíšovy vojáky“ (v německy mluvících zemích je tento tábor známý díky dokumentárnímu filmu Děti z Ďáblova jezera); a Rick Joyners MorningStar Ministries, „misijním dílem“, které trénuje „děti od 8 let“ k tomu, aby byly „opravdovými rytíři ducha“.

Podle výpovědí svých vlastních proroků je tato armáda určena k tomu, aby provedla globální revoluci, která je v charismatických kruzích označována jako Eliášova-revoluce. Rick Joyner, jeden z hlavních proroků NAR, předpověděl „opravdovou revoluci“. Bude provedena „velkým počtem proroků, učitelů, pastorů a apoštolů, kteří budou mít ducha Pinchase.“ Pinchas byl knězem ve Starém zákoně, který od Izraele odvrátil Boží hněv. Provedl trest smrti nad nejnotoričtějším ničitelem manželství v táboře. (srovnej 4. Mojžíšova 25:6-12) Rick Joyner potom prorokoval příchod skupiny křesťanů, kteří budou provádět trest smrti nad těmi, kteří se budou zdráhat poslouchat jejich zákony.

Stojí také za povšimnutí, že Rick Joyner zveřejnil v květnu 1996 článek s titulem „Civil War in the Church“ (občanská válka v církvi). Předpovídá v něm, že církev míří k „duchovní občanské válce“. Uskuteční se mezi přímluvci ekumenické jednoty a jejich odpůrci. Nakonec se počítá k „žalobcům bratří“ (srovnej Zjevení 12:10; tím je vlastně myšlen satan). Podle Joynera bude tato válka “jednou z nejkrutějších bitev, kterou kdy církev zažila. Jako v každé občanské válce se budou bratři obracet proti bratrům, jak jsme ještě nikdy dříve v církvi nezažili.“ Ferner se domnívá, že „definicí pro dokonalé vítězství v této válce bude plné přemožení základny moci žalobce bratří v církvi.“ „Tato bitva musí být vybojována. Je šance, že se podaří vyhnat žalobce bratří z církve. Teprve potom se podaří církvi dojít k plné jednotě, která by jinak nebyla možná.“

Jinými slovy: Hlas odporu bude muset být za každou cenu umlčen. Kdo se odváží odporovat ekumenické jednotě, bude vyloučen ze svého domovského sboru. Je zcela představitelné, že Joelova armáda se stane touto mocí, která pronásleduje a stará se o to – jak je předpověděno v proroctvích – „aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy.“ (Zj 13:15) Citovaná slova Ricka Joynerse připomínají jednu předpověď Ježíše Krista: „Budou vás vylučovat ze synagogy, ano, přichází hodina, že se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že koná svatou službu Bohu. A to budou činit, protože nepoznali Otce ani mne. Ale toto jsem vám pověděl, abyste, až ta hodina přijde, měli v paměti, že jsem vám to řekl.“ (Jan 16:2-4) Zdá se, že tato doba stojí bezprostředně přede dveřmi. Křesťané, kteří věří Bibli, by se měli připravit na to, že by brzy mohly být zapáleny ohně pronásledování.

Omyly charismatického hnutí jdou ale ještě dále. Podle Bible obviňovali farizeové Ježíše, že vyhání „démony jen v moci Belzebula, vládce démonů.“ (Matouš 12:24) Ježíš toto obvinění nepřímo odmítá, když říká, že „vyhání zlé duchy skrze Božího ducha.“ (Matouš 12:28) Farizeové tedy připisovali Ježíšovy činy ďáblovi, ačkoliv byly ve skutečnosti dílem Božího ducha. Tímto nehřešili jen proti Ježíši, ale také proti svatému Duchu. Proto jim Ježíš říkal: „Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude.“ (Matouš 12:31) Charismatici tento text často vytrhávají z kontextu, když říkají druhým, že člověk hřeší proti Duchu svatému tím, že kritizuje charismatické projevy nebo jejich kazatele. Tak je dalekosáhle umlčován hlas opozice. Kdo by chtěl riskovat své vykoupení hřešením proti Duchu svatému tím, že by zpochybňoval jeden z těžko pochopitelných fenoménů charismatického hnutí. Co by se stalo, kdyby to celé přece jen bylo od Boha?

Podívejme se na toto téma ještě z jiné perspektivy. Charismatické hnutí připisuje okultní a démonické projevy Duchu svatému. Pokud je tedy někdo v ohrožení hřešit proti Duchu svatému, tak jsou to právě oni. Mnoho praktik v charismatických sbořích a církvích má svůj okultní protějšek (jen tam vůdci otevřeně přiznávají, že v nich působí Luciferův duch). Co označují například charismatici jako „prorocké zpívání“, „prorocké tancování a malování“, je v hnutí New-Age známé jako „intuitivní tancování“, „intuitivní zpívání“ a „intuitivní malování“. Co se také dostalo do mnohých charismatických sborů a kostelů, je druh kontemplativní modlitby, která je označována jako „soaking prayer“ (modlitební koupel). Při této formě modlitby přinášejí členové sborů své polštáře a přikrývky s sebou do sboru, aby se potom mohli položit na zem kostela a tiše meditovali. Přitom se údajně „koupou v duchu svatém“, a během toho hraje v pozadí meditativní hudba. V hnutí New-age probíhají tyto praktiky pod různými jmény – dokonce „pokládací koncert“ (lay down koncert), „meditační koncert“ nebo „relaxační koncert“. Ale zde jsou tyto věci propojeny s náboženstvím druidů nebo se šamanismem.

 
Existují také nápadné podobnosti mezi Toronto-požehnáním a jeho okultním protějškem v Hinduismu a spiritualitě New-age, kde vychází odpovídající fenomény z působení Kundalini, moci hada. Benjamin Creme, vedoucí prorok Maitreyi, New age Krista, dokonce sám řekl, že Toronto-požehnání „(má být) metodou, která je používána jejich duchovními pány k tomu, aby obměkčili fundamentalistické křesťany k přijetí New-Age-Krista, až se ukáže.“ A protože New-Age-Kristus není nikdo jiný než Satan nebo Lucifer, který má v plánu napodobit návrat Ježíše Krista, je zjevné, že tyto projevy nemůžou být nikdy dílem Ducha svatého.

Ježíš jednou řekl, že Duch svatý „přinese světu důkaz (v němčině „otevře světu oči“) o hříchu, o spravedlnosti a o soudu.“ (Jan 16:8) Je to tedy dílo Ducha svatého, přesvědčit nás o hříchu. Dělá to skrze zákon, „protože skrze zákon přichází poznání hříchu.“ (Řím 3:20) Duch svatý nám drží Boží zákon před očima. Tak v nás vytváří vědomí hříchu, abychom se obrátili k Ježíši a nechali se od svých hříchů očistit. (srovnej s 1. Janova 1:9). Ale to je přesně ono působení Ducha svatého, které mnozí uvnitř charismatického hnutí popírají. Známý charismatický kazatel Joseph Prince z New Creation Church v Singapuru, jehož bohoslužby v jednom z největších místních sborů Asie navštěvuje 22000 lidí týdně, vysvětluje v jeho knize Destined to Reign (Určený k vládnutí): „V podstatě vzato tě duch svatý nikdy neusvědčuje z tvého hříchu. Nikdy k tobě nepřichází, aby ti ukázal chyby. Vyzývám tě, abys mi ukázal text v Bibli, který říká, že duch svatý měl přijít, aby tě usvědčoval z hříchu.“

Joel Osteen je známým kazatelem prosperity a pastorem Lakewood Church. Tento sbor mívá 47000 pravidelných návštěvníků bohoslužby a je jedním z největších místních sborů v USA. Joel Osteen vysvětluje podobným způsobem v jedné z jeho knih, že toto „vědomí hříchu“ je od „nepřítele“.

Podobným způsobem vyučuje Creflo Dollar a jiní charismatičtí kazatelé. Tito muži připisují tudíž působení ducha svatého ďáblu – stejně tak jako to kdysi dělali farizeové. Je smutné, že tento hřích nemůže být odpuštěn, protože těm, kteří stále a stále znovu připisují hlas, který je usvědčuje z hříchu, ďáblu, nemá Duch svatý už co říct. Protože vždy, když Duch svatý tyto zaslepené kazatele a jejich zaslepené následovníky usvědčuje z hříchu, věří, že je to ďábel, který na ně žaluje. Odmítají hlas Ducha svatého a považují ho za hlas ďábla, protože zaměňují Ducha svatého za žalobníka bratří. Když tedy Rick Joyner a jeho přívrženci usilují o to, aby „vyhnali žalobce bratří z církve“, bojují ve skutečnosti proti Duchu svatému.

Je zřejmé, že charismatické hnutí odmítá Boží slovo, Boží zákon a Božího ducha. Místo toho přijímají právě ono náboženství, které kázal satan, když se setkal s Ježíšem na poušti. Ježíš přišel proto, aby sloužil, ne proto, aby panoval. Touha po vládnutí u charismatiků je tedy plně nekřesťanská. Musíme tedy vyvodit závěr, že toto hnutí není vedeno působením Ducha svatého. To, co za ním stojí, jsou spíše „duchové démonů, činící znamení, vycházejí ke králům celé obydlené země, aby je shromáždili k boji ve veliký den Boha, Všemohoucího.“ (Zjevení 16:14)

Svět křesťanství se mezitím stal centrem babylonského zmatku. Musí být slyšet Boží poslední varování: „Padl, padl veliký Babylon a stal se příbytkem démonů, vězením všech nečistých duchů a vězením každého nečistého a nenáviděného ptáka…. „Vyjděte z ní, můj lide, abyste neměli účast na jejích hříších a nedostali z jejích ran.“ (Zj 18:2-4)

Známý americký kazatel A.W.Tozer (1897-1963) jednou řekl: „Jsem křesťanem Bible, a když by měl ke mně přijít archanděl s rozpětím  konstelace (dnes bychom řekli Boingu 747) a zářící jako slunce a nabízel by mi novou pravdu, prosil bych ho o biblický odkaz jako důkaz. Když by mi nemohl ukázat, kde to stojí napsáno v Bibli, zdvořile bych mu ukázal dveře a řekl: „Je mi to hrozně moc líto, ale nepřinesl jsi s sebou žádný biblický odkaz.“ Toto nastavení je naší jedinou ochranou proti svodu. Byl to princip Sola Scriptura, který ukončil temný středověk a také můj osobní zmatek. Je to jedinou ochranou proti záludným satanovým pokušením. Prorok jednou řekl: „K zákonu a k svědectví -nebudou-li mluvit podle tohoto slova, tak v něm pro ně není úsvit.“ (Iz 8:20)

Jozef D. Astley, „Charismatické hnutí: Znovuvzkříšení původního křesťanství nebo hra s cizím ohněm“, Info Vero (vyšlo 2. května 2012), strana 72 – 90

Autor

Jozef D. Astley – Do roku 2007 patřil k charismatikům. Od té doby se snaží analyzovat tento prožitý fenomén ve světle Bible.