Velké zklamání a zrození Adventismu

William Miller

Na počátku 19. století publikoval mladý baptistický farmář William Miller (1782-1849) sérii článků v baptistickém týdeníku Vermont Telegraph, jejichž námětem byla proroctví z knihy Daniel. K objasnění a rozluštění tohoto významného tématu používal jednoduchá pravidla:

• Nový zákon interpretuje čili vykládá Starý zákon.
• Bible se musí opět vykládat Biblí.
• Symbolika typu a antitypu (předobrazu a naplnění).
• V úvahu je nutné brát každé slovo.
• Proroctví se postupně doplňují.

Miller byl teprve na počátku chápání poselství svatyně, když neporozuměl spojitosti s proroctvím o 2300 dnech. Jeho studie osmé kapitoly knihy Daniel ho přivedlo k přesvědčení, že očištění svatyně, které se mělo odehrát na konci období 2300 let, se týká očištění Země od hříchu. Došel k závěru, že Kristus se vrátí ke konci tohoto prorockého období, a za použití principu den za rok došel k výpočtu této slavné události, která byla stanovena na rok 1843. Právě tehdy se mělo stát, že “duchovní svatyně” — církev — bude očištěna. Nicméně, tato svatyně odkazovala na tu svatyni, která je v nebi.

Miller odmítal populární výklady tehdejší doby, jako např. futurismus, preterismus nebo dispenzacionalismus, a znovu předložil starý protestantský kristocentrický výklad, jenž v jádru proroctví o době konce viděl Ježíšovy následovníky. Kladl důraz na premilenijní Kristův návrat a přestože se v Bibli nachází zmínka o tom, že neznáme dne ani hodiny Kristova návratu (viz Matouš 24:36; Lukáš 12:40), na základě osmé kapitoly knihy Daniel, nakonec stanovil přesné datum této události, a to 22. října 1844.ⁱ

Velké zklamání:

Následně byl Miller společně se 100 000 dalšími vyloučen ze sboru. Tito lidé, věřící v bezprostředně blízký Kristův návrat, pocházeli z různých denominací a bylo mezi nimi alespoň 200 duchovních z významných protestantských sborů.

V souvislosti s podobenstvím o deseti pannách se toto poselství stalo známé pod pojmem “půlnoční volání”, stejně jak tomu bylo v podobenství o deseti družičkách. Došlo k oživení prvotní zbožnosti a nejrůznější skupiny věřících začaly vyhlížet Kristův návrat.

Z historie víme, že Ježíš se na tuto Zemi v očekávaném roce 1844 nevrátil. Ti, kteří jej dychtivě očekávali, byli hluboce zklamáni a tato událost se stala známá jako “velké zklamání”. Mnozí byli rozčarováni a hnutí opustili. Ti, kteří se drželi své zkušenosti, museli čelit výsměchu a pohrdání.

Znovuobjevení pravdy

V historii církve už k takovému zklamání jednou došlo. Ježíšovi následovníci s velkými nadějemi očekávali jeho korunovaci za Mesiáše v Jeruzalémě. Vítali ho jako svého krále a před jeho nohy házeli palmové větve (J 12:13), ale místo korunovace se museli stát svědky jeho ukřižování. Jejich zklamání bylo opravdové, hmatatelné a mnozí ztratili víru. Dokonce i učedníci byli naplněni strachem a ukrývali se “ze strachu před Židy”. (J 20:19)

Na cestě do Emauz dva Ježíšovi následovníci přemýšleli nad těmito smutnými událostmi (L 24:13-53), když se k nim připojil Ježíš “a začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o Něm bylo napsáno” (Lukáš 24:27).

Stejně jako v případě zklamání v Kristově době, tak i zklamání z roku 1844 vedlo k horlivému studiu Bible a k novým objevům. Ti, kteří byli součástí adventistického hnutí, které po roce 1844 pokračovalo dál, se považovali za tzv. “ostatek”, protože zůstali ve studiu, hledání a objevování sami. Danielova proroctví byla opět důkladně prozkoumávána a část věřících objevila, že knihy Židům a Zjevení jsou plné odkazů na nebeskou svatyni. Bylo znovu objeveno důležité učení o svatyni, jejím typu a antitypu a došlo k porozumění Ježíšovy úlohy obětního beránka a velekněze.

Byly rovněž odkryty typologie židovských svátků, jejich význam a naplnění. Spolu s tímto významným průlomem v chápání přišlo i uvědomění si, co vlastně symbolizoval jako předobraz Den smíření a jaký byl jeho význam v rámci očištění nebeské svatyně či zahájení nebeského soudu. Měřítko soudu, zákon a jeho význam jsou nyní chápány v souvislosti s plánem spasení. Stará zeď pravdy, jež sloužila jako val proti zlému, byla opět postavena tak, jak prorokoval Izajáš:

Byly znovu objeveny Boží zákon, Desatero a význam soboty. Také vztah mezi zákonem a milostí byl uveden na pravou míru. Boží přikázání a víra v Ježíše Krista tvořily základ, na kterém rostla víra malé skupiny věřících. Ve Zjevení v 12. kapitole popisuje Jan vlastnosti poslední generace věřících před Kristovým návratem.

Zrození Adventismu

Z popele milleritského hnutí vyrostla Církev adventistů sedmého dne. V roce 1848 již existovala doktrinární platforma, jež obsahovala významné poznatky, které nebyly reformací odhaleny — základní principy výkladu proroctví a další prorocká vidění. Církev přijala reformy vyplývající z biblického učení a pokračovala v nich. Doktrinární mezníky se týkaly:

1. druhého příchodu Ježíše Krista,
2. závazného významu soboty — sedmého dne v týdnu,
3. poselství třetího anděla v souvislosti s poselstvími prvního a druhého anděla,
4. služby Ježíše Krista v nebeské svatyni,
5. faktu, že duše není nesmrtelná.

Přečtěte si více o učeních tohoto mladého adventního hnutí v dalším článku.

AUTOR:

Tento článek je převzat z knihy Na Pravdě záleží od profesora Waltera J. Veitha, mezinárodního řečníka, který při svém pátrání po pravdě hluboce studoval biblické otázky. Jeho populární série Genesis konflikt (Spor o původu) přivádí debatu o Stvoření a evoluci k novému napínavému vyvrcholení neboť rozebírá argumenty s vědeckým pohledem na věc. Jeho vysoce uznávaná série Total Onslaught (Totální útok) vrhá světlo na stav dnešního světa, který směřuje k jednotné světové vládě a předvídané apokalypse. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici také v našem eshopu.