Poselství prvního anděla

Poselství prvního anděla mělo za úkol připomenout Božímu lidu, že se mají bát Boha a mají jej uctívat jako Stvořitele, protože přichází Jeho soud. To bylo také poselství, které hlásalo milleritské hnutí.

Toto poselství není pouze zprávou o soudu, ale je to poselství o obnově všech věcí. Je to poselství Elijášovo, kdy konečná reformace vyvede věrný ostatek duchovního Izraele ze světa úpadku a připraví lid na příchod Páně.

Anděl je zde vylíčen jako ten, který šíří věčné evangelium každému národu. Bůh povolává lidi, aby s ním spolupracovali na šíření evangelia ve světě.

Poselství prvního anděla obsahuje tři ústřední body:

Věčné, neměnné evangelium

Věčné evangelium je o velkém tématu spásy v Kristu. Toto evangelium se nikdy nezměnilo.

Naši první rodičové se učili lekci o spáse z milosti, když Bůh přikryl jejich nahotu kožešinou z ovečky, což symbolizovalo Kristovu spravedlnost.

Ábel nabídl ovečku jako oběť, protože pochopil, že záchranu musí najít mimo sebe sama v zásluze budoucího Beránka, který byl obětován za hříchy světa. Kain hledal přízeň u Boha tím, že nabízel plody své práce. Jeho oběť nebyla pro Boha přijatelná. Tyto dvě velké kategorie — spasení z milosti a spasení ze skutků — byly založeny na samém počátku.

Abraham určitě porozuměl významu budoucího „Beránka“, když měl obětovat vlastního syna Izáka. Bůh mu naznačil plán spasení. Izák byl symbolem Božího Syna, který měl být obětován, ale v tomto známém příběhu Bůh poskytl vlastní ovečku — beránka — symbol Ježíše, který zemře za hříchy světa.

Židé byli vyučováni skrze ceremoniální zákon principům spasení, což byly tytéž principy, které platí dnes: naše spása spočívá v Beránku, který zemřel za hřích světa. Evangelium se nikdy nezměnilo, ale Satan ho překroutil, aby jej zastavil.

Soud a milost

Beránek byl obětován, protože zákon nelze obejít. Pokud by šlo zákon pouze odstranit, pak Kristus nemusel zemřít. Skutečnost, že jsme zachráněni milostí, nám však nedává právo dopouštět se hříchu. (1J 3:4)

Každý čin bude přiveden před soud. (2K 5:10) Boží milost je stejně veliká jako Boží spravedlnost.

Evangelium stojí na dvou pilířích — zákonu a milosti. Satan to ví a bojuje proti těm, kteří se snaží uvést ony dva pilíře do správného vztahu.

Ve starém Izraeli byl, jak věříme, satanem příliš zdůrazňován zákon, ale přitom Izrael nechal ukřižovat „Beránka“. V duchovním Izraeli zase extrémně vyvyšuje milost a nemilosrdně křižuje zákon. Uvědomme si, že si nemůžeme nárokovat Kristovy zásluhy a přitom úmyslně pokračovat v hříchu.

Nemůžeme přijímat ospravedlnění a zároveň odmítat posvěcení. Bez svatosti nikdo nespatří Boha. (Židům 12:14)

Posvěcení přijímáme stejným způsobem, jako jsme přijali ospravedlnění — a to vírou v Ježíše Krista. Žádný člověk není schopen dodržovat Boží vůli vlastními silami, je to možné jen skrze Ježíše Krista v nás. Posvěcení je růst v Kristu, a ne kouzelný proutek. Jen skrze důvěru v Boha může být překonána naše hříšná přirozenost.

Někteří usilují o dokonalost, a jiní dokonce věří, že jsou již bez hříchu. Jakékoli takové snažení je zbytečné, jelikož vítězství můžeme dosáhnout jen a výhradně prostřednictvím Krista v nás. Sami nemůžeme udělat nic.

Čím je člověk Kristu blíže, tím bude pokořen jeho krásou a tím méně zásluh bude přičítat sobě. Tak jako starý Izajáš bude puzen k tomu, aby zvolal: I řekl jsem: “Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.” Izajáš 6:5

Stvoření a jeho památka

Věčné evangelium, jež má být hlásáno ostatkem, spočívá v nápravě a v uvedení vyváženého vztahu mezi zákonem a milostí. Volal mocným hlasem:

Věrná skupina věřících má kázat o naději osvobozujícího soudu a přitom vyvyšovat Stvořitele — Toho, který učinil nebe i zemi a moře a prameny vod. Toto je Boží pečeť, která je znamením jeho autority. To se objevuje také v přikázání o sobotě, kde je kromě této autority zdůrazněno i Boží vlastnictví celého vesmíru.

Sobota je památníkem stvoření a ostatek by měl poukazovat na Boha jako Stvořitele a vyvyšovat jej. Stojí za povšimnutí, že na konci proroctví 2300 večerů a jiter v roce 1844 Bůh posílá poselství, v němž světu připomíná jeho původ, zatímco v tutéž dobu (1844) je pro svět připraven Darwinův koncept o evoluci.

Poselství prvního anděla vybízí k volbě mezi pravdou a omylem. Mezi zavazujícími požadavky evangelia a populárním humanismem. Mezi vyvyšováním Boha a vyvyšováním sebe sama.

Čtěte dále o poselství druhého anděla.

AUTOR:

Tento článek je převzat z knihy Na Pravdě záleží od profesora Waltera J. Veitha, mezinárodního řečníka, který při svém pátrání po pravdě hluboce studoval biblické otázky. Jeho populární série Genesis konflikt (Spor o původu) přivádí debatu o Stvoření a evoluci k novému napínavému vyvrcholení neboť rozebírá argumenty s vědeckým pohledem na věc. Jeho vysoce uznávaná série Total Onslaught (Totální útok) vrhá světlo na stav dnešního světa, který směřuje k jednotné světové vládě a předvídané apokalypse. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici také v našem eshopu.