Pohanství a kněžství

Moc kněží

Katoličtí kněží jsou považováni za velmi mocné. Ve skutečnosti podle sv. Alfonse Maria z Liguori, je kněžím dána moc odpouštět hříchy, a Bůh musí poslouchat jejich soudní rozhodnutí:

V průběhu 14. zasedání Tridentského koncilu (25. listopadu 1551) bylo vyhlášeno, že Kristus: “když se chystal vystoupat ze země do nebe, zanechal po sobě kněží, své vlastní zástupce, jakožto vládce a soudce pro všechny. Jim mají být předloženy všechny smrtelné hříchy, do kterých mohou upadnout věřící v Krista, aby mohli v účinnosti moci klíčů vyslovit větu odpuštění nebo zadržení hříchů.”ⁱⁱ

Bible nám říká, že nás může zachránit jen Bůh (Žalm 80:19, Izajáš 45:22, Skutky 4:12), a že On sám nabízí odpuštění skrze Krista (Matouš 9:6, Jan 10:9, Skutky 5:31, Efezským 4:32).

Prohlášení, že má někdo moc odpouštět hříchy a tvrzení, že je Bohem, jsou dva případy rouhání. Daniel 7 předpověděl, že papežství vysloví velké věci proti Bohu – a toto přesně se děje.

Celibát

Dalším znakem katolického kněžství je celibát. Žel je to další praktika, která ignoruje Boží slovo a místo toho následuje pohanství.

Historik Alexander Hislop nám říká, že celibát vznikl v kultu (uctívání) bohyně Semiramis:

Předpověď, na kterou Hislop odkazuje, je z 1. Timoteovi 4:1-3: Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby následovali bludné duchy a démonické nauky. Prolhaní pokrytci s cejchovaným svědomím budou lidi zrazovat od manželství a zakazovat jim jíst, co Bůh stvořil. Ti, kdo věří a znají pravdu, to však mají požívat s vděčností, neboť vše, co Bůh stvořil, je dobré a nic, co se přijímá s díkůvzdáním, není třeba odmítat;

Tonzura (vyholení temene hlavy)

Celibátní kněží dostávají tonzuru při vysvěcení. Tonzura je “posvátný obřad zřízený církví, jímž je pokřtěný a potvrzený křesťan přijat do klerikálního řádu střiháním vlasů.”^iv

Nikde v Bibli nám není řečeno, že by si vedoucí měli oholit část hlavy. Avšak tonzura je spojena s islámem, buddhismem, hinduismem, gnostikem prvního století Šimonem Mágem a ještě před ním s uctíváním babylonského Bakchuse a uctíváním egyptského Osirise.^v

Biblické vůdcovství

Písmo nám poskytuje spoustu informací o správném postoji, jednání a ordinaci (pověření) vedoucích církve. Apoštol Petr dokonce nazývá všechen Boží lid “královským kněžstvem” (1. Petr 2:9-10). Chcete-li se dozvědět více, podívejte se na tyto pasáže:

Izaiáš 3:13
Jan 13:1-17; 21:15-17
Římanům 2:6-8
1. Timoteovi 3
Titovi 1:6-8
1. Petr 5:1-4

Autor:

Amazing Discoveries

i. St. Alphonsus Liguori, The Dignities and Duties of the Priest (1927).

ii. Rev. H. J. Schroeder (trans.), “Fourteenth Session: Sacrament of Penance,” The Canons and Decrees of the Council of Trent (Rockford, IL: TAN Books 1978): 92.

iii. Alexander Hislop, The Two Babylons (Cosimo, Inc., 2007): 219-220.

iv. Kevin Knight, “Tonsure,” New Advent Catholic Encyclopedia.

v. Alexander Hislop, The Two Babylons (Cosimo, Inc., 2007): 221.