Pohanský původ mší

„Hostie“ (kulatá oplatka), používaná při římskokatolické mši nebo eucharistii, má svůj původ v latinském výrazu označujícím „oběť“. Má kulatý tvar, protože je symbolem slunce. Při mších je obvykle kladena do monstrance ozdobené srpkem měsíce, což je symbol ponoření slunce do lůna bohyně. Některé monstrance nesou nápis „SFS“, což reprezentuje číslo 666, protože S bylo šestým písmenem starověké řecké abecedy a F je šestým písmenem abecedy anglické.

Kotouč, který je součástí měsíčního srpku, byl symbolem starověkého Babylonu a lze se s ním setkat ve všech starověkých náboženstvích. V katolických katedrálách zaujímají tyto symboly význačné místo; často je zde zobrazena matka s dítětem a srpkem měsíce v kruhu.

Znovuzrození boha slunce bylo v babylonských dobách slaveno jedením kulatého chleba, což bylo běžné pro mithraismus nebo při uctívání boha Osirise, a totéž dnes praktikuje i katolická církev. Historik Alexander Hislop uvádí:

Papež Jan Pavel v roce 1998 napsal, že mši zahrnuje i prvek ctění Marie, a to jak jsme viděli, je také pohanská praktika:

i. Alexander Hislop, The Two Babylons (New Jersey: Loizeauz Brothers, 1959): 120-121.

ii. John Paul II, Dies Domini (July 5, 1998).

Autor:

Článek je převzatý z knihy Na pravdě záleží (orig. Truth Matters) od Prof. Dr. Waltera Veitha