Marie

Vyzdvihování Marie

Jak jsme již viděli, zvyky katolicismu vycházejí ze starověkých pohanských praktik a nauk. Pohanští kněží žili v celibátu, měli tonzuru (vyholené temeno) a byli obdařeni mocí obětovat za živé i mrtvé. Stejnou mocí disponují i římskokatoličtí kněží. Ti, co žijí v celibátu, se zasvěcují bohyni matce nebo Marii prostřednici.

Roku 1854 papež prohlásil Marii za neposkvrněně počatou a roku 1951 bylo schváleno, že vystoupila na nebesa, kde byla korunována jako nebeská královna. Toto je známé jako “Nanebevzetí Panny Marie“. Od této doby, kdy Marie převzala úlohu prostřednice, se tak stal součástí katolicismu celý systém babylonského uctívání.

Ve starověkých náboženstvích byla bohyně uctívána jako dárkyně života a živitelka a tato náboženství tak měla sexuální podtext. Falické symboly podobně jako symboly ženství a božského obcování byly běžné už ve starověkých chrámech (stejně jako v chrámech moderních, konkrétně v Indii) a jsou stejně tak rozšířené i v římskokatolických katedrálách.

Prsy bohyně se staly významnou součástí jejího kultu a ona sama byla často zobrazována s mnoha ňadry sytícími celý svět. Pil z nich dokonce i bůh slunce a jako takový byl vyobrazován u jejích prsou buď ve své původní podobě, nebo v podobě symbolického hada.

V izraelském Betlémě se nachází slavná Mléčná jeskyně, kde podle katolické tradice ukáplo Marii z prsou mléko, když kojila malého Ježíše. Mléko údajně vystříklo na stěny jeskyně, na nichž zanechalo bílé stopy, dnes při posvátných poutích uctívané a považované za prostředek uzdravení a obnovy plodnosti.

Papež Jan Pavel II. věřil, že Marie se přimlouvá za věrné, kteří jí ctí během mší:

Podívejte se na obrázkové album “Kult plodnosti”

Přečtěte si více o katolickém uctívání Marie.

Autor:

Článek je převzatý z knihy Na pravdě záleží (orig. Truth Matters) od Prof. Dr. Waltera Veitha