Křesťanský růst

V předchozím článku jsme zkoumali, co je to víra. Dozvěděli jsme se, že jiné slovo pro víru je důvěra. A dozvěděli jsme se také, že začít věřit Bohu znamená číst Jeho Slovo, modlit se k němu a důvěřovat Mu v našem životě.

Máte zájem duchovně růst? Klíčem je, že nemůžeme růst, pokud jsme zaměřeni na růst. Pravděpodobně není nic škodlivějšího pro duchovní růst než nepřetržitá kontrola sebe samého, zda neseme ovoce.

Je zde jistý způsob, jak poznat, zda rostete: podívejte se, jestli jíte. Způsobem, jak duchovně růst, je přece podílet se na Chlebu života.

Růst a milost

Co ode mě Bůh očekává? Jakou část v tomto procesu hraje Bůh a jakou mám hrát já?

V křesťanském životě máme růst v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista (2. List Petrův 3:18).

Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas (Židům 4:16).

Poznání Ježíše Krista získáváme skrze Slovo (1. Petrova 2:2-3). To jest skrze osobní studium Písma docházíme k plnějšímu pochopení a poznání Ježíše.

Prostřednictvím těchto dvou cest jsme schopni růst ve víře a lásce (2. Tesalonickým 1:3). Naše víra musí růst v závislosti na Bohu. Petr byl dobrým příkladem do naší situace. Jeho zrak byl upřen jen na Ježíše, když vystoupil z lodi na vodu, aby byl s Ním. Ale jakmile odvrátil zrak od Ježíše a začal spoléhat sám na sebe, začal se topit. Není pro nás neobvyklé takto váhat i v naší víře.

Zůstávat v Kristu a Jeho lásce

Jan 15:4 nám říká, že můžeme růst a nést ovoce pouze pokud zůstáváme v Kristu. Stejně jako větev musí být napojená na hlavní kmen stromu, aby získala životodárnou potravu a výživu, tak i my potřebujeme zůstat napojeni na Krista. Růst v křesťanském životě znamená naučit se spoléhat na Boha stále více a více.

Závislost na Bohu je tvrzení všechno nebo nic. Neexistuje nic takového jako jako částečná důvěra nebo částečné odevzdání. Buďto jsi odevzdán Bohu v daném okamžiku nebo ne a místo toho jsi závislý sám na sobě.
Římanům 8:35, 38-39 nám říká, že zde není nic, co by nás kdy mohlo oddělit od Boží lásky. Proto pokud padneme a selžeme, nepotřebujeme čekat na Boha, aby „vychladl“. Nechceme se přece vzdát a rozhodnout se, že se do nebe nikdy nedostaneme. Nechceme „napravit věci“ vlastními silami a pak přijít zpět k Němu. Můžeme k Němu přijít okamžitě, vyznat náš hřích a naši závislost na Něm. Přes to všechno, náš vztah s Bohem pokračuje. Když přemýšlíme nad krásou slov z Římanům 8, uvědomíme si, že se Bůh od nás nikdy neoddělí. Oddělení může nastat jen v případě, pokud se my sami od něj oddělíme.

Matouš 26:41 nám říká, že „duch je sice ochotný, ale tělo je slabé“. Jsme přirozeně slabí. Chceme dělat správné věci, naše úmysly mohou být dobré, ale selžeme krátce po tom, co začneme konat. Ale Bůh nám zaslíbil svoji milost: „stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti“ (2. Korintským 12:9). Jako křesťané si musíme uvědomit, že nerosteme, abychom se stávali silnějšími a silnějšími. Rosteme, abychom si každý nový den uvědomili, jak slabí jsme a jak jsme závislí na Boží milosti.

Tajemství růstu v křesťanském životě je každodenní opakování první zkušenosti obrácení. Koloským 2:6-7 nás nabádá „když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte, zakořeněni a budováni v něm, upevňujte se ve víře, jak jste byli vyučeni…“.

Pokračujte ve své křesťanské zkušenosti, zůstávejte v Kristu:

Kristus je autor

Židům 12:2-3 nám odhaluje tajemství křesťanského růstu:

Když zůstáváme zaměřeni na Ježíše, poneseme více ovoce a zvítězíme (Jan 15:5, Filipským 4:13). Mnoho lidí má mylnou představu, že duchovní narození pochází od Boha, ale duchovní růst je jejich vlastní zodpovědnost. Je jednoduše nemožné růst v milosti v našem vlastním chabém úsilí. Růst je dar od Boha, stejně jako pokání, odpuštění a věčný život. Dar růstu přijímáme do našich životů, když každý den žijeme v prosbách k Bohu.

Odhalte další Boží dary, které na vás čekají, jako na Boží děti.