Boží zbroj

Zajímavý fakt:

Odhaduje se, že mezi dobou 3600 př. Kristem až podnes proběhlo skoro 15.000 válek. Za ten čas bylo více než 5.300 válečných let, ale ani jednou 300 let pokoje.

V Bibli jsou vylíčeny nesčetné boje a bitvy. Od první knihy Mojžíšovy po Zjevení čteme o tom, že zuří jak psychické tak i duchovní boje. Od té doby, co Kain zabil svého bratra Ábela, je součástí příběhu lidstva válka. To by nás nemělo překvapit, vždyť už Ježíš předpověděl:

V centru Písma Svatého ale stojí bezesporu příběh stále-trvajícího boje mezi Kristem a Satanem. V knize Zjevení čteme, že tento vesmírný konflikt v nebi začal a již brzy skončí Armagedonem. V tomto posledním měření sil mezi silami dobra a zla bude světlo a pravda neustále atakována temnotou a lží.

Boží záměr je, aby nám ve všech bojích v Bibli – od bitvy Gedeona proti Midjánským k Davidovu vítězství nad Goliášem – nechal ponaučení, jak můžeme být úspěšní na duchovním bitevním poli. Logicky potřebujeme pro duchovní boj duchovní výzbroj. O tom nás zpravuje Pavel:

To, že je naše výzbroj a naše zbraně duchovní, neznamená, že by byly nereálné nebo neúčinné.

Pavel zřetelně poukazuje, že by křesťan neměl být méně odevzdán své věci a svému veliteli jako je světský voják.

Boží – ne lidská – výzbroj

Když jsem studoval o Boží výzbroji poprvé, vyhledal jsem si všechny paralelní texty a pátral po výkladech a vysvětleních pro význam těch zbraní, které se braly do boje. Že Saulova zbroj Davidovi neseděla a ta Goliášova zase byla proti Davidovu kamenu bezcenná, mě, musím říct, zklamalo. Také jsem objevil, že král Achab přišel o život díky zbloudilému šípu, který „náhodou“ trefil škvírku jeho brnění. „Tak moc k hodnotě dobré výzbroje“, myslel jsem.

Ale pak jsem pochopil, že to není vadné brnění od Saula, Achaba nebo Goliáše, jež máme obléknout, nýbrž bezvadné brnění od Boha! Docela dobře může být, že Pavel, který napsal list Efezským, byl připoutaný k vojákovi, na kterém se nesla zbroj Římské říše. Pavel mohl z první ruky zjistit, jak křehká je každá lidská obhajoba proti knížatům temnoty. Proto dvakrát zdůrazňuje, že jde o „Boží zbroj“. Je také zřejmé, že Pavel zachytil slova starozákonního proroka Izajáše, který dva elementy výzbroje popsal obdobnými symboly:

Potom, co jsme zjistili, že nemáme na sobě nést lidskou, nýbrž Boží zbroj, nesmíme přehlédnout druhé napomenutí, totiž obléct si plnou zbroj. nás vyzývá: „Oblečte si celou výzbroj Boží“ a verš 13 vysvětluje: „Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj“. Mnoho lidí málo dbá na tento bod. Jeden kus zbroje si obléknou, ale jeden nebo dva další hlavní kusy zapomenou a za tuto nedbalost zaplatí nekonečnou cenu.

Pod inspirací Ducha Svatého udal apoštol Pavel celkem sedm částí světské zbroje a každou spojil s duchovním naučením (). Podívejme se, co se můžeme naučit o každé z nich.

PÁS PRAVDY

V biblických dobách držel bederní pás oblečení vojáků pohromadě, aby se mohli neomezeně pohybovat při pochodování nebo v boji. Duchovní význam je, že Bůh prostě nechce, abychom jen na pravdu upozorňovali, ale abychom ji i nesli a byli v ní cele zahaleni.

Pás nejen drží všechno na svém místě; nese též pochvu pro meč Ducha, takže člověk může v případě potřeby rychle tasit. Mnozí sice vlastní meč Božího slova, však bez pásu pravdy se doberou žalostným koncům.

Před několika lety jsem doprovázel jako kazatel jeden tábor k jezeru, kde jsme učili skupinu kluků jezdit na vodních lyžích na boso. Pro jízdu na vodních lyžích na boso člověk potřebuje zůstat a klouzat na hladině, protože se dosahuje mnohem větší rychlosti než u běžných vodních lyží. Když někdo při tomto tempu spadne, což není neobvyklé, je pak divoce zmítán ve vodě před tím, než se potopí. (Kluci a muži patrně vždy potřebují trochu riskovat, aby mohla být zábava.)

Jednoho večera jsme započali poslední zkoušku jednoho robustnějšího, ale odhodlaného 11ti letého kluka. Když člun brázdil vodu rychlostí přes 60 km/h, v jedné chvíli hoch uklouzl na hladině, spadl a okamžitě začal na vodě poskakovat jako hozená žabka. Když jsme dokončili oblouk k místu, kde zmiňovaný hoch ležel ve své záchranné vestě, všiml jsem si, že byl úplně bez sebe.

„Všechno v pořádku?“, ptali jsme se.
Zakroutil hlavou.
„Chceš to vyzkoušet znova?“ ptali jsme.
Hoch potřásl hlavou: „Ne.“
„Ok“, řekl vedoucí, „tak naskoč do člunu, a jedeme na břeh.“
„Ne“, zněla odpověď.
Zmateně jsme se znova zeptali:
„Je ti dobře?“
Znovu zakroutil hlavou. „Co je za problém?“, ptali jsme se.
Hoch se zoufale podíval a odpověděl: „Mé plavky jsou pryč!“

Aby se vyhnulo některým trapným situacím, mají plavky sňůrky; ten hoch jenom nemyslel na to, aby si je utáhnul. Mnozí překvapení Křesťané jsou stejně nazí a zahanbeni po útěku z hádky s nepřítelem, protože nebyli opásáni pravdou. Nikdy nezapomeňte: nosit pás pravdy, znamená také, nést Krista, neboť On je „ta Cesta, Pravda i Život.“ () Proto Pavel říká:

PANCÍŘ SPRAVEDLNOSTI

Tyto důležité součásti chrání přední část těla a všechny životně důležité orgány před smrtelným zraněním. Hrudní pancíř sestává buďto z jediného silného kovového plátu nebo jako u ryby z mnoha malých šupin, které byly našité na tkanině nebo kůži. Pancíř se skládal ze 700 – 1000 šupin a na přímém slunci v něm mohlo být dosti horko. Aby nedošlo k popálení nebo jinému poranění od kovového plátu, nosili vojáci ještě vždy hrubou košili či jiný kus oděvu; proto někteří říkají: „Nosit pancíř spravedlnosti jde vždy ruku v ruce s oblečením Ježíšovy spravedlnosti.

Taky myslíme na zlatý plát (náprsník), jenž nosil velekněz na svém třásňovém rouchu: bylo do něj vsazeno dvanáct drahokamů, do nichž byla vyryta jména dvanácti kmenů Izraele. Tento náprsník byl téměř na srdci.

V boji proti ďáblu můžeme být úspěšní jedině tehdy, když máme důvěru, že Ježíšova spravedlnost přikryla naše srdce a je nám odpuštěno.

Jiný zajímavý aspekt hrudního pancíře je, že chránil jenom předek. Z toho se dá vycházet, že se žádný voják ke svému nepříteli neobracel zády a neustupoval. Stejně tak mají Kristovi vojáci pevně stát a nepřenechat ďáblu ani centimetr půdy. Naopak, tvoje neochvějná věrnost donutí ďábla k útěku:

Díky této strategii mohl též náš Pán zvítězit nad ďáblovými pokušeními na poušti.

ŠTÍT VÍRY

Štít válečníka byla jeho první ochrana. Většinou byl ze dřeva nebo bronzu a tak velký, aby zakryl celé tělo válečníka, když se za něj přikrčil při krupobití šípů. Stejně je víra v Kristovu krev první obranou proti velkému žalobci. ()

Nepřítel nepřetržitě střílí jednu salvu svých hořících šípů žádostivostí těla za druhou. Štít víry je tu proto, aby odklonil a zneškodnil jeho planoucí šípy tak, že s nimi nemusí člověk přijít do styku. Nespočet Křesťanů padá na tomto bojišti, místo aby překonali zlo, protože se svým odbojem tak dlouho váhají, až na ně udeří příliv ohnivých zkoušek. V této chvíli bývá často už příliš pozdě. Jakmile spatříš k sobě směřovat první ohnivý šíp, nesmíš ztrácet čas. Popadni štít víry a dělej vše, co je v tvých silách, abys pokušení udržel v co největší vzdálenosti, jak jen to je možné. Když se bez boje vzdáme, rovnou pokušení vyzveme.

Voják svůj štít nedrží ležérně v ruce; je pevně nasunut na předloktí, tak aby mohl odrážet mocné údery nepřítelova meče, beze strachu, že ten štít ztratí. Stejně tak se Křesťané nemohou vykazovat ošumělou vírou, zatímco se nacházejí v ohnisku boje.

Antické štíty často mívaly určitý zevnějšek, aby vojáci ve válečné vřavě nedopatřením nezačali bojovat proti vlastním. Někdy byly označeny iniciály nebo jmény králů. Tak stejně máme i my, když na nás ďábel vystřelí ohnivé šípy pokušení, pozvednout štít, jenž nese jméno našeho krále Ježíše. Skrze víru v Jeho jméno můžeme přestát každý svod.

PŘILBA SPASENÍ

Několik příběhů v Bibli ukazuje, jak je důležité si v boji chránit hlavu. Král Abímelek kupříkladu umřel, když si dovoloval na městské hradby bez přilby.

Při dalších událostech bylo rozhodující chybou nosit přilbu jen tak ledabyle. Obr Goliáš byl rozzuřený, protože mladíček David si troufnul vzdorovat proti němu jenom v pastýřském rouchu, s holí a prakem. Goliášova pýcha ho zjevně dovedla až k tomu, že si lehkovážně posunul svou přilbici, zatímco o pár minut později obrovo čelo prorazil oblázek z Davidova praku. ()

Mnozí křesťané mají obrazně „kameny v hlavě“, protože si nenasadili svou přilbu. Neboť přilba spasení má nejen zadržovat kameny, má také obsahovat rozum. Náš vnitřní svět nemá být otevřený všemu a všem. Když hledáme v Božím slově a pak nad ním přemýšlíme, máme vždy silněji zakořenit v pravdě.

Naše hlava má sedm “svatých otvorů”: dvě nosní dírky, dvě uši, dvě oči a ústa. Náš největší problém je vlastně v tom, co vchází a vychází z úst – snad proto nám Pán dal jenom jedny (srov. ) Teprve na věčnosti poznáme, jak dalekosáhlé následky jsou, jestliže lidé své mysli vůči určitým vlivům otevřou nebo uzavřou. Musíme naši přilbu spásy pevně upnout a střežit bránu k naší duši.

BOTY EVANGELIA

V Bibli je chodidlo symbol pro směr nebo „obrat“ v životě člověka. Jsou naše nohy obuty pohotovostí rozšiřovat dále evangelium pokoje? Když se pokusíme Dobrou zprávu (evangelium) dále rozšiřovat, budeme (i ostatní) posíleni proti útokům nepřítele.

Vyrostl jsem v New Yorku a čas od času jsme, můj bratr a já, chodili bruslit do Rockefellerova Centra. Jednoho dne se stalo, že mezi Falconem (bratrem) a mnou nastala taková malá bratrská rozepře. Přitom jsem postřehl, že je skoro až nemožné boxovat, zatímco člověk stojí na ledě. Kdo chce být vítězem, nesmí kolem dokola divoce bruslit, nýbrž potřebuje dobrý postoj.

Můj kamarád byl na túře v horkých horách, když přišel k širokému, rychle tekoucímu potoku. Po tom, co se napil, sundal si boty a ponožky, aby se při brodění nenamočily jeho nové horské boty. Ale ač vydal ze sebe to nejlepší, uklouzl na vlhkém skalisku a ztratil v šumící vodě jak své ponožky tak i své nové boty. Povídal, jaká muka to byla jít bosky přes žhnoucí kameny kilometr po cestě lemované kaktusy. Tato zkušenost mého kamaráda se týká stejně křesťanského života. Nikdo nechce jít po této pouti přes poušť bez bot evangelia! Nikdy si je nesundávej, za žádnou cenu! Nemusíme si dělat starosti s jejich opotřebováváním, protože při každé cestě ke kříži dostaneme nové vybavení. Když zůstaneme věrni, řekne nám Bůh to samé, co řekl k dětem Izraele:

MEČ BOŽÍHO SLOVA

Meč byla nejrozšířenější zbraň v boji. Asi 450 krát se Bible zmiňuje o této zbrani. Ostatní části výzbroje v Boží zbrojnici jsou převážně obranného rázu, ale meč je útočnou silou. Byl to meč Božího slova, který Ježíš vytasil proti ďáblu a kterým šelmě ve Zjevení 13 zasadil smrtelnou ránu. () Když Ježíš řekl: „Nepřišel jsem uvést na zemi pokoj, ale meč!“ () nemyslel tím, že on, kníže pokoje, přišel, aby uvedl válku. Poukazuje ale na to, že Boží slovo zapříčiní stejně ostré rozdělení jako meč. Na některých místech bývá označován jako dvousečný meč:

Ta dvě ostří duchovního meče jsou „dva svědkové“ – Starý a Nový Zákon. Meč je ale také proto dvousečný, že jím můžeme trefit nepřítele i sebe. Jako žalářník ve Filipech musíme být i my připraveni, obrátit i na nás samotné meč Božího slova. ()

Ve starověku používali vojáci meče také k vaření, štípání dříví a ke zničení pout a osvobození těch, kdo byli zajati. Ve stejném smyslu je Boží slovo praktickou pomocí pro každou živou duši a současně zbraň proti ďáblu. V dobách Bible nebyla žádná ušlechtilá ocel. Nepoužívaný meč se otupil a zrezivěl. Meč jde udržovat čistý také tím, že se brousí o kámen (skálu věčnosti – Ježíše) nebo o meč přítele.

Tak budou zostřeny také naše duchovní schopnosti, když budeme spolu s ostatními studovat Bibli. Voják v nepřátelské zemi nespouští svůj meč z dosahu. Stejně mají činit křesťané:

SE VŠÍM MODLITBA

Poslední díl zbroje má vlastně co dočinění s vnitřním postojem. Generál ví, že vítezství často závisí na tom, která armáda použije výhodu něčeho neočekávaného. V příběhu o Gedeonovi byli vybráni bojovníci podle své ostražitosti a byli úspěšní, protože nepřítele překvapili ve spánku. Když vojáci podřimovali, svou, byť nejlepší zbroj, nepoužívají. Odtud máme pokyn:

„Neustále se modlete.“ () To neznamená, být celý den na kolenou, ale neustále žít s vědomím, že je tu Bůh a nepřítel, který nás kontroluje. V příběhu o Nehemjášovi máme dobrý příklad takové bdělosti, neboť Božímu lidu hrozil neustálý útok:

ZŮSTAŇ VYTRVALÝ

Třikrát nabádá Pavel své čtenáře ke „stání“. Kdo nestojí pevně, tak se sesype. Armáda je jenom tak dobrá jako je její disciplína, a bez ní by byla ztracena. Je čas, abychom jako Boží vojáci konečně začali následovat Jeho pokynů, místo toho, abychom jen diskutovali.

V jedné prudké bitvě během americké občanské války bojovala setnina z jihu pod sprškou kulek za to, aby mohli vzít severu strategický bod na kopci. Po tom, co kopec z poloviny dobyli, byli vojáci odrazeni stálou palbou a stále více se začali stahovat. Všimli si, že jejich vlajkonoš není s nimi. Úkol vlajkonoše byl označit území dobyté jeho armádou. „Dones ten prapor sem k nám dolů“, volali kohortové mladého muže. Ačkoli všude okolo bouchaly kanóny, nechtěl tento odvážný voják odevzdat ani centimetr. Volal zpět: „Ne, vy pojďte sem k praporu!“ Povzbuzeni odvahou svého přítele, přijali znovu výzvu bojovat a ten kopec nakonec dobyli.

Příliš mnoho Božích bojovníků se sbližuje s nepřítelem a pokouší se získat svět, tím, že se vzdávají a lekají. Bůh nás ale vyzývá, abychom odvážně vystoupili tam, kam On zasadil prapor. Jeden z Davidových bohatýrů se jmenoval Eleazer. Když se izraelská armáda stahovala z boje a prchala před nepřítelem, snažil se, aby pevně zůstal na Davidově straně a pak oba bok po boku bojovali, dokud Pelištejskou armádu celkem nepobili. (; )

Musíme držet přední linii, i když každý začne ustupovat. Při křtu jsi Bohu dal slib, který je dnes více zavazující než tehdy. Narukováním do Boží armády jsi slíbil, podílet se na životě společenství a podporovat jeho poslání, odevzdávat Bohu desátky, být zdrženlivý v oblékání, jíst a pít ke slávě Boží a pečovat o chrám svého těla. Bůh chce, abys byl výjimečný a jiný – abys zůstal stálý ve světě přizpůsobování se. Když jsi sváděn k návratu z boje, pak se otoč a vrať se zpátky k praporu.

ZÁVĚREČNÉ VÍTĚZSTVÍ

Závěrem tě chci ujistit, že sice jsme ve válce, ale nemusíme mít strach. Boží slovo nám říká, jak konflikt dopadne a kdo se stane konečným Vítězem. Ten, z jehož dílny pochází naše zbroj, se zaručuje za jejich účinnost a zaslibuje své církvi: „a brány podsvětí ji nepřemohou“. ()

Jak můžeme pevně stát? Jak můžeme bojovat? Pavel nám dává dopověď už na začátku oddílu, jenž jsme studovali:

Ježíš řekl:

Přece máme jistotu:

V dopise Korintským se Pavel ptá:

Bůh zaplatil celý účet za naši zbroj i vybavení. Všechno, co potřebujeme, bylo získáno skrze krev jeho vlastního milovaného Syna na Golgotě. Jónatan miloval Davida tak moc, že mu dal svou zbroj, meč, roucho a dokonce svůj vlastní trůn. () Stejně nám Ježíš dává všechno, co potřebujeme, abychom mohli mít jistotu celkového a definitivního vítězství. Budeme bojovat až do dne, kdy „překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji.“ ()

Autor:

Doug Batchelor, „Gottes Waffenrüstung“, Standpunkte (Ausg. 22, 2013), S. 9-15