Co to jsou duchovní dary?

Duchovní dary jsou nadání, která křesťan dostává od Ducha svatého poté, co se připojí ke společenství věřících nebo při křtu. Stejně jako byl Ježíš pokřtěn Janem, a Duch Boží na něj sestoupil v podobě holubice, tak každý kdo je pokřtěn vodou, obdrží také Ducha, protože pouze s Duchem svatým je člověk schopný kráčet křesťanským životem.

Křesťanství není o našich vlastních skutcích, ale o Bohu, který v nás působí “chtění i činění”.

Duchovní dary obdržené při křtu, mohou být dovednosti, které staví na již dříve rozvinutých nadáních nebo se může jednat dokonce o tendence, nově objevené poté, co člověk odevzdal svůj život Kristu a kráčí s ním po cestě života. Jedním z nejdůležitějších svědectví o povaze křesťanství, je to co dělá s věřícím člověkem. Existují svědectví za svědectvím o proměněných životech k lepšímu jako výsledek víry v Boha a přijetí Jeho odpuštění a nového života v Kristu.

Křest je pouze začátek. Od tohoto bodu máme kráčet novým životem každý den s Bohem a praktikovat pokorný život podřízený Boží vůli. Někdy se o tom lépe mluví než dělá. V den křtu se z nás obvykle zázračně nestane jiná osoba s jinými touhami a zájmy. Kdykoliv kdy chceme, se můžeme vrátit tam kde jsme byli a vzít si zpět naše staré zájmy a naše staré návyky.

Proč máme duchovní dary?

Křesťanství není berlička – je to kříž. Apoštol Pavel nám říká, že máme denně umírat. Samozřejmě se nejedná o doslovnou smrt, ale o každodenní rozhodnutí odložit naše sobecké pohnutky a touhy a žádat o Ducha svatého, aby v nás přebýval.

Když se takto rozhodneme, naše staré návyky nad námi ztratí svou moc a naše zájmy se změní. Vyvine se v nás láska pro věci, u kterých bychom si nikdy předtím ani nepředstavili, že bychom je milovali, a nelibost pro vše co jsme v minulosti měli rádi. Je to součástí křesťanského růstu, protože křesťanský život nestagnuje, ale jde neustále výše a neustále se přibližuje Bohu, jehož charakter chceme zrcadlit.

Duchovní dary jsou nadání, které se vyvíjí postupně, podle toho jak rosteme v Kristu. Pavel připodobňuje korintským církev jako tělo, které má ruce, nohy, oči, uši a ústa. Ilustruje tak fakt, že tělo nemá pouze jednu schopnost, ale má mnoho částí s různými funkcemi. Pavel přirovnává duchovní dary právě k těmto funkcím a připomíná nám, že žádná z těchto funkcí není větší než ty ostatní. Každá hraje svou důležitou roli, aby se tak utvořil celý jednotlivec, který může plně fungovat. Stejně tak je to i s církví.

Každému jsou dány speciální dary, aby tak mohli druhým sloužit a být jim požehnáním. Všichni nemohou mít stejný dar, protože poté by zde byl nedostatek těch ostatních.

Ti, kteří říkají, že dar mluvení v jazycích je ten nejdůležitější dar, po kterém bychom měli toužit – protože má údajně ukazovat, zda skutečně chodíme s Bohem – nepochopili funkci duchovních darů, o které se budeme bavit později v této sérii článků. Ve skutečnosti Pavel říká, že ta věc, po které máme toužit nade všechno ostatní, je láska. Naše služba Bohu má vyvěrat z ducha lásky a oběti, nikoli z povinnosti či z pýchy, že disponuji určitými dary. Přečtěte si Pavlovu lekci o lásce.

Druhy a definice duchovních darů

Zde jsou některé z darů, které Pavel vyjmenovává ve svém dopise korintským a také v jiných dopisech:

Správcovství
Věřící vidí praktické kroky a zdroje, které jsou potřeba k dosažení cílů církve. Organizují, plánují strategie, a také vedou lidi zase v jejich rolích, aby tak efektivně využívali jejich různá obdarování (Lukáš 14:28, Titus 1:5).

Apoštolství
Věřící nese silné a hluboké břemeno pro získávání duší pro Krista. Jejich největší radostí je přivádění lidí k Ježíši. (Efeským 4:11)

Rozlišování
Věřící dokáže rychle rozlišit falešné od pravého. Dokáže číst knihu, slyšet kázání nebo s jen s někým mluvit a okamžitě detekovat chybu. Někdy taková osoba leze lidem na nervy, protože se zdá, že jediné, co dělají je, že poukazují na chyby (1. Korintským 12:10).

Napomínání
Věřící pobízí ostatní věřící skrze rady, varování a napomenutí, aby dělali, co je správné v Kristu. Povzbuzují ostatní, aby běželi závod a vytrvali v Ježíši Kristu (Římanům 12:8).

Víra
Věřící ví, že Bůh vše vyřeší. Chytil se vize, čeho všeho je Bůh schopen a s vervou jde vpřed, nehledě na to, co se děje okolo něj. V situacích kdy ostatní mohou kolísat, tato osoba silně důvěřuje Bohu (1. Korintským 12:9). Víra musí mít každý věřící, protože “Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává” (Židům 11:6). Víra je základ křesťanství.

Štědrost
Věřící slouží darováním peněz mimo desátky, a dává druhým dary. Peníze získává a spravuje snadno a dobře. Nedělají to jen na oko, jedná se zkrátka o jejich přirozenost – nemusejí si ani všimnout, že toto je jeden z jejich darů (Římanům 12:8).

Uzdravování
Věřící má dovednost pomáhat nemocným. Mohou být zaměstnáni ve zdravotnictví nebo mohou provádět zdravotně-misijní činnost. Pracují s přírodními léčivy, bylinkami a rostlinami, které nám Bůh dal k léčbě.

Pomoc
Věřící slouží svýma rukama při úkolech jako například stavba či vaření. Ve Skutcích 6 vidíme, že vyvstal problém, kdy se v každodenních potřebách zanedbávali řecké vdovy. Jak na to apoštolové reagovali? Vybrali sedm upřímných mužů, kteří byli plni Ducha svatého a moudrosti, aby se o tuto službu starali, aby se tak apoštolové mohli odevzdat modlitbě a slovu. Jedním z nich byl také Štěpán, první křesťanský mučedník (Římanům 12:7, 1. Korintským 12:28).

Pohostinnost
Věřící si užívá, když může někomu poskytnout jídlo či nocleh. Mnozí připravují a nosí jídlo nemocným. Tento dar není specificky uveden v 1. Korintským a můžeme ho považovat jako za příklad daru pomoci (Římanům 12:13, 1.Timoteovi 3:2, Titovi 1:8, 1.Petr 4:9).

Poznání
Věřící miluje výzkum, pátrání a studium Písma. Neuspokojí je pouze povrchní znalost Božího Slova. Ostatní jsou požehnaní skrze jejich pečlivé studium (1. Korinstským 12:28).

Vedení
Věřící slouží plánováním, řízením, delegováním a vedením. Dobrým příkladem může být Biblická škola na dovolené. Kazatel může někoho pověřit, aby ji zorganizoval, což znamená plánování termínů, materiálů, svačin, zvláštní hudby, tématu a dalších problémů. Tato osoba vede ostatní pracovníky a organizuje setkání a slouží také jako kontaktní osoba (Římanům 12:7, 1. Korintským 12:28).

Milosrdenství
Věřící má starostlivý a soucitný přístup a vždy má připraveno laskavé slovo. Jsou laskaví a trpěliví k těm, kteří trpí. Zmírňují trápení (Římanům 12:8).

Zázraky
V dnešní době je tento dar zřídka k vidění, ačkoliv v biblických dobách byl rozšířenější. Skrze věřícího se po modlitbách stávají zázraky, jako uzdravení ochrnutých nebo vzkříšení Tabity (Dorkas) skrze Petra. Jelikož je však tento dar velice snadno napodoben nepřítelem, .

Proroctví
Věřící dostává Boží poselství. Pavel říká, že ta osoba, která “prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše” (1. Korintským 14:3). Také řekl, “dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali” (1. Korintským 14:1). Dnes projevy tohoto daru moc nevidíme. Povstalo mnoho lživých proroků, a příliš mnoho lidí následuje samozvané proroky, aniž by si ověřili, zda se jedná o pravé Boží proroky (Římanům 12:6, 1. Korintským 12:10, Efeským 4:11).

Vyučování
Věřící nese břemeno a rád by viděl, jak ostatní rostou a učí se skrze biblické studium. Představují biblické pravdy logický a systematickým způsobem (Římanům 12:7, Efeským 4:11, 1. Korintským 12:28-29).

Jazyky
Pro definici a vysvětlení tohoto daru si přečtěte článek: 1. Korintským 14: Mluvení v jazycích.

Moudrost
Věřící dokáže dobře využívat znalosti a nacházet řešení. Tato osoba má obvykle odpověď na určitá dilemata (1. Korintským 12:8).

V následujících článcích se podíváme na to, co nám o duchovních darech v 1. listu Korintským říká Pavel.

AUTOR:
Amazing Discoveries