Starodávný Židovský právní řád symbolizuje Boží vládu a úlohu v našich životech. Když příjmeme fakt, že Ježíš zemřel místo nás, tehdy Bůh nachází důkaz, který potřebuje, aby nás mohl prohlásit za nevinné.
Bůh – náš Soudce a Ochránce
Ve starozákonních dobách bylo obhajování obviněného tak svatou službou, že ji soudce odmítal předat právníkům. Soudce sám sloužil jako obhájce obviněného. Židovská encyklopedie vysvětluje: “Židovský zákon právního zástupce nezná.” Jejich právní řád od soudce vyžaduje “tíhnout vždy ke straně obžalovaného a dát mu jako výhodu jakoukoliv možnou nejednoznačnost.”
To je úžasné! Sám Bůh je obžalovanému zároveň obhájce i soudce. Ale kdo je tedy želobce? mluví o ďáblu, který nás obviňuje před Bohem dnem i nocí. Ďábel však také vede záznamy hříchů a jeho obvinění jsou bolestně pravdivá. Máme nějakou šanci proti těmto obviněním?
Kristus – náš Obhájce, Ženich a Král
Když příjmeme fakt, že Ježíš zemřel místo nás, tehdy Bůh nachází důkaz, který potřebuje, aby nás mohl prohlásit za nevinné. V jistých situacích ustanovil židovský soudce advokáta, aby mu obžalovaného pomáhal bránit. Židovská Encyklopedie uvádí, že manžel se mohl zastávat své ženy a pomáhat soudci v obhajobě, pokud se verdikt dotýkal jeho vlastních práv. Zde máme nádhernou paralelu s nebeským soudem: Ženich Kristus vykoupil Svoji nevěstu Svojí vlastní krví.
Kristus slouží jako náš soudem jmenovaný Advokát, aby tak Otci pomohl nás bránit proti Satanovým obviněním. Také brání Své vlastní právo darovat nám spásu a věčný život. Pro naše věčné spasení není důležité jak moc jsme hřešili, ale jestli je Kristova oběť dostatečná pro záchranu hříšníků.
Až skončí doba milosti, Kristus ukončí Svou přímluvnou službu, oblékne Své královské roucho a vrátí se na Zem jako Král králů, aby se sešel se Svou nevěstou. vykresluje scénu velkého soudu, který se odehraje těsně před druhým příchodem Krista, kdy Kristus obdrží království. K tomu, aby se Ježíš stal oprávněným Králem, se nejdříve musel stát Knězem. A předtím než se mohl stát Knězem, musel se stát Beránkem, zabitým pro hříchy světa:
Hlavním tématem knihy Daniel je Ježíš Kristus, ukřižovaný Beránek, vzkříšený Velekněz a přicházející Král. Ta dobrá zpráva je, že soud se obrátí ve prospěch všech, kteří přicházejí ke Kristu s lítostí v srdci, hledajíc oduštění svých hříchů a obnovené srdce, které by žilo v harmonii s Bohem.
Přečtěte si následující článek a dozvíte se více o symbolismu ve svatyni. Dozvíte se, jak Židovské svátky symbolizují Kristovu službu pro tuto zemi.
Autor:
Článek je převzatý z knihy Na pravdě záleží (orig. Truth Matters) od Prof. Dr. Waltera Veitha
Další články ze série: Boží plán na odstranění hříchu
- Proč Ježíš zemřel?
- Spasení, milost a zákon
- Milost ve Starém zákoně
- Abraham: Příklad milosti
- Starověké svědectví
- Dva zákony - Desatero a Obřadní zákon
- Nebylo snad Desatero přibito na kříž?
- Symbolická svatyně
- Náš Soudce a náš Obhájce
- Každoroční svátky ukazovaly na Ježíše
- Svátky jako předobraz prvního Kristova příchodu
- Svátky jako předobraz druhého Kristova příchodu
- Den smíření
- Naplnění dne smíření
- Láska a spravedlnost (Příběh o vládci Šamilovi)
1 V prvním roce krále babylonského Belšasara viděl Daniel sen, měl totiž ve svém nitru jistá vidění, když byl na loži. Ten sen potom sepsal. Věc začala takto: 2 Daniel promluvil: Ve vidění jsem během noci přihlížel tomu, jak hle, čtyři nebeské větry vzdouvají Veliké moře 3 a z moře vystupují čtyři veliké šelmy, každá jiná. 4 První byla jako lev, ale měla orlí křídla. Přihlížel jsem, jak jí byla potom ta křídla utržena, šelma byla zvednuta ze země, postavena na nohy jako člověk a bylo jí dáno lidské srdce. 5 A hle, další šelma, druhá, podobná medvědu. Byla postavena k jedné straně, mezi zuby měla v tlamě tři žebra a takto k ní hovořili: Vstaň, sežer hodně masa. 6 Po tomto jsem přihlížel dále a hle, další. Byla jako levhart a na bocích měla čtyři ptačí křídla. Ta šelma měla čtyři hlavy a byla jí dána vláda. 7 Po tomto jsem v oněch nočních viděních přihlížel dále a hle, čtvrtá šelma strašlivá, úděsná a neobyčejně silná. Měla veliké železné zuby. Požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala. Ta byla ale odlišná ode všech šelem, které byly před ní, a měla deset rohů. 8 Sledoval jsem ty rohy a hle, mezi nimi vyrostl další roh, nepatrný, ale tři z dřívějších rohů byly před ním vykořeněny. A hle, na tomto rohu byly oči jako oči lidské a ústa mluvící velké věci. 9 Přihlížel jsem, jak byly potom rozloženy trůny a usedl Věkovitý. Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna, jeho trůn — plamen ohně, jeho kola — oheň hořící. 10 Proudí a od něho vychází ohnivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží a myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy. 11 Přihlížel jsem poté, co zazněla ta veliká slova, jaká promlouval onen roh, a hleděl jsem, dokud nebyla ta šelma zabita, její tělo zahubeno a ona dána ohni ke spálení. 12 I zbylým šelmám odňali jejich vládu, ale prodloužení života jim bylo dáno až do jisté doby a času. 13 V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle — s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. 14 Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno. 15 V duchu jsem se znepokojil, já Daniel, v hloubi svého nitra, a děsilo mne, co má hlava viděla. 16 Přistoupil jsem k jednomu z přístojících, abych od něho nabyl o tom všem jistotu. On mi řekl, že i výklad těch věcí mi sdělí. 17 Ty veliké šelmy, které jsou čtyři, to ze země povstanou čtyři králové. 18 Ale kralování obdrží svatí Nejvyššího a ti budou královstvím vládnout až na věky, ba na věky věků. 19 Chtěl jsem tedy mít jistotu o té čtvrté šelmě, která se od nich ode všech odlišovala — byla neobyčejně strašlivá, měla zuby železné a drápy bronzové, požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala — 20 i o těch deseti rozích na její hlavě a o dalším, který vyrostl, a padly před ním tři, rohu takovém, že měl oči a ústa mluvící velké věci, a na pohled větším než jeho druhové. 21 Přihlížel jsem, jak onen roh vede válku se svatými a jak je přemáhá, 22 až přišel Věkovitý a soud byl dán svatým Nejvyššího a nadešla doba, že to království ovládli svatí. 23 Takto pravil: Ta čtvrtá šelma bude čtvrté království na zemi, které se bude ode všech těch království odlišovat, požere celou zemi, podupe ji a bude ji drtit. 24 A těch deset rohů, to deset králů povstane z toho království a po nich povstane jiný, jenž se od předešlých bude lišit a tři krále pokoří. 25 Bude pronášet slova proti Nejvyššímu a svatým Nejvyššího nedá pokoj. Bude také uvažovat, že změní doby a právo, a budou mu do ruky vydány až do času a časů a půl času. 26 Zasedne však soud a vládu mu odejmou. Bude zničen a úplně zahlazen, 27 zatímco království a vláda i velikost všech království pod nebesy bude dána lidu svatých Nejvyššího. Jeho království je království věčné a všechny vlády jej budou uctívat a poslouchat. 28 Zde to slovo končí. Já, Daniel, jsem byl těmi myšlenkami zcela vyděšen a bylo to znát i na mém výrazu. To slovo jsem si ale ponechal v srdci.
Komentujte