Přírodní výběr a tvořivá síla

Přírodní výběr sám o sobě není vědeckým principem, protože je založen na důkazu kruhem. Při přírodním výběru je méně schopnýⁱ organismus eliminován a přežívá ten schopnější, který pak dále umožňuje šíření svého druhu. Organismy v tomto procesu přežívají jen díky tomu, že jsou schopnější. Docházíme tak k závěru, že jsou schopnější, protože přežívají. Tento proces navíc funguje na principu odstraňování a nikoliv přidávání. Aby mohl schopnější jedinec přežít, musí existovat i méně schopný, který nepřežije. V procesu přírodního výběru vymírají nakonec méně přizpůsobené organismy a přežívají ty lepší, z čehož se vyvozuje, že přírodní výběr věci zlepšuje.

Přírodní výběr ovšem nedokáže vytvořit charakteristické vlastnosti organismu, různé typy přizpůsobení ani samotný život, vybírá pouze ty vlastnosti, které pro organismus představují přínos v boji o přežití. Samotné vlastnosti musejí být produktem buďto zcela nahodilých procesů, nebo musely být záměrně vytvořeny. Přírodní výběr tedy sám nic „netvoří“, nýbrž pouze vybírá z toho, co už existuje. Vzhledem k tomu, že mechanismus přírodního výběru funguje na principu odstranění méně schopného (obrácená strana mince k výrazu „výběr schopnějšího“), musí v konečném důsledku vést ke stále menší míře rozmanitosti, pokud ho ovšem „vytváření“ nových vlastnosti pomocí náhody nedokáže předběhnout. To je extrémně nepravděpodobný scénář. Vyvstává tedy otázka, jak může mechanismus, který vede k existenci menšího množství věcí (tj. odstraňuje), vytvořit rostoucí rozmanitost?

Evoluční paradigma totiž požaduje, aby se z jednoho předka vyvíjely stále složitější formy života. Pokud má přírodní výběr hrát stejnou roli jako Bůh, pak se jedná o boha eliminace. Ostatně už Norman I. Platnick (1977) uvažoval, zda existuje nějaký rozdíl mezi principem „všemocného přírodního výběru“ známého evolucionisty Ernsta Mayra a principem všemocného Stvořitele.^9,10 Z naší předchozí úvahy by vyplýval jeden zásadní rozdíl: Bůh Stvořitel vytváří, zatímco „přírodní výběr“ odstraňujeⁱⁱ. Dokonce se zdá, že kdyby byl přírodnímu výběru ponechán zcela volný průběh (a nic by proti němu nepůsobilo), zbavil by naši planetu života stejnou rychlostí, jakou biologické druhy mizí v dnešní době.

Paleontologické nálezy totiž ukazují, že v minulosti žilo na Zemi mnohem více druhů než dnes, a tím, jak se zvyšuje tlak prostředí, další druhy ještě vymřou. Přírodní výběr je mistrem v odstraňování životních forem, a kdyby mu bylo ponecháno ještě trochu času, dokázal by tento proces dokončit dříve, než bychom si mohli přát. Pokud rozmanitost není produktem přírodního výběru, naskýtá se otázka, odkud se vlastně vzaly všechny ty rozmanité formy života?

Než se pustíme do odpovědi na tuto nesmírně závažnou otázku, musíme se důkladněji zamyslet nad tím, do jaké míry a na jaké rovině může přírodní výběr působit. Jak jsme poznamenali již dříve, přírodní výběr působí na úrovni fenotypu a nikoli na úrovni genotypu. To je základní pravidlo evoluce. Procesy, které vyvolávají změny v genech, se odehrávají nahodile, způsobují je tzv. mutace. Teprve když je gen přepsán a na jeho základě je vytvořen fenotyp, může začít hrát svou roli přírodní výběr. Matematické modely ukazují, že pokud jsou na úrovni genotypu prováděny nahodilé mutace, je pravděpodobnost jejich změny pomocí přírodního výběru, působícího na úrovni fenotypu, rovna nule.¹¹

Předchozí analogii si můžeme ilustrovat a ještě ji rozvinout. Pokud se nyní podíváme na knihu, která obsahuje instrukce pro stavbu několika různých typů letadel, jak poznáme, které z nich bude létat nejlépe? Nejsnáze to zjistíme tak, že letadla postavíme, otestujeme si jejich letové vlastnosti a vybereme si to, které létá nejlépe. Kniha s návodem je genotypem a skutečná letadla představují fenotyp (obrázek 5.4a).

Když postavíme pouze jedno letadlo, dozvíme se, zda je schopné letu, ale výběr si žádá, aby byla postavena minimálně dvě letadla. Výběr se ptá na to, které letadlo létá lépe. Kdybychom však postavili jen jedno letadlo a zjistili, že není schopné letu, pak stále nemáme nic. K výběru může dojít pouze tehdy, jsou-li letadla postavena a je-li možné je vyzkoušet. Musí být k dispozici minimálně dvě varianty, jinak není z čeho vybírat (viz obrázek 5.4b).

Na úrovni knihy (genotyp) nemůže dojít k výběru, protože kniha obsahuje pouze písmena abecedy v určitém pořadí. Smysl nabývá teprve tehdy, když je její obsah „přeložen“ do podoby letadla. Přitom vyvstává řada otázek:

1) Kdyby kniha zůstala zavřená na polici, mohl bych zjistit, které letadlo létá nejlépe?
2) Jakým způsobem jsou instrukce převáděny do podoby produktu – letadla?
3) Kdo napsal knihu?

Začněme poslední otázkou. Kniha představuje genotyp; podle evolučního scénáře je kniha produktem náhody a různé varianty originálu (více než jedna sada plánů pro letadlo) se také objevily náhodou prostřednictvím mutací. Možná to zní směšně, ale přesně to říká evoluční teorie. Ovšem genotyp dokonce i toho nejjednoduššího organismu je mnohem detailnější a složitější než naše knihaⁱⁱⁱ. Přesvědčení o správnosti této teorie si proto žádá obrovské množství víry. Druhou variantou je pak přirozeně možnost, že knihu napsal inteligentní konstruktér. Vraťme se však k první otázce. Odpověď na tuto otázku zní: „Ne“. Musí proto existovat mechanismus, který je schopen dekódovat informace obsažené v knize. To ovšem vyžaduje, aby kniha byla otevřena (ekvivalent enzymů, které rozplétají molekulu DNA, aby mohl začít přepis). Říká nám to, které letadlo létá nejlépe? Nikoli, v tomto stadiu ještě nebylo letadlo postaveno. Odkud se vzal mechanismus rozplétání molekul DNA (otevírání knihy)? Přírodní výběr totiž může začít fungovat až na úrovni fenotypu (letadla už musí existovat). Jediným řešením je tedy opět čirá náhoda, nebo inteligentní plán.

Nakonec se podívejme na druhou otázku: jak se letadla opravdu staví? Odpověď je samozřejmě, že letadlo staví inteligentní lidé nebo že je konstruováno v robotizovaných montážních závodech, které opět vymyslely inteligentní lidské bytosti. V případě buňky představuje „robotizovaný montážní závod“ komplexní proces translace (přepisu informace) pomocí RNA a ribozómů, které jsou nezbytné při tvorbě bílkoviny. Vytvořené bílkoviny odpovídají našim letadlům (situace je ve skutečnosti ještě o něco složitější, protože bílkoviny mohou fungovat i jako enzymy, které jsou používány při stavbě ještě komplikovanějších struktur). Jak se mohl vyvinout onen proces, jehož pomocí jsou stavěny finální produkty (fenotyp)? Odpověď musí být opět buďto čirá náhoda nebo inteligentní plán.

Molekuly DNA a RNA obsahují pouze ekvivalenty písmen abecedy, správnost jejich instrukcí však není možné otestovat, dokud nejsou přepsány a přeloženy. Přesvědčení, že se tyto mechanismy vytvořily pomocí zcela nahodilých a neřízených procesů, si žádá více než pouhou víru – vyžaduje to mimořádnou víru. V těchto procesech je velice zřetelně podepsán inteligentní konstruktér. I to si žádá víru, ale je to víra jiného druhu. Vezmeme-li v úvahu složitost systému přepisu a syntézy^iv bílkovin, opět musíme zdůraznit, že si to žádá obrovské množství víry. Rovná se to přesvědčení, že montážní linka pro letadla Boeing se všemi svými složitými stroji se vytvořila jen díky tomu, že se šťastnou náhodou místem prohnala vichřice a sestavila ji.

POZNÁMKY:

i nebo hůře přizpůsobený – pozn. překladatele
ii boří, maří, ničí – pozn. recenzenta
iii Dokonce je mnohem složitější a rozsáhlejší než všech 32 svazků encyklopedie Britannica (cca 40 milionů slov) – pozn. recenzenta.
iv konstruování, tvorby, produkce – pozn. recenzenta

ODKAZY:

(9) MAYR, E. Evolution and the diversity of life. Cambridge: Harvard University Press, 1976.
(10) PLATNICK, N. I. Review of Evolution and the Diversity of Life. In Systematic Zoology. 1977, sv. 26, s. 224–228.
(11) SCHÜTZENBERGER, M. Algorithms and Neo-Darwinian theory. In MOORHEAD, P. S. / KAPLAN, M. M. Mathematical Challenges to the Neo-Darwinian Interpretation of Evolution. In The Wistar Institute Symposium Monograph. 1967, č. 5, s. 73.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.