Hubbleovy předpoklady

Tuto kosmologickou teorii počátku vesmíru zformuloval z velké části americký astronom Edwin Powell Hubble (1889–1953). Teorie vychází z určitých astronomických pozorování a filosofických předpokladů. Při její formulaci vycházel Hubble ze dvou základních principů: Obecné teorie relativity a kosmologického principu. Tyto dva principy jsou jádrem teorie tzv. velkého třesku.

Před rozvojem moderní astronomické přístrojové techniky neexistoval žádný způsob, jakým by bylo možné experimentálně prozkoumat situaci v některých částech vesmíru. Například otázka, jestli je Mléčná dráha tvořena i jinými galaxiemi, nebo jestli tyto galaxie existují vně Mléčné dráhy, nebyla zodpovězena až do začátku 20. století a v roce 1921 byla předmětem žhavých diskusí.

V roce 1924 Edwin Hubble prozkoumáním Cefeidových hvězdⁱ v jiných galaxiích ukázal, že mnoho galaxií opravdu leží mimo tu naši. Navíc při studiu spektrálních čar emitovaných těmito galaxiemi zpozoroval, že vykazovaly tzv. rudý posuvⁱⁱ, a s ohledem na své základní filosofické přesvědčení vyslovil závěr, že všechny galaxie se pohybují ve směru od naší vlastní galaxie (Mléčné dráhy).

Hubble objevil u galaxií také vzrůstající rudý posuv s rostoucí vzdáleností od Slunce. Čím méně zřetelná byla galaxie (a tedy lze předpokládat, že i vzdálenější), tím vetší byl rudý posuv pozorovaný v jejím spektru (odtud lze usoudit, že se musí pohybovat rychleji směrem od Země), a tak tomu bylo bez ohledu na to, kterým směrem se pozorovatel do vesmíru díval. Takový byl Hubbleův závěr.

Zdálo se tedy, jako by se celý vesmír rozpínal ve směru od centra (středu) expanze, kterým byla podle všech pozorování samotná Země. Pokud se vesmír v současnosti rozpíná, pak musel být v minulosti menší – a tak se zrodila teorie tzv. velkého třesku.

Zde je video (v angličtině) od některých vědců zkoumajících teorii velkého třesku, které může pomoci vysvětlit Hubbleovu koncepci.

Jak bylo poznamenáno výše, teorie velkého třesku není založena pouze na těchto empirických postřezích, ale je propojena s filozofickými předpoklady. Existuje mnoho vědců, kteří nesouhlasí s touto interpretací pozorovaných dat. Podívejme se blíže podívat na filozofické pozadí této teorie a na to co říkají fyzická data:

Filozofické předpoklady velkého třesku
– Jaké předpoklady byly učiněny v době vzniku teorie Velkého Třesku? Změnilo se od té doby naše vědecké poznání?

Fyzikální pozorování velkého třesku
– Směřují fyzikální důkazy opravdu k naturalistickému začátku vesmíru?

POZNÁMKY:

i Cefeida je pulsující proměnná hvězda známá pro svůj velmi přesný vztah mezi periodou proměny a absolutním zářivým výkonem. Díky tomuto přesnému vztahu mohou být tyto hvězdy využity k velmi přesnému určování vzdáleností galaxií, ve kterých se nacházejí. – pozn. recenzenta

ii Rudý posuv znamená prodloužení vlnové délky elektromagnetického záření na straně přijímače (pozorovatele). Rozlišujeme dvě základní příčiny rudého posuvu: 1. Dopplerův efekt, respektive relativistický Dopplerův efekt, je způsobený vzdalováním vysílače (hvězdy nebo galaxie) od přijímače (pozorovatele). 2. Gravitační posuv je způsobený gravitačním polem tělesa, které vysílá záření. Vlnový charakter světla umožnuje prodlužování vlnové délky světla vysílače vzdalujícího se od přijímače. Obecná teorie relativity říká, že hodiny umístěné v gravitačním poli jdou pomaleji. To způsobuje zvětšení vlnové délky světla při výstupu z gravitačního pole – světlo tzv.„červená“. V případě Dopplerova efektu platí, že čím rychleji se vysílač od přijímače vzdaluje, tím je rudý posuv vetší a naopak. Pokud se objekt vzdaluje stále stejnou rychlostí, je rudý posuv stále stejně veliký. Edwin Hubble při pozorování velmi vzdálených kosmických objektu (galaxií) zjistil, že spektrální čáry chemických prvků ve spektrech těchto objektů jsou proti měřením v pozemských chemických laboratořích posunuty směrem
k dlouhovlnné časti světelného spektra. Později objevil, že tento rudý posuv spektrálních car je tím větší, čím vetší je vzdálenost pozorovaného objektu od Země a že i galaxie se od sebe navzájem vzdalují rychlostí tím větší, čím jsou od sebe tyto galaxie dál. To nakonec vedlo k teorii o rozpínání vesmíru. Hubble se domníval, že existuje ještě třetí příčina rudého posuvu a nazval ji Kosmologický posuv. Předpokládal, že sám časoprostor se neustále rozpíná, tj. mezi vysílačem a přijímačem vzniká neustále nový časoprostor. – pozn. recenzenta

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.