Ježíš – recyklovaný vykupitel?

Existuje důvod, proč starodávné historické záznamy o životě Ježíše z Nazaretu nezačínají s frází „bylo nebylo …“ Již na první pohled autoři nepůsobí, že by psali pohádky pro budoucí generace, ale spíše podrobné popisy mimořádných událostí v životě konkrétního židovského tesaře, který skutečně změnil běh dějin.

Úvodní slova Lukášova spisu o Ježíšově životě jsou obzvláště v tomto bodu jasné:

V Janově spisu najdeme dvě pozoruhodná tvrzení, která podporují tento záznam, první najdeme v kapitole 2 a poslední v kapitole 20:

Všechny tyto starověké „biografie“ Ježíše Nazaretského – spolu s dalšími spisy (Matouš a Marek), které přidávají další detaily – spolu vzájemně souzní.

Za prvé, autoři jsou si jasně vědomi toho, že zde mají co do činění s pozoruhodným příběhem o pozoruhodném muži, který konal pozoruhodné věci. Za druhé, je stejně tak jasné, že byli přesvědčeni, že události v jejich spisech se opravdu staly. Nebyly to nějaké posvátné příběhy o bozích z podsvětí či éterických, nadpřirozených hrdinech, ale zprávy o skutečných historických událostech týkajících se lidí z masa a krve s nohama stojícíma pevně na zemi.

Pisatelé evangelií zamýšleli podávat zprávu o historii, ne psát mytologii. Jejich spisy zahrnovaly živé detaily pozorovatele, který se účastnil událostí osobně nebo kronikáře, který obdržel informace od lidí, kteří tam skutečně byli. Přesto to nebyly pouze neutrální zprávy, ale argumenty zamýšlející přesvědčit a citovat důkazy k prokázání svých tvrzení.

Samozřejmě že, tato fakta sama o sobě ještě neznamenají, že jsou tyto spisy pravdivé, ale umísťují je tak do třídy starodávné literatury, což neumožňuje, aby byly zamítnuty z lehkovážného důvodu. Přesto se přesně toto děje.

„BYLO, NEBYLO…“

Internet je přeplněn tvrzeními, že historické záznamy o životě Ježíše z Nazaretu jsou příkladem určitého druhu náboženského plagiátorství, pouhým omíláním smrti a vzkříšení boha – fikce ze starodávné mytologie, recyklátem již známých mýtů, které najdete ve starověkém světě v Kristově době v desítkách tajemných náboženstvích.

Íránský bůh slunce Mithra zabíjí býka. Tento výjev je zmiňovaný v Zoroasterismu…

Jednoduše zadejte do Googlu jména Mithra, Dionýsos, Osiris, Adonis nebo Isis a budete zavaleni lavinou „důkazů“ spojujících božského učitele z Galileje s řadou postav, údajně zhotovených ze stejného mytického materiálu. Takovým nejznámějším pokusem je efektní „dokument“ s názvem Zeitgeist The Movie, který se šíří na webu.

Dle Zeitgeist, říkají starověké hieroglyfy o polidštěném egyptském bohu slunce, Horovi, toto:

Zeitgeis tvrdí, že bylo zjištěno, že „mnoho jiných bohů má stejnou mytologickou strukturu“:

Attis (1200 před Kristem) – narozen z panny 25. prosince, byl ukřižován, mrtev po tři dny a vzkříšen.
Krishna (900 před Kristem) – narozen z panny, hvězda na východě signalizovala jeho narození, konal zázraky, zemřel a byl vzkříšen.
Dionýsos (500 před Kristem) – narozen z panny 25. prosince, konal zázraky jako změna vody ve víno, byl označován jako „Král králů a „Boží jednorozený Syn“, zemřel a byl vzkříšen.
Mithra (1200 před Kristem) – narozen z panny 25. prosince, měl 12 učedníků, konal zázraky, byl mrtvý po tři dny a byl vzkříšen, byl označovaný jako „Pravda“ a „Život“, byl uctíván v neděli.

Osiris, manžel Isis v Egyptském pantheonu, je další populární uchazeč o zemřelého a vzkříšeného boha. Všeobecně rozšířené tvrzení může být tedy jednoduše řečeno slovy sira Leigheho Teabinga z Šifry mistra Leonarda od Dana Browna: „V křesťanství není nic originálního“. Je to vyčerpávající téma a to zejména kvůli existenci tolika údajně shodných porovnáních, které nadnesli skeptici. Celé je to ještě komplikovanější kvůli mnoha variacím těchto starodávných mýtů, které vznikly jejich převypravováním. Knihy jako vědecké dílo „Evangelium a Řekové“ (The Gospel and the Greeks) od Ronalda Nashe nebo populární práce „Případ pro skutečného Ježíše“ (The Case for the Real Jesus) od Lee Strobela, se zabývají zodpovídáním těchto argumentů. V tomto článku nemáme tolik prostoru a tak chci poskytnout obecnou odpověď na toto široké zpochybnění spolehlivosti kanonických spisů o Ježíšově životě.

Obecně platí, že pře je spojena s věcným tvrzením – nějaké mytické spisy, které předcházely evangeliím, obsahovaly prvky odpovídající údajům o Ježíšově životě – a logicko/literárním tvrzením – existence starších spisů dokazuje, že spisy o Ježíši jsou také mýtem, poskládaným z kousků těchto starých příběhů.

Existují minimálně tři významné problémy s těmito argumenty, které by měli být dostatečné k tomu, aby byly navždy umlčeny. První dva mluví o věcných tvrzeních. Ten poslední – nejvíce rozhodující – je adresován logickému tvrzení.

FALEŠNÁ „FAKTA“

Za prvé. Skutečnost je taková, že „fakta“ uvedená výše jsou téměř všechna falešná, a to tak zřejmě, že je to až zahanbující. Zde je několik příkladů:

• Neexistuje žádný záznam, že Osiris tělesně vstal z mrtvých. Místo toho se stal bohem podsvětí. Osiris není živý bůh, ale je mrtvý bůh, který je vždy zobrazen jako zesnulý, mumifikovaný král. Může být „živý“ v duchovním světě, ale to by mohlo být pravdivé pro každého, kdo přechází do dalšího života, zatímco jeho fyzické tělo leží a rozkládá se v hrobce. Ostatně, egyptské náboženství nemělo koncept vzkříšení, pouze nesmrtelné záhrobí. To jsou dva zcela odlišné pojmy.ⁱ

• Horus se nenarodil z panny, ale byl to syn Osirise a Isis (ne Marie). Horus nikdy neumírá, takže nemohl být vzkříšen, ačkoliv při jeho spojení s Ra, bohem slunce, by někdo mohl říci, že „umírá“ každou noc a je „vzkříšen“ každé ráno. Přesto je zřejmé, že toto mu nepomůže napodobit Mesiáše.

• Ani Bible ani křesťanství netvrdí, že Ježíš se narodil 25. prosince, takže nějaké paralely s antickými mýty jsou zcela bezvýznamné. Toto datum vybral císař Aurelian ve třetím století.

• Mithra se nenarodil z panny, ale vynořil se ze skály a neexistuje žádný text dokazující jeho smrt, takže nemohl být ani vzkříšen.ⁱⁱ Mithra byl bůh, nikoliv učitel, takže neměl žádné učedníky.ⁱⁱⁱ

• Neexistuje žádný důkaz o tělesném vzkříšení Attise, Phrygiánského boha vegetace.^iv

• Neexistuje žádný důkaz, že Dionýsus se narodil z panny.^v

• Krishna byl osmým synem své matky, takže narození z panny je velmi nepravděpodobné. ^vi

Datování mnoha mýtů o umírání a vzkříšení bohů je druhou překážkou. Zde je problém. Je jasné, že recyklovaná verze se musí objevit v historii až po té, ze které údajně vzešla, ne dříve. Nicméně mnoho mytických záznamů o umírajících a vzkříšených bozích se skutečně datuje do doby po Kristu:

• Není žádný důkaz o vlivu Mithraismu v Římské říši až do konce prvního století našeho letopočtu (po Kristu).^vii

• Obětování býka některými mithraisty údajně napodobuje zástupnou Kristovu oběť a prvně se objevuje v druhém století našeho letopočtu (po Kristu).^viii

• Čtyři texty, které uvádějí vzkříšení Adonise, pocházejí z druhého až čtvrtého století našeho letopočtu (po Kristu).^ix

• Údaj o zázračném narození Zoroastra pochází z devátého století našeho letopočtu (po Kristu)^x

Akademická práce, která je na toto téma nejvíce vyčerpávající je studie nazvaná „Hádanka spasení“ (Riddle of Resurrection) od Tryggve Mettingera, dochází k závěru, že ačkoli některé mýty o umírání a vzkříšení bohů mohou předcházet křesťanskou dobu, tvrzení týkající se Ježíše z Nazaretu se od nich odlišují třemi kritickými způsoby.

Za prvé, Ježíš byl člověk z masa a krve, jehož vzkříšení se v historii událo v přesném topografickém místě na zemi. Za druhé, mytické „vzkříšení“ božstva bylo vždy vázáno na roční období zemědělského cyklu, „umírání“ a „vzkříšení“ se opakovalo každý kalendářní rok, zatímco Ježíšovo vzkříšení bylo jednorázovou událostí nesouvisející se sezónními změnami. Za třetí, Ježíš zemřel jako zástupná oběť za hříchy. Neexistuje žádný důkaz o takovémto usmíření v žádných jiných spisech.^xi

Mettinger shrnuje důkazy tímto způsobem:

Jak je mi známo, neexistují žádné důkazy „prima facia“ o tom, že smrt a vzkříšení Ježíše je mytologická konstrukce, vycházející z mýtů a obřadů okolního světa o umírajících a vzkříšených bozích. Zatímco jsem studoval s názorem v neprospěch židovské víry ve vzkříšení, zachovává si víra ve smrt a zmrtvýchvstání Ježíše svůj jedinečný charakter v dějinách náboženství. ^xii

KDE JE ZAKOPANÝ PES?

Ronald Nash ve své práci, Evangelium a Řekové (The Gospel and the Greeks), nabízí několik návrhů na ochranu nováčků před tím, aby byli podvedeni pochybnými faktickými tvrzeními.^xiii

Zkontrolujte důkazy z primárních zdrojů. Nespokojte se s webovou stránkou citující webovou stránku, která cituje webovou stránku. Webové příspěvky se často vyskytují v kruhu, přičemž každá stránka cituje jiné, aniž by někdy citovala primární zdrojový dokument (originální vykreslení samotného starodávného mýtu). Zkuste se dostat co nejblíže k původnímu zdroji, abyste snížili šanci na zkreslení „faktů“ v převyprávění. Ujistěte se, že vaše poznatky pocházejí z pevně uznávaného zdroje v oblasti, která má přístup k původnímu materiálu.

Zkontrolujte data. Ujistěte se, že původní záznamy mýtů (ne původní mýty) skutečně předcházejí záznamům, které si od nich údajně něco vypůjčili. Dokonce starověké příběhy se mění v průběhu času.

Určete, zda jsou paralely skutečně paralelní a významné. Podobnosti jsou často nadhodnocené nebo zjednodušené. Mnohé z nich jsou bezvýznamné, stejně jako tvrzení starověkých bohů, že se narodili 25. prosince. Některé záznamy těží z příbuzných frází jako “Birth of the sun” (narozen ze slunce) vs. “Birth of the son” (narození syna). Tato slovní hra však funguje pouze, když je použita v angličtině, jazyce, který se vyvinul tisíce let po těchto událostech.

Dejte si pozor, aby křesťanský jazyk a pojmy nebyly přeneseny a čteny zpětně v starodávných záznamech. Někteří odkazují na smrt Osirise jako na jeho “umučení“ a používají křesťanskou terminologii, aby naznačovala podobnost, která neexistuje. Velké množství úmrtí může být nazváno umučením, dokonce i když samotná muka se mohou i ve významu velice lišit. Také by nikdo neměl být ohromen, když se egyptští sluneční bohové nazývají „Světlem“.

Jak se ukázalo ohledně faktických tvrzení, jakmile jsou konzultovány primární zdroje starověkých mýtů, velké množství údajných podobností se ukáží být fikcí. Zbývající paralely jsou zpravidla příliš obecné, než aby byly významné.

Dále, datování mnoha starých záznamů zcela podkopává uvedený argument, jelikož se příběhy v historii objevují příliš pozdě na to, aby měli jakýkoliv vliv na evangelia.

Ale to není to nejhorší. Dokonce, i když by charakteristiky mýtů byli pravdivé – že Mithra se narodil z panny a Osiris byl vzkříšen z mrtvých a Horus měl dvanáct učedníků a Dionýsus změnil vodu ve víno a Attis byl ukřižován – je zde něco dalšího, co nám říká, že výzva Zeitgeist je v zásadě mylná. I kdyby ta “fakta” byla pravdivá, ještě to nic nedokazuje. Zde je důvod proč.

SHODA S TITANIKEM

V roce 1898, Morgan Robertson vydal román s názvem Futility (Zbytečnost). Příběh byl smyšlený a pojednával o transatlantické plavbě výletní lodí Titan, která cestovala mezi Anglií a New Yorkem. Největší loď, která kdy plula, o hmotnosti 45tis. tun, Titan, byl považován za prakticky nepotopitelnou loď. Přesto, uprostřed dubnové noci, řízen třemi mohutnými vrtulemi, které jej hnaly vpřed rychlostí 25 uzlů, se srazil s ledovcem a potopil se.

Jelikož počet záchranných člunů byl pouze zákonné minimum (ačkoliv pro jeho kapacitu 3000 osob bylo zapotřebí dvakrát tolik), více než polovina jeho pasažérů zahynula.

O čtrnáct let později v dubnu, největší světový luxusní parník vážící 45tis. tun – nezničitelný Titanic – odplul z Anglie na transatlantickou plavbu do New Yorku. Uprostřed noci, tři mohutné šrouby Titanik hnaly loď v nadměrné rychlosti 25 uzlů přímo na ledovec a loď se potopila. Protože Titanik byl vybaven méně než polovinou počtu záchranných člunů potřebných pro kapacitu 3000 pasažérů (což bylo minimum, které zákon požadoval), více než polovina pasažérů zahynula.

Tato shoda okolností z reálného života je rozhodujícím bodem. Bez ohledu na podobnost mezi dvěma záznamy různých událostí, druhá nemůže být zamítnutá jako výmysl, jednoduše proto, že první se ukázala být fikcí. Zda jsou detaily o katastrofě Titaniku přesné nebo ne, je určeno vlastním důkazem, který nesouvisí s fiktivním příběhem o nešťastném Titanu, který se objevil dříve.

To je kritický bod, který nejlépe vystihuje C.S. Lewis:

Lewisův pohled se vztahuje na naši výzvu. Vzpomeňte si na tvrzení v otázce: Starověké mýty vysvětlují původ mýtu o Ježíši. Druhý falešný záznam byl inspirován prvním. Vidíte tento chybný úsudek? Záznam Nového zákona je již v předpokladu falešný a poté se objevují starodávné záznamy, které však vysvětlují fikci. Argument z díla Zeitgeist se točí v kruhu, protože již předpokládá to, co se snaží prokázat.

Představte si, že se představujete cizinci a sdílíte s ním trochu něco o vás, avšak jste označeni jako lháři a podvodníci. Jeho důkazy? V uplynulých třech měsících, dalších 12 podvodníků se mu snažilo podstrčit stejný příběh. Když mu nabízíte svou identifikaci, či jiné důkazy z vašeho života, ignoruje je. Už předpokládal, že jste stejný podvodník jako ostatní, bez ohledu na to, jaké důkazy mu předložíte.

Kromě toho, že vás urazil, pravděpodobně vás také přivedl do rozpaků. Je jasné, že nemůže dokázat lži o vaší identitě tím, že bude citovat jiné, kteří lhali o těch svých. Žádný podvodník z minulosti logicky nemůže vyloučit možnost, že vy můžete být tím pravdomluvným. O tom musí být rozhodnuto na samostatném základě. Abych parafrázoval Lewise, člověk musí prokázat, že ten druhý lže, než má smysl spekulovat o tom, odkud lež pochází.

Stejně tak musí člověk nejprve ukázat, že je Ježíš fikce, než začne vysvětlovat, jak k této fikci došlo či odkud pochází. Dokonce, i kdyby někdo vyhotovil tisíce paralel s Ježíšem ze starověkých spisů, to by samo o sobě nedokázalo, že Ježíš byl jen další fikcí. Pokud by jednotlivé podobnosti byly pozoruhodné, mohlo by nám to nadzvednout obočí a evokovat zvolání: „Oh ne, zase další…“ a donutit nás podívat se na něj blíže a ostražitě vše sledovat. Ale samo o sobě by to nediskvalifikovalo Krista. To by mohly prokázat pouze nedostatky s konkrétními historickými důkazy.

Přístup díla Zeitgeist je vyhýbavou odpovědí, není argumentem. Nestačí předpokládat, že je Ježíš mýtem a pak spekulovat o počátku této chyby. Nejprve musíme řešit hlavní historické dokumenty o Ježíši – evangelium Matouše, Marka, Lukáše a Jana – nikoliv je odmítnout s tím, že je zde údajný literární vztah se starověkými bohy, kteří umřeli a byli vzkříšeni.

JEŽÍŠ, MUŽ HISTORIE

Profesionální historici nevěří, že Nový zákon je jen přepisem starých mýtů. Ačkoliv nesouhlasí s každým detailem záznamů z evangelií (většina akademiků odmítá nadpřirozené prvky z filozofických důvodů), liberální i konzervativní učenci se většinou shodují, že Ježíš Nazaretský byl historickou postavou.

Will Durant, držitel Pulitzerovi ceny, historik, spolu se svojí ženou spoluautor nejúspěšnějšího díla o historii v dějinách, 11ti svazkového Příběhu civilizace (The Story of Civilization). V třetím svazku s názvem „Císař a Kristus“, navzdory „mnoha podobným podezřelým legendám o pohanských bozích“, Durant dospěl k názoru:

Výzvou v díle Zeitgeist je, proč bychom měli považovat příběhy Mithry, Horuse, Attise a dalších pohanských tajemných zachránců za bajky, a přitom považovat jako reálný podobný příběh hovořící o židovském tesaři.

Odpověď je jednoduchá: neexistují žádné dobré důkazy o pravosti jakýchkoliv starověkých mytologických postav a jejich skutků, ale pro Ježíše mnoho takových důkazů je. A jestliže historická dokumentace o muži z Nazaretu je přesvědčivá, pak nezáleží na tom, kolik starověkých mýtů sdílí podrobnosti.

Apoštol Pavel snadno uznal, že jestliže Ježíšovo zmrtvýchvstání bylo jen mýtem a svědkové obchodovali se lží, pak jsou křesťané nejubožejší ze všech lidí (1. Korintským 15:19). A mohu dodat, že i blázni, protože mnoho z nich to stálo jejich život. Nic v dokumentu Zeitgeist a v jeho teorii o recyklovaném zachránci však nenaznačuje, že by křesťané vložili svou důvěru do špatných rukou. Fakta skeptiků jsou nespolehlivá a jejich myšlenky jsou nepodložené, takže jejich výzva je dvojnásobně v troskách.

Podle svých vlastních svědectví nenásledovali novozákonní spisovatelé „chytře vymyšlené báje, když jsme vám pověděli o moci našeho Pána Ježíše Krista a o jeho příchodu, ale mluvili jsme jako očití svědkové jeho slávy“ (2. Petrova 1:16). Nedosvědčovali mýty, ale „střízlivou pravdu“ o událostech, které se „neděly někde v ústraní“ (Skutky 26:25-26):

Autor:
Greg Koukl, „Ježíš, recyklovaný Vykupitel“ (Jesus, the Recycled Redeemer“. Solid Ground (Stand to Reason, září/říjen 2009): 1-5
Tento článek byl použit se svolením.

Použitá literatura:
i. Lee Strobel, The Case for the Real Jesus (Grand Rapids, Zondervan: 2007), 163, 177-8.
ii. Ronald Nash, The Gospel and the Greeks – Did the New Testament Borrow from Pagan Thought?, 2nd ed. (Phillipsburg, N.J.: P&R Publishing, 2003), 134, 137.
iii. Strobel, 172.
iv. Nash, 129.
v. Strobel, 180.
vi. Ibid., 182.
vii. Nash, 138.
viii. Strobel, 172.
ix. Ibid., 177.
x. Ibid., 182.
xi. Tryggve Mettinger, The Riddle of Resurrection – “Dying and Rising Gods” in the Ancient Near East (Stockholm: Almqvist & Wiksell International: 2001), 221.
xii. Ibid.
xiii. Nash, 249-51.
xiv. C.S. Lewis, God in the Dock (Grand Rapids: Eerdmans, 1970), 272-3.
xv. Will Durant, Caesar and Christ, vol. 3 of The Story of Civilization (New York: Simon & Schuster, 1972), 557.