Podobenství o Lazarovi a boháči

V Lukáši 16:19-31 Ježíš vypráví podobenství, které se stalo velmi kontroverzním. Často je zastáván názor, že tuto pasáž – příběh o boháči a žebrákovi, kteří umírají a jdou jeden do nebe a druhý do pekla – bychom měli brát doslovně, a že přináší důkaz o tom, že Boží lid jde do nebe ihned po smrti.

Nicméně jazyk a uspořádání příběhu jsou velmi obrazné. Proto je nutno vidět příběh jako podobenství. Kdyby to nebylo podobenství, každý výjev v tomto příběhu by odporoval učení Bible. Podobenství je tudíž určeno k tomu, aby vůdcům Izraele sdělilo duchovní pravdy.

Kontext

Izraelský národ byl u Boha ve velké přízni coby „depozitář“ jeho pravdy. Měl sloužit jako světlo pohanům a vést pohanské národy k jedinému zdroji živé vody. Proto byl umístěn na křižovatku mezi velké národy a jejich obchodních cest té doby.

Ale místo naplnění svého poslání se vůdcové stali slepými fanatiky a sobci, kteří si nárokovali spasení pouze pro sebe. Zatímco se pyšnili svou jedinečností, přebírali pohanská učení ohledně posmrtného života. Dělali to vždy s domněnkou, že je ke vstupu do nebe opravňuje jejich status.

Ježíš takové názory kritizoval a vyprávěním příběhu boháče a Lazara touto životní filozofií otřásl od samého základu.

Zápletka

Příběh začíná u zraněného žebráka jménem Lazar. Každý den polehával u vrat domu boháče, který byl příliš zaměstnán tím, aby byl vždy oblečen do purpuru a bílého kmentu, než aby projevil Lazarovi jakoukoliv lítost.

Jednoho dne oba zemřeli. Lazar byl vzat do nebe, kde se posadil vedle Abrahama. Boháč byl však poslán do pekla, kde prožíval mučení.

Když boháč viděl Lazara v nebi, stále věřil, že je lepší člověk než žebrák a tak dostal nápad. Požádal Abrahama, aby za ním Lazara, aby mu přinesl trochu vody.

Když to Abraham odmítl, boháč ho prosil, aby alespoň Lazara poslal, aby varoval jeho rodinu o hrůzách pekla. Avšak Abraham odpověděl: “Mají Mojžíše a Proroky. Proč by tvoje rodina poslouchala Lazara, když ignorovali posli, které jim Bůh již poslal?”

Poučení

Ježíš tento příběh vypráví jako ostrou výtku židovským náboženským vůdcům. Bohatý muž představuje v podobenství židovský národ, který byl bohatý v duchovní pravdě, a chudý muž představuje pohany.

Bohatý muž měl poznání od Krále králů (purpur je barva královského majestátu L 16:19) a prostředek k dosažení spravedlnosti (bílé plátno/kment Zj 19:8). Pohan byl pokrytý vředy, které představují hřích (Iz 1:6), ale v jeho nemoci mu nebyla poskytnuta žádná pomoc. Ve skutečnosti mu byly odepřeny i ty drobty, které spadly z duchovního stolu bohatého muže. Ježíš takové pokrytecké a sobecké chování vysoce postavených židů káral.

Podobný postoj zaujal Ježíš také v jednání s kananejskou ženou (Mt 15:21-28), která rovněž žádala o drobty ze „stolu bohatého muže“. Při tomto setkání byli zmíněni i psi a posloužili jako další obraz pohanů neboli těch, kteří nepatřili automaticky k vyvoleným. Učedníci tehdy žádali Ježíše, aby ženu poslal pryč, čímž ukázali, do jaké míry učení zákoníků ovlivnilo jejich úsudek.

Jak nám podobenství odhaluje, Ježíš pohled na židovské vůdce převrací vzhůru nohama tím, že umísťuje boháče do “pekla” a chudáka do “Abrahamova lůna”. Celá 23. kapitola Matouše běduje nad fanatickými názory zákoníků a farizejů a poskytuje odpověď, pokud jde o to, proč se postavení boháče a chudáka zdánlivě obrátilo naruby.

Navíc dostali učedníci lekci o tom, že stav a společenské postavení nejsou zárukou spasení. Byla tak připravena cesta, která učedníkům umožní rozejít se s tradicí a mocně kázat evangelium Židům stejně jako pohanům. V jádru židovských názorů bylo sobectví, ale Bůh žádal obrácení a aby „milovali bližního svého jako sebe sama“.

Další otázkou, jíž se podobenství věnuje, je přílišné spoléhání se lidí na svůj rodokmen. Židé si chlubivě nárokovali Abrahamovo otcovství (J 8:39), ale v podobenství nebyl „Otec Abraham“ schopen bohatému muži nijak pomoci. Nový zákon uvádí, že ti, kdo jsou v Kristu, jsou Abrahamovým potomstvem (Ga 3,29), a Kristus přišel, aby uzdravil zraněné a sklíčené. Jsou to jen ti, kteří si uvědomují vlastní duchovní chudobu a potřebu Krista; ti mohou získat Kristovo požehnání.

V Blahoslavenstvích (Mt 5:1-12) jsou to chudí v duchu, plačící, tiší, hladoví a žíznící po spravedlnosti, kdo mohou být nasyceni a dojít milosrdenství. Jinými slovy, musí člověk, aby byl naplněn, vzít na vědomí svou duchovní chudobu, cítit smutek nad svými hříchy, podstoupit změnu charakteru s touhou po Kristově spravedlnosti.

Učení založené na tradici je další věcí, kterou Ježíš vytýkal. V Mt 15:1-9 Ježíš zákoníky a farizeje varuje, že svou tradicí ruší Boží slovo. V podobenství o boháči a Lazarovi není prostor pro jakoukoli šanci po smrti. Velká propast je „utvrzena“ (PBK) a boháči je zamítnuta prosba o varování jeho bratrům. Důvodem je, že mají Mojžíše a proroky, čili opsané Boží slovo. Pokud nepřijmeme učení Bible, pak by i poselství od mrtvých bylo pro naše spasení zbytečné.

Každý výjev, jak jej podobenství rozvíjí, sděluje duchovní pravdu, která je v protikladu k postojům tehdejších židovských vůdců. Snaha některých vykladačů brát podobenství doslovně, aby tak byla podpořena nauka o pekle, naprosto ruší záměr a poselství tohoto příběhu.

Závěr

Podle Bible je smrt stavem nevědomého spánku. To neznamená, že v nebi není záznam o zesnulých věřících. Bůh má o lidech dokonalý záznam, a když zemřelé věřící povolá, povstanou s nesmrtelnými těly a s charakterem, který si utvořili pod vedením jeho posvěcující moci.

Biblický záznam o smrti není ani zdaleka zneklidňující. Je utěšující. Naši předci nesledují každou naši chybu a necítí bolest při každé naší špatné volbě. V blažené nevědomosti probíhajících událostí budou spát až do dne vzkříšení. Pokud se s těmito biblickými základy ztotožníme, klamná síla falešných zázraků a přízraků nebude mít nad námi žádnou moc a my budeme lépe připraveni obstát ve střetu s bludy v posledních dnech.

Přečtěte si více o Bibli a jak ji moudře studovat.

Přečtěte si více o příchodu Kristova království.

Autor:

Tento článek je převzat z knihy Na Pravdě záleží od profesora Waltera J. Veitha, mezinárodního řečníka, který při svém pátrání po pravdě hluboce studoval biblické otázky. Jeho populární série Genesis konflikt (Spor v knize Genesis) přivádí debatu o Stvoření a evoluci k novému napínavému vyvrcholení neboť rozebírá argumenty s vědeckým pohledem na věc. Jeho vysoce uznávaná série Total Onslaught (Totální útok) vrhá světlo na stav dnešního světa, který směřuje k jednotné světové vládě a předvídané apokalypse.