Odevzdání

Když vnímáme, že Bůh je skutečný a v našich životech aktivní, máme touhu se o Něm dozvědět víc. Jak začínáme vnímat naši hříšnost a naši potřebu Krista, začínáme také toužit po osobním vztahu s Ním. Chceme mu dát naši lásku, ale někdy se zdá, že nemáme co dát. Jak vlastně obrácení začíná a jaká je v něm naše role?

Ježíš učil, že spravedlnost potřebná ke vstupu do nebe je daleko větší, než jaká byla spravedlnost zákoníků a Farizeů (Matouš 5:20). Spravedlnost potřebná ke spáse je spravedlnost z víry (Galatským 2:15-21). Spravedlnost z víry je transakce – ten nejúžasnější obchod, jaký se nám kdy naskytl. Vyměňujeme naši naprostou hříšnost za Kristovu svatou spravedlnost. To je ta jediná spravedlnost, která nám může zajistit přístup do nebe.

Zemřete sami sobě

Kristovu spravedlnost obdržíme, když se vzdáme snahy o získání spasení skrze naše dobré skutky nebo naše dobré chování a odevzdáme naši vůli Bohu. Bible nazývá ty, kteří sami sobě umřeli “mrtvými” (Římanům 6:11). Mrtví lidé nemohou hřešit (Římanům 6:7). Sami sobě zemřeme, když jsme duchovně ukřižováni spolu s Kristem (Římanům 6:6).

Jedná se o skutek odevzdání se, není to skutečná fyzická smrt, ani smrt naší identity. Není to o tom být bezduchým, bezcharakterním robotem, který bez otázek poslouchá. Je to inteligentní odevzdání vlastní sobecké touhy Boží vůli, která je nám zjevena.

Nikdo se sám nemůže ukřižovat. K tomu je potřeba někoho dalšího. I s odevzdáním se je to stejné. Ve skutečnosti potřebujeme Boha, abychom byli schopni se Mu plně odevzdat. A protože Bůh je gentleman, nevnucuje se nám silou, ani nás nijak neovládá proti naší vlastní vůli. Prvně se nás ptá na svolení (Zjevení 3:20). Ježíš mluvil o sebeodevzdání jako o sebezapření, o zmaření svého života, mluvil o vzdání se všeho, aby tak člověk vše získal.

Všichni musíme zemřít. Naše volba je, zda chceme zemřít sami sobě a být znovuzrozeni v Kristu, nebo zemřít bez Krista a vzdát se naší spásy. Když si chceme zachránit naše životy zde na Zemi, ztratíme věčný život, ale když se rozhodneme ztratit jej pro Krista, získáme věčný život (Matouš 16:25). Odevzdání se Kristu není jednorázový zážitek. Je to něco, co musíme činit denně. (Lukáš 9:23).

Odevzdání je Boží práce v nás

Po duchovní smrti následuje život. Římanům 6:4-5 nám říká, že umření sobě samému není konec. Je to začátek nového života v Kristu. Nový život však již řídí Bůh, protože jsme se Jemu vydali. Odevzdání se nebo vzdání se znamená přiznat si, že sami nemůžeme činit nic. Nevyhnutelně to tedy znamená, že přivést nás do tohoto bodu odevzdání musí Bůh. Sami ze sebe tohoto nejsme schopni.

Jsme řízeni buď Bohem nebo Satanem (Římanům 6:16, Lukáš 11:23, Jakub 4:4). Jediné co můžeme ovládat, je výběr toho, kdo nás bude ovládat.

Jakub 4:7-8 nám říká, jak odolat ďáblu a jeho ovládání:

Nechte Boha, aby bojoval proti Satanovi za vás. Sami nejste dostatečně silní. Římanům 7:18-19 nám říká, že vše závisí na správné činnosti vůle – Bůh nám dal sílu volby. Je na nás ji uplatňovat.

Místo vynakládání energie na konání dobrých skutků, abychom získali spasení, bychom měli tuto energii přesměrovat na trávení času s Kristem. Když se den za dnem rozhodujeme hledět na Krista, zveme ho tak, aby konal svoji práci v našich životech a On nás povede krok za krokem až do bodu našeho odevzdání se. Vzdát se můžeme pouze tehdy, když nás k tomuto bodu přivedl Bůh.

K tématu každodenního odevzdání velmi doporučujeme brožurku a sérii videí: Kroky k osobnímu oživení