Jan Viklef, první z nejznámějších reformátorů, žil v období mnoha útrap od roku 1320 do roku 1384. Stoletá Válka, Černá smrt, rolnická revoluce a zajetí kostela ve francouzském Avignonu, to vše se odehrálo za jeho života.
Viklef se narodil do zbožné katolické rodiny v severní Anglii. Navštěvoval univerzitu v Oxfordu, kde obdržel titul doktora teologie a stal se profesorem teologie. Díky jeho zanícení pro bibli byl známý jako “evangelista lékař”. Byl královským kaplanem a poradcem parlamentu.
Vytvořil dva překlady Bible, čímž podle některých, udělal víc pro uvolnění Anglie než jakákoli válka. Jeho styl psaní byl velmi složitý, nikdy ale ne směšný. Svým charakterem byl vážný a rozumný. Nikdy se nezdál být v zcela dobrém zdravotním stavu a často vypadal vyzáblý nebo nemocný, byl ale vždy pohostinný, příjemný, energický a měl silnou vůli. Žil životem hluboké oddanosti Božímu slovu.
Viklefovým vstupem do politiky začal jeho střet s katolickou církví. Protože král Jan poprvé uznal papežovu suverenitu nad Anglií, měla Anglie papežství platit peníze z daní. S tím však Viklef nesouhlasil, a proti papežství přesvědčil parlament. Viklef vyzrál nad přáteli i nepřáteli. Brzy poté, Viklef navrhl zákaz vývozu kovů do Říma. Také prosazoval, že katolická církev by měla mít nižší postavení než vláda.
Viklef věřil, že papežova vláda nad každým národem je nebiblická. Věřil také, že zlo do církve přišlo s bohatstvím a mocí. Tvrdil, že pravé náboženství je závislé na vztahu jednotlivce s Bohem bez kněžského rušení. Trval na tom, že přeměna chleba a vína v eucharistii v tělo a krev Kristovu je herezí. Odmítl také přijmout uctívání svatých relikvií a poutě.
Když Viklefův nesouhlas vůči církvi začal mít vliv na lidi, papežství se ho snažilo umlčet. Úplně ho zastavit bylo těžké, protože zastával vysoké postavení v politice i ve společnosti.
Jan Viklef byl dvakrát veden k soudu, protože byl ale stále ve velké úctě, nemělo to žádný výsledek. Pod tlakem byl roku 1382 vyloučen z univerzity v Oxfordu. Dne 28. prosince 1384, byl Viklef postižen záchvatem mrtvice, na jejíž následky ochrnul a na Silvestra téhož roku zemřel.
Papežství nebylo schopné exkomunikovat Viklefa jako kacíře, dokud byl naživu. Přesto roku 1415 Kostnický koncil nařídil Viklefovo tělo vykopat a spálit. Nařízení bylo splněno až v roce 1428 a popel byl rozptýlen v řece Swift.
Viklefovým dědictvím je vliv a prestiž. Byl jedním z nejvýznamnějších náboženských osobností v Anglii. Dvěmi jeho životními úkoly bylo poskytnout inspiraci pro oživení náboženského života a vytvoření prvního anglického překladu Bible.
Komentujte