Philipp Schwartzerdt, později známý jako Philipp Melanchthon, byl učencem reformace. Hrál velkou roli v oblasti náboženství a vzdělávání šestnáctého století. Podle Jamese Richarda: „Před tím, než Melanchthon dosáhl středního věku, byl svědkem dvou významných změn ve společnosti a svým vlivem se na nich výraznou měrou podílel. První změnou byla kulturní revoluce, druhou byla náboženská reformace, jedna z nejprospěšnějších nejvíce prospěšných změn, jakou kdy křesťanský svět poznal.“ i
Melanchthon se narodil roku 1497 v německém Brettenu. Jeho otec se živil výrobou brnění a byl znám dobrou kvalitou odvedené práce. Svého syna poslal studovat do proslulé školy ve Pforzheimu, kde studoval řečtinu. Když Philipp dosáhl dvanácti let, pokračoval ve studiu na univerzitě v Heidelbergu, kde po dvou letech získal bakalářský titul v oboru svobodných umění. Bylo mu pouhých 14 let.
S ochotou učit se, přihlásil se ke studiu na magisterském stupni. Univerzita však odmítla jeho žádost, protože se zdál příliš mladý. Přihlásil se tedy na jinou univerzitu sídlící v Tübingenu, kde ve svých 17 letech získal magisterský titul. Obdržel také titul bakaláře teologie na univerzitě ve Wittenbergu. Bylo to v roce 1519, rok poté, co zde začal působit jako profesor řečtiny.
Když Melanchthon nastoupil na univerzitu, mnozí se obávali, zda bude zvládat práci vysokoškolského profesora. Byl tehdy popsán jako malý, nevýznamný, slabý a nešikovný. Jeho úvodní projev jako profesora řečtiny ale zahnal všechny obavy. Spalatin o něm v dopise Lutherovi napsal: “Rychle jsme změnili názor, který jsme si vytvořili, když jsme ho poprvé uviděli.”
Melanchthonova sláva se šířila a lidé z celého regionu přicházeli, aby ho slyšeli přednášet. Byl znám jako laskavý, velkorysý, přemýšlivý a klidný. Zájem o vysokoškolská studia odrážel jeho věhlas. Na začátku jeho působení měla univerzita jen okolo 120 studentů. O dva roky později jeho hodiny navštěvovalo 600 žáků. Někteří uvádějí, že jeho přednášek se účastnilo až 2 000 lidí. Melanchthon byl nazýván největším lingvistou Evropy, stejně jako největším učencem a učitelem Německa. Chtěl vědět všechno. Toužil být mistrem v každé vědě. Přesto považoval teologii za “korunu věd.”
Melanchthon pracoval ve Wittenbergu spolu s Martinem Lutherem. Jejich vzájemné vycházení připomínalo vztah otce a syna. Melanchtonovo silné náboženské přesvědčení a charakter často měly dopad na Lutherovy názory. Nikdy nezakolísal ve své víře, že duchovním průvodcem člověka je Bible, ne papežství. Oponoval mnoha učením katolické církve; věřil, že chléb a víno by mělo být pro celou církev. Oponoval také kněžskému celibátu, mši a ospravedlnění ze skutků.
V počátcích reformace Melanchthon neúnavně pracoval na přípravě literatury. Když pracoval na prvním vydání Lutherova Nového zákona, svůj pracovní den často začínal už ve dvě hodiny ráno. Jedním z jeho největších příspěvků pro reformaci bylo tzv. Augsburské vyznání. Bylo přečteno před císařem Karlem V. jako vyznání německých protestantů. Jeho přijetí podepsalo nejméně pět německých princů a představitelé měst Norimberk a Reutlingen. Císař prý zvolal “Kéž by tato doktrína byla kázána po celém světě.”
Duke William z Bavorska prohlásil: “Chápu, že luteráni staví na Písmu, zatímco my katolíci mimo ně.” ii
V původním návrhu Augsburského vyznání se Melanchthon pozastavil nad mocí církve, nárokující si zavádět obřady, slavnosti a svátky. Poukázal na autoritu katolické církve v její snaze změnit sobotu na neděli.
Roku 1541 se Německo dostalo mimo nadvládu katolické církve. Přetrvávající nepřátelství mezi německými protestanty a papežstvím však mělo za následek konflikty. Během těchto nesvárů, které by mohly rozdělit německé protestanty, stál Melanchthon věrně po boku Luthera. Po jeho smrti nastoupil na jeho místo jako vůdce.
Melanchthon měl značný vliv na rozvoj vzdělanosti v Německu. Pomohl vybudovat školy, napsal množství učebnic. Byl nazýván “tvůrcem protestantského vzdělávacího systému v Německu” a “preceptorem Německa.”
Melanchthonovo tělo postupně sláblo. Na jaře roku 1560 se nachladil a 19. dubna téhož roku na jeho následky zemřel. Když se blížil jeho konec, jeden z obsluhujících se Melanchthona zeptal, zda je něco, co by si přál. Dostalo se mu odpovědi: “Nic, než nebe!” Melanchthonovy ostatky se nacházejí v zámeckém kostele ve Wittenbergu v těsné blízkosti ostatků Lutherových.
i. James William Richard, Philipp Melanchthon: 17.
Komentujte