Nejčastější otázky o sobotě

Jaký je účel soboty? Pro koho je určena?

“Protože stvořil všechno, stvořil i sobotu. Oddělil ji na památku stvořitelského díla. Sobota nám ho připomíná jako Stvořitele a ukazuje i na jeho posvěcující moc.” (Touha Věků 181)

“Podle příkladu Stvořitele má člověk odpočívat v tento posvěcený den tak, že pohlédne k nebi a k zemi a přemýšlí o velkém stvořitelském díle Božím, a když popatří na důkazy Boží moudrosti a dobroty, jeho srdce naplní se láskou a úctou ke Stvořiteli.

Bůh viděl, že sobota je pro člověka nutná i v ráji. Člověku bylo třeba, aby v jednom ze sedmi dní odložil své vlastní zájmy a snahy, aby mohl plně rozjímat o díle Božím a přemýšlet o Boží moci a milosrdenství. Potřeboval sobotu, aby si živě připomněl Boha a vzbudil v sobě vděčnost, protože vše, co má a z čeho se raduje, pochází z dobrotivé ruky Stvořitelovy.” (Patriarchové a Proroci 23-24)

“Bůh se velmi přibližuje k svému lidu ve dni, který požehnal a posvětil.” (Svědectví pro kazatele – TM 137).

“Bůh ho dává člověku jako den odpočinku od práce, k soustředění se na službu Bohu a k ob-živení jeho duchovního stavu.” (Svědectví pro církev 4 – 4T 249).

“Sobota, test věrnosti – Každý člověk je vystaven zkoušce, stejně jako byly Adam a Eva v ráji. Tak jako byl strom poznání umístěn uprostřed zahrady Eden, je i přikázání o sobotě umístěno doprostřed dekalogu (Desatera přikázání).

Co se týče stromu poznání, Bůh dal člověku omezení: “Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte” (Genesis 3:3). O sobotě Bůh prohlásil, nebudete ji znesvěcovat, ale světit…

Stejně jako byl strom poznání zkouškou Adamovy poslušnosti, tak je čtvrté přikázání zkouškou, kterou Bůh dal, aby všechen Boží lid prokázal věrnost. Adamova zkušenost je pro nás být varováním až do konce času. Varuje nás abychom nepřijímali žádné záruky z úst lidí či andělů, které by nás byť jen kousíček vzdálili od posvátného zákona Jehovy.” (RH Aug. 30, 1898, S.D.A. Bible Commentary volume 1: 1106).

“Sobota je tou velkou otázkou, která rozhoduje o soudu duší.” (Svědectví pro kazatele – TM 472)

“Světit sobotu přináší věčné spasení.” (Rady pro církev 225, Svědectví pro církev 6 – 6T 356)

Jaké principy a činy by měli sobotu obklopovat?

…od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu (Leviticus 23:32).

A když již nastal večer, poněvadž byl den přípravy, to jest den před sobotou… (Marek 15:42)

Přestože bychom se na sobotu měli připravovat celý týden, pátek by měl být zvláštním dnem přípravy. Pán dětem Izraele prostřednictvím Mojžíše sdělil: „Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána.“ 2. Mojžíšova 16,23. „Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem.“ 4. Mojžíšova 11,8. Zde vidíme, že chléb z nebe, manu, bylo třeba nějak upravit. Pán lidu řekl, že tuto práci je třeba vykonat v pátek, v den přípravy. To pro ně bylo zkouškou. Bůh chtěl vidět, budou-li sobotu světit, nebo ne…

V pátek ukončeme všechny přípravy na sobotu, šaty ať leží přichystané, jídlo uvařeno, obuv vyleštěná a každý vykoupán. To se dá zařídit. Navykneme-li si na to, může se to snadno dělat. V sobotu bychom neměli ani opravovat šaty, ani vařit jídlo, ani se účastnit zábav, ani chodit za světským zaměstnáním. Před západem slunce odložte všechny světské práce, všechny světské noviny a knihy. Rodiče, vysvětlete svým dětem význam toho, co děláte, a zapojte je do přípravy na sobotu…

Ačkoliv se máme vyhýbat vaření v sobotu, není nutné, abychom jedli studená jídla. Při chladném počasí je možno jídla připravená předešlý den přihřát. Pokrmy, ač jednoduché, by měly být přece lákavé a chutné. Postarejme se o něco zvláštního, co k jídlu nedostává rodina každý den…

Na sobotu bychom neměli vařit rozmanité pokrmy a chystat větší výběr jídel, než v jiné dny. Potrava ať je jednoduchá, jezme raději méně, aby duch zůstal jasný a živý pro pochopení duchovních věcí. Jíme-li příliš mnoho, nemůže mozek dost bystře myslet. Vzácná slova můžeme slyšet, ale nemůžeme je správně chápat, když je rozum omezován nevhodnou stravou…

Mnozí potřebují poučení, jak se mohou vhodně objevit na sobotní pobožnosti. Neměli by vstoupit do přítomnosti Boží ve svém pracovním nebo všedním obleku, ale mít zvláštní sobotní oděv, který oblékají k bohoslužbám. Ačkoliv se nedáme ovlivňovat světskou módou, přece nesmíme být lhostejní ke svému zevnějšku. Máme se oblékat čistě a slušně, avšak bez okras a ozdob. Dítky Boží musí být čisté uvnitř i zevně…

Ještě na jednu věc bychom při přípravách na sobotu neměli zapomenout. Měli bychom odložit spory, které mezi sebou, ať už doma nebo ve sboru, máme. Odstraňte ze srdce všechnu zahořklost, zlobu a zášť. V pokoře ducha „vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.“ Jakubův 5,16.

Začátek a konec soboty bychom měli pečlivě hlídat. Uvědomme si, že každý sobotní okamžik je posvěcený, že je to svatý čas. Je-li to aspoň trochu možné, měli by zaměstnavatelé v pátek své zaměstnance uvolnit z práce krátce po poledni. Dejte jim čas na přípravu, aby mohli přivítat Pána s klidnou myslí. Když to uděláte, neutrpíte tím žádnou újmu, a to ani ve světských záležitostech…

Ještě než sobota začne, měly by se duch a tělo odvrátit od každého světského zaměstnání…

Každou sobotu bychom měli zkoušet, zda minulý týden byl pro nás duchovním ziskem nebo ztrátou…

Nepromarněte vzácné sobotní hodiny v posteli. V sobotu ráno by měla rodina časně vstávat. Vstane-li pozdě, pak přípravou na snídani a na sobotní školu vzniká chvat a nepořádek. Nastává spěch, netrpělivost a dohadování a nesvaté pocity se zmocňují jednotlivých členů rodiny. Taková znesvěcená sobota se stává břemenem, její počátek je spíše očekáván s obavami, než radostně vítán…

Členové rodiny by se měli shromáždit před západem slunce, aby četli slovo Boží, aby zpívali a modlili se. Děti ať se také účastní rodinné pobožnosti. Všichni mohou vzít své Bible a každý může číst jeden nebo dva verše. Když zazpíváme známou píseň, pomodlíme se. Tím zveš Ježíše jako vítaného hosta do svého srdce a domova. V rodinné pobožnosti nejsou na místě dlouhé modlitby za vzdálené věci. Unavují, zatímco doba pobožnosti by se měla stát osvěžením a požehnáním. Udělejte si pobožnost radostnou a přitažlivou…

Sobotní škola a pobožnost zaujímají jen část soboty, zbývající čas může být rodině tou nejsvětější a nejvzácnější dobou z celé soboty. Nejvíc času by měli rodiče věnovat svým dětem…

Za pěkného počasí mohou jít rodiče se svými dětmi na procházku do polí a do lesa. Vyprávějte jim v překrásné přírodě, proč byla ustanovena sobota. Popište jim mohutné stvořitelské dílo Boží… Vypravujte jim o vykupitelském plánu… Opakujte jim líbezná vyprávění o Betlému. Postavte dětem Ježíše před oči. Jak on jako dítě poslouchal své rodiče a jako mladík pilně a věrně přispíval na výživu své rodiny. Takovým způsobem je můžete učit, že Spasitel zná všechna pokušení, těžkosti a zkoušky, všechny naděje a radosti dětí a že on s nimi cítí a může jim pomáhat…

Radím vám, bratři a sestry: „Pamatujte na den sobotní, abyste jej světili.“ Chcete-li, aby vaše děti zachovávaly sobotu podle zákona, pak je musíte poučovat učením a příkladem…

Když zapadá slunce, pak ukončete svaté hodiny zpěvem a modlitbou, vyproste si přítomnost Boží pro nadcházející pracovní týden…

Takto mohou rodiče udělat sobotu tím nejradostnějším dnem týdne, jak by tomu mělo správně být. Mohou vést své děti k tomu, aby den dnů měly za svatý Pánu, jemuž čest přísluší.

(Svědectví pro církev 6 – 6T 354-359)

Když začíná sobota, měli bychom být na stráži sami nad sebou, svými činy, nad svými slovy, abychom neoloupili Boha a nepřivlastňovali si k svému užitku čas, který je přísně vymezen Pánu. Ani naše děti bychom neměli nechat konat žádnou vlastní práci pro živobytí, to, co jsme mohli vykonat za šest pracovních dnů. Pátek je přípravný den…
Cokoliv by Pán mohl pokládat za přestoupení svaté soboty, bychom neměli vyslovit ani vykonat. (Svědectví pro církev 2 – 2T 702-703)

Věci, které jsme zanedbali a opomenuli udělat do začátku soboty, by se neměli v sobotu začínat; mělo by se s nimi počkat, až sobota uplyne. (Patriarchové a Proroci 213)

Každý den, ale především v sobotu, bychom měli studovat poselství, které pro nás Bůh zapsal v přírodě. Podobenství Spasitele bychom měli studovat tam, kde je pronesl — na poli, v lese, pod širým nebem na trávníku, mezi květinami. Kdykoli se přibližujeme k přírodě, Pán Ježíš nám umožňuje pocítit svou přítomnost a promlouvá k nám o svém pokoji a lásce. (Perly moudrosti 13)

Nikdo ať nevstupuje do shromáždění, aby tam podřimoval. V domě Božím se nemá nacházet žádný spící. Při svém světském zaměstnání přece také neusínáte, protože upoutává vaši pozornost. Smíme pobožnost, při níž se jedná o věčné zájmy, cenit méně nežli časné záležitosti našeho života?

Sobota ale také nemá být dnem líné nečinnosti. Jak v domově, tak ve sboru se musí projevovat duch úslužnosti. Ten, který dal šest dní pro naše pozemské zaměstnání, požehnal a posvětil sedmý den a oddělil pro sebe. Toho dne chce žehnat zvláště těm, kteří se zasvětili Jeho službě. (Svědectví pro církev 6 – 6T 361-362).

Sobota nemá být dnem neužitečného zahálení. Zákon zapovídá vykonávat v den Páně světskou práci. Činnost, kterou si člověk vydělává na živobytí, musí v sobotu ustat, stejně jako účast na světských zábavách a práce spojená se ziskem. Bůh ukončil v sobotu své stvořitelské dílo, odpočinul a požehnal ji. Stejně tak i člověk by měl v sobotu zanechat každodenní zaměstnání a věnovat čas zdravému odpočinku, bohoslužbě a dobrým skutkům. Kristovo uzdravení nemocného bylo v naprostém souladu se zákonem. V ničem sobotu nenarušovalo. (Touha věků 129)

Proto je dovoleno v sobotu činit dobře. (Matouš 12:12)

Ježíš jasně řekl, že pomoc trpícím je v souladu s přikázáním o sobotě. Odpovídá činnosti Božích andělů, kteří se neustále pohybují mezi nebem a zemí a slouží trpícímu lidstvu. Řekl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ Jan 5,17. Všechny dny patří Bohu a on v nich uskutečňuje plány, které s lidstvem má. Kdyby byl židovský výklad zákona správný, mýlil by se Hospodin, který dává život a udržuje všechno živé od chvíle, kdy položil základy země. Bůh, který označil své dílo za dobré a sobotu ustanovil na památku dokonání svého díla, by musel přerušit své působení a zastavit nepřetržitý běh vesmíru.
Měl by snad Bůh zakázat slunci v sobotu svítit, zahřívat zemi a vyživovat rostlinstvo? Měl by se snad v tento svatý den zastavit pohyb všech vesmírných světů? Měl by Hospodin přikázat vodám, aby přestaly zavlažovat pole a lesy, a mořským vlnám, aby zastavily příliv a odliv? Mělo by obilí v sobotu přestat růst, zrající hrozny zrát a stromy pučet a kvést?
Kdyby tomu tak bylo, přišli by lidé o plody země a o požehnání, která potřebují k životu. Běh přírody se nesmí zastavit. Bůh nemůže přestat pracovat ani na chvíli, jinak by člověk zeslábl a zemřel.
I člověk má v sobotu své povinnosti. Musí se postarat o základní životní potřeby, zabezpečit nemocné, pomáhat chudým. Ten, kdo v sobotu přehlíží potřeby trpících, není bez viny. Boží den odpočinku byl stvořen pro člověka a skutky milosrdenství k němu patří. Bůh nechce, aby jeho stvoření, byť jen jednu hodinu, trpělo, pokud je možné mu v sobotu nebo v kterýkoli jiný den pomoci.
V sobotu jsou na Boha kladeny dokonce ještě větší nároky než v jiné dny. Boží lid upouští od svých každodenních činností a věnuje se rozjímání a bohoslužbě. Vysílá k Bohu více proseb než jindy. Žádá od Hospodina větší pozornost. Prosí jej o zvláštní požehnání. Bůh nečeká, až skončí sobota, aby mohl splnit prosby věřících. V nebesích činnost nikdy neustává a lidé by také nikdy neměli přestat konat dobro. (Touha věků 128)

Jaké jsou příklady toho co v sobotu dělat a nedělat?

Ti, kteří nejsou cele obráceni k pravdě, často přemýšlejí o světských věcech, a přestože se v sobotu zdržují tělesné práce, hovoří o tom, čím se ve svých myšlenkách obírají. Proto ty řeči o majetku, úrodě, ztrátě anebo zisku, všechno to je přestupování sobotního přikázání. Když se mysl obírá světskými záležitostmi, jazyk to projeví, protože ústa hovoří to, čím je srdce přeplněné.

Ti, kteří ve svých srdcích posvěcovali Pána Boha rozhodnou zbožnou myslí, a ti, kteří usilovali využít tyto svaté hodiny zachováváním podle svých nejlepších schopností, nazývajíc sobotu rozkoší, těm andělé žehnali světlem, zdravím a dostali zvláštní sílu.

Bůh nežádá, abychom se v sobotu zdrželi jen tělesné práce, ale aby si naše mysl zvykla přemýšlet o svatých věcech. Čtvrté přikázání se ve skutečnosti přestupuje i rozhovory o světských záležitostech, aneb prázdnými nerozumnými rozmluvami. Rozhovor o něčem, aneb o všem, co nás napadne, je naším slovním projevem… V sobotu by se měli omezit jen na rozhovory o náboženských věcech, jako je přítomná pravda, přítomná povinnost křesťanské naděje, obavy a zápasy, utrpení, a nakonec vítězství a odměna, kterou obdrží. (Svědectví pro církev 2 – 2T 702-705)

Tvé částečné zachovávání sobotního přikázání Pán nemůže přijmout a na hříšníky to má horší účinek, než kdyby ses k svaté sobotě vůbec nepřiznával. Oni pozorují, že tvůj život odporuje tvému vyznání a přestávají věřit křesťanství… “Neboť já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, žárlivý” Ex 20,5 zahřmělo ze Sinaje. Ten, který oznamuje, že navštíví nepravosti otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří Ho nenávidí a slituje se nad tisíci těmi, kteří ho milují a ostříhají jeho přikázání, nemůže přijmout poloviční službu. Oloupit bližního není maličkostí. Takové jednání člověka odsuzuje. A přece, kdo odsuzuje okrádání svého bližního, často okrádá svého nebeského Otce o čas, který On požehnal a oddělil ke zvláštnímu účelu. (Svědectví pro církev 4 – 4T 248-250)

Při zakládání nových sborů by měli kazatelé pečlivě poučit o správném svěcení soboty. Musíme být velmi pečliví, neboť jinak se budou vlažné zvyky a mravy svěcení neděle napodobovat těmi, kteří zachovávají Boží svatý den odpočinku. Hranice mezi těmi, kteří nesou znamení království Božího a těmi, kteří přijímají znak říše vzpoury se musí vyznačit jasně a zřetelně. (Svědectví pro církev 6 – 6T 353)

Jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty, od konání svých zálib v můj svatý den, a nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným a budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby a mluvit planá slova, potom budeš mít rozkoš v Hospodinu a nechám tě jezdit na návrších země a budu tě krmit dědictvím tvého otce Jákoba, neboť ústa Hospodinova promluvila. (Izaiáš 58:13-14)

Už na počátku stvořil Bůh sobotu a také rodinu — dvě skutečnosti, které jsou v jeho plánu nerozlučně spjaty. V tomto dni můžeme lépe než kdykoli jindy zakoušet něco ze života v ráji. Božím záměrem bylo, aby se rodina setkávala nejen při práci a studiu, ale i při bohoslužbě a odpočinku. Otec měl být knězem svého domu a oba rodiče společně se měli stát učiteli svých dětí. Následky hříchu však výrazně změnily životní podmínky. Dnes své děti otcové přes týden téměř nevidí. Nemají příležitost s nimi hovořit a radit jim. Boží láska však stanovila meze požadavkům práce. Bůh nad sobotou drží svou milostivou ruku. Ve svém svatém dni dává rodině příležitost ke společenství s ním, s přírodou i ke vzájemnému sblížení jejích členů. (Výchova 148)

Sobota by měla být tak zajímavá pro naše rodiny, abychom její každotýdenní návrat radostně vítali. Nijak lépe nemohou rodiče zdůraznit sobotu, než když se všemožně vynasnaží ve své rodině správně poučit a probudit zájem o duchovní věci, vytvářet správné názory o Boží povaze a Jeho požadavcích k nám pro zdokonalení křesťanské povahy a dosažení věčného života. Rodiče, učiňte sobotu radostnou, aby ji vaše děti toužebně očekávaly a srdečně vítaly. (Svědectví pro církev 2 – 2T 585)

Obávám se, že mnohdy v tento den cestujeme, i když bychom se tomu mohli vyhnout. Podle světla, které dal Pán o svěcení soboty, bychom měli pečlivě uvažovat o cestování lodí nebo dráhou v tento den. V tom bychom měli být příkladem našim dětem a naší mládeži. Cestování může být nutné v případě, kdy jedeme navštívit sbory a zvěstovat jim poselství, které mají slyšet podle vůle Páně. Avšak pokud to je možné, měli bychom si jízdenky a vše ostatní opatřit v některý jiný den. Chystáme-li se na delší cestu, pak bychom to měli podle možností zařídit tak, abychom na své místo určení nedojeli v sobotu.

Jsme-li nuceni v sobotu cestovat, pak se vyhněme společnosti lidí, kteří zavádějí naši pozornost na pozemské věci. Naše myšlenky by měly být soustředěny na Boha a s ním bychom měli rozmlouvat. Naskytne-li se příležitost, abychom s našimi bližními mluvili o pravdě, využijme ji a buďme stále ochotni pomoci trpícím a potřebným. Bůh chce, abychom při takových příležitostech užili poznání a moudrost, kterou nám propůjčil. Musíme si však dát pozor, abychom nemluvili o obchodních záležitostech nebo abychom se nedali do lehkých, světských rozhovorů. Bůh od nás očekává, abychom v každé době a na všech místech jemu dokazovali věrnost, když světíme sobotu. (Svědectví pro církev 2 – 2T 359-360)

Kdo se uzavírá do sebe, kdo žije jen pro sebe, neplní své poslání, které mu Bůh určil. Správný rozvoj společenských stránek naší povahy nás přivádí do těsného společenství s druhými a je prostředníkem, který nás posiluje pro službu Boží. (Cesta ke Kristu 69)

Musíme pěstovat a kultivovat ducha pravého uctívání, ducha oddanosti ve svatý a posvěcený den Páně. Měli bychom se společně scházet s vírou, že můžeme přijímat útěchu a naději, světlo a pokoj od Ježíše Krista. (The Faith I Live By: 35)

A co osobní studium Bible a modlitba?

Sobota má však svůj zvláštní význam také pro vzdělávání. Proto se na sobotní školu nepřipravujme pouze tak, že v sobotu ráno narychlo nahlédneme do studovaných biblických textů. Začněme s pečlivým studiem tématu na další týden už v sobotu odpoledne a v průběhu týdne se pak k němu můžeme každý den vracet.

Během kázání si rodiče i děti mohou zaznamenat citované texty z Bible a několik hlavních myšlenek, aby si doma mohli vše společně zopakovat. Při takovém zaujetí mysli se děti během pobožnosti nebudou nudit, což se často stává, a naučí se pozorně sledovat a soustředit své myšlenky. Toto hlubší přemýšlení o uvedených tématech nám otevře poklady, o jakých se nám ani nezdálo. Prožijeme pak zkušenost, která je popsaná v Písmu: „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce.“ Jeremjáš 15,16.
„Chci přemýšlet o tvých nařízeních.“ Žalm 119,48.
„Nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata … Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou.“ Žalm 19,11.12. (Výchova 149)

Je zachovávání soboty pouhé zákonictví?

Měli bychom dbát na zachovávání soboty nejen podle zákona, ale chápat také její duchovní vztahy ke všemu konání našeho života. Lidé, kteří považují sobotu jako znamení mezi sebou a Bohem, dávají tím znát, že Bůh je posvěcuje. Ti také budou každodenně zachovávat zákony království. Denně prosí o to, aby svěcení soboty pronikalo jejich životem. Každý den pěstují společenství s Kristem a odrážejí dokonalost jeho povahy. Nepřetržitě svítí jejich světlo tím, že konají dobro svým bližním. (Svědectví pro církev 6 – 6T 353-354)

Při znovuzrození se srdce člověka ztotožní s Bohem, protože se ztotožní s Božím zákonem. Když se v hříšníku odehrála tato pronikavá změna, přešel ze smrti do života, z hříchu do svatosti, z neposlušnosti a vzpoury k poslušnosti a věrnosti. Starý život odcizení od Boha skončil, začal nový život usmíření, víry a lásky. Tehdy „spravedlnost požadovaná zákonem“ bude „naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha“. Římanům 8,4. A ve svém srdci člověk vyzná: „Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval. Každý den o něm přemýšlím.“ Žalm 119,97. „Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě.“ Žalm 19,8. Bez zákona člověk nemůže správně pochopit Boží čistotu a svatost ani svou vlastní vinu a nečistotu. Není přesvědčen o hříchu a necítí potřebu činit pokání. Nevidí, že je jako přestupník Božího zákona ztracen, neuvědomuje si, že potřebuje usmiřující krev Ježíše Krista. Naději na záchranu přijímá bez pronikavé změny srdce a nápravy života. Proto je tak mnoho povrchně obrácených, proto do církví přichází tolik lidí, kteří nemají vztah s Kristem. (Velké drama věků 306)

Poznámka redakce:

Někteří lidé říkají, že zachovávání sedmého dne je zákonictví – protože tím, že zachováváme zákon, myslíme si, že jsme spasení. Ale ve skutečnosti je uznávání sobotního dne odpočinku jedním z nejvyšších způsobů vyznání pravdy o spasení pouze skrze Ježíše a distancování se od pokusů spasit se svými dobrými skutky. Zákon byl stvořený Bohem a žádá nás abychom, pokud ho milujeme, zachovávali Jeho přikázání, to však nedokážeme bez Jeho Ducha a bez Jeho pomoci při každém kroku.

Milost je nezbytná pouze kvůli tomu, že existuje zákon. Bez zákona je milost nepotřebná a nadbytečná. Skutečnost, že se rozhojnila milost (viz 2. Korintským 9:8), dokazuje, že zákon je stále na svém místě. Zachovávání sobotního dne odpočinku je oslavou milosti, kterou Bůh nám hříšníkům nabídl. Bůh říká, že sobota je připomínkou Jeho díla posvěcení v našich životech (Exodus 31:13; Židům 4:10). Je to znamení, že milujeme Boha a chceme Ho uctít naší vírou i skutky.

Přečtěte si více o spasení, milosti a zákoně.

Autor:

Amazing Discoveries