Egypt a Bible

Jsou biblické příběhy o Egyptě jednoduše mytologie, jak kritici naznačují, nebo existuje důkaz ve vlastním egyptském starodávném spise?

Biblické příběhy týkající se vztahu Božího lidu s Egyptem byly předmětem mnoha posměšků. Kritici označují biblické příběhy, např. o Josefovi či Exodus, za mytologii.

Egyptské kameny byly tichými svědky dramat z minulosti. Až po roce 1799, kdy byla objevena Rosettská deska, mohly být staré hieroglyfy rozluštěny. Jean-Francois Champollionovi to trvalo 20 let, rozluštit starověké hieroglyfy z Rosettské desky. Deska byla jedinečná v tom, že na ní byl zapsaný stejný příběh ve třech jazycích. Archeologie je tedy počínající věda a většina jejích pokladů byla předmětem zkoumání až v minulém století.

V současné době je možné číst nejen hieroglyfy, ale i staré spisy klínového písma. Starobylým pozůstatkům se překvapivě podařilo umlčet mnoho kritiků Bible. Harmonie mezi Písmem a archeologickými nálezy vrhá na tyto debaty nové světlo.

Pokud jde o příběh Josefa, je známo, že Semitští Hiksósové sesadili egyptské dynastie na více než čtvrt století. Během této doby by bylo možné pro Semitu dosáhnout takovéto prestižní pozice jakou zastával Josef. V nedávné době byly nalezeny fresky v egyptských hrobkách, zobrazující tlusté a hubené krávy a byly nalezeny také nápisy, odkazující na sedm chudých a sedm bohatých let, činící tento biblický příběh více než jen mýtem. Jeden z nejvíce vzrušujících příběhů v Písmu, je však Exodus (2. Mojžíšova).

Podle biblické chronologie se Mojžíš narodil v roce 1530 př.Kr. za vlády Thutmose I., který vládl 1532 až 1508 př.Kr. Tutmoses I. byl třetí faraón 18. Dynastie. První faraón byl Ahmose 1570 – 1553 př.Kr. následovaný Amenhotepem 1553 – 1532 př.Kr., který byl otcem Thutmose I. Jedná se o faraona, který vydal dekret, že všichni synové narození Izraelcům musí být hozeni do řeky, ale dívky mají povoleno žít (Exodus 1:22).

Áron, bratr Mojžíše, se narodil v roce 1533 př.Kr., před panováním Thutmose I. On tak unikl před krutým dekretem. Podle biblické chronologie, Mojžíš uprchl z Egypta 40 let po jeho narození v roce 1490 př.Kr. (pozn.: pamatujte si, že musíme počítat pozpátku, protože máme co do činění s dobou před Kristem). Exodus 2:15 nám vypráví o reakci faraóna:

Právě zde, v Midjánu na Sinaji, se Bůh Mojžíšovi zjevil. Během Mojžíšova exilu vládli dva faraoni současně. Thutmoses, který vydal dekret k zabíjení novorozených synů Izraele, byl otec Hatšepsut, princezny, která je nejpravděpodobnější kandidát na to, že našla Mojžíše v Nilu. Je pravděpodobné, že Mojžíš vyrůstal jako adoptované dítě v domě faraóna. Thutmoses neměl žádné syny, a po jeho smrti v roce 1508 př.Kr. se Mojžíš mohl stát faraonem, ale on to odmítl. Skutky 7:22 nám říkají: “Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích.”

Židům 11:24 nám říká: “Vírou Mojžíš, když vyrostl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery“.

Po Mojžíšovém odmítnutí se stal faraonem Thutmoses II. (manžel královny Hatšepsut), ale vládl jen od 1508 do 1504 př.Kr., pouhé čtyři roky. Znovu se tedy mohl Mojžíš stát faraonem, ale opět odmítl. Hatšepsut se sama stala dalším faraonem. Její zádušní chrám je na Dér el-Bahrí, a vládla Egyptu od 1504 do 1482 př.Kr., celkem 22 let. Nemanželský syn muže Hatšepsut se stal vladařem spolu s ní. Byl to Thutmoses III., který byl upřednostňovaný egyptskými kněžími.

Příběh královny Hatšepsut je smutný příběh. V roce 1488 př.Kr., šest let před její smrtí, všechny oficiální záznamy o Hatšepsut ustaly. Její královské nástěnné malby na stěnách jejího zádušního chrámu na Dér el-Bahrí byly poškozeny a její sochy byly zničeny. Dodnes bylo nalezeno jen pár drobných byst. Taková drastická opatření byla zavedena pouze pokud chování faraónů bylo neloajální vůči egyptskému božstvu. Je pravděpodobné, že Hatšepsut přijala Hebrejské náboženství v roce 1488 př.Kr., kdy o ní přestala egyptská dokumentace. Mojžíš v té době byl už v exilu poté, co uprchl před hněvem Thutmose III., který si užíval podporu egyptských kněží.

Mojžíš slyšel o smrti královny Hatšepsut, zatímco on byl v exilu, a její smrt je zapsána v jeho spisech. Exodus (2.Mojžíšova) 2:23 říká: “Po dlouhé době egyptský král zemřel…”. Jediným vládcem v Egyptě se stal nyní Tutmoses III. Bez Hatšepsut a její ochrany, kterou pravděpodobně poskytovala Izraelcům, Thutmoses III. je začal utlačovat tím nejkrutějším způsobem.

Návrat Mojžíše a jeho strach z faraona je nyní pochopitelný, zejména proto, že stejný faraon jej donutil, aby uprchnul, a on se stal jediným vládcem v Egyptě.

Thutmoses III. byl jeden z největších faraonů v historii. Byl známý jako Napoleon Egypta. Vládl až do roku 1450 př.Kr., který je, podle chronologie v 1. Královské 6:1, rokem Exodu (vyvedení Izraelského lidu z Egypta). Podle Bible, se Exodus konal dne 17. března 1450 př.Kr. V Písmu jsou zaznamenány přesná data Pesahu i Exodu. Bible nám říká, že pak vládnoucí faraon (Thutmoses III.) sledoval Izraelity přes Rudé moře, a že byl zabit při tažení. Biografie Tutmose III., napsaná Amenemhabem říká: “Hle král dokončil svůj mnoholetý život, skvělý v udatnosti, síle, moci a triumfu: od roku 1 až do roku 54”.

1504 až 1450, panování dlouhé 54 let, nás přivádí přesně k datu Exodu. Amenemhab zmiňuje měsíc a den jeho smrti:

Podle egyptologa Jamese Breasteda je to 17.březen 1450 př.Kr. Mumii Thutmose III. v káhirském muzeu analyzovali dva egyptologové, Harris a Weeks, v roce 1973 a ukázalo se, že mumie je mladého muže, zatímco Tutmoses III. musel být minimálně 80 let starý.

Egypťané měli způsob jak zamaskovat svoje zahanbení. Faraon se pravděpodobně nikdy nedostal z Rudého moře a pro skrytí tohoto faktu položili falešnou mumii na jeho místo. Na podporu tohoto tvrzení je k dispozici nepřímý důkaz z 18. dynastie. Thutmoses III. vládl společně se svým synem Amenhotepem II. (po smrti Hatšepsut) a Amenhotep II. nebyl v době Exodu v Egyptě, ale při syrsko-palestinském potlačení povstání s většinou egyptské armády. Podle egyptských spisů se vrátil v červnu 1450 př.Kr., kdy očividně poničil mnoho eyptských památek. Tento čin potřebuje vysvětlení. Bible nám říká, že všechno prvorozené v Egyptě zemřelo během poslední rány. Po návratu do Egypta, byly nejen Izraelité pryč, ale byl rovněž nalezen jeho otec mrtev a jeho prvorozený syn zabit při poslední ráně. Dají se pochopit emoce, které pocítíl Amenhotep, které způsobily takový výbuch agrese.

Jako příští faraon vládnul Thutmoses IV., který byl druhorozený syn Amenhotepa II. Podle dědického práva se měl stát faraonem prvorozený, ale ten zemřel. Pro vysvětlení této zřejmé anomálie je na Sfinze nápis, který vypráví příběh o tom, jak se druhorozený syn stal faraonem místo prvorozeného. Zdá se, že Thutmoses IV. zrovna odpočíval mezi nohama Sfingy, když uslyšel hlas, který mu říká, aby odstranil písek mezi nohama a Sfinga dohlédne na to, že spíše než prvorozený, bude on další faraon. Nepravděpodobný příběh, a také další příklad jak zamaskovat události, tak aby zahanbení potomků nebylo zveřejněno.

Monoteistické uctívání v Egyptě neskončilo smrtí Hatšepsut. Během období Amarna 18. dynastie se monoteismus znovu v Egyptě vynořil. Faraon po Thutmosi IV., byl Amenhotep III. Tento syn Thutmose IV. byl sice stále modloslužebník, ale během panování jeho syna (Amenhotepa IV.) se náboženství Egypta přesunulo z uctívání Amona k uctívání Atona. Atonismus bylo uctívání jednoho Boha Stvořitele. Symbol slunce a jeho paprsky byly použity na popsání Atonovy péče o lidstvo. Slunce nebylo v Atonismu uctíváno, ale sloužilo pouze jako symbol. To je dobrý důkaz toho, že Atonismus má svůj základ v hebrejském náboženství.

Exodus musel zanechat své stopy na egyptském lidu a mnozí přilnuli k Bohu Hebrejců spíše než k egyptskému božstvu. Podstatou egyptského náboženství bylo uctívání slunce, ale mnoho bohů hrálo vedlejší role v jejich systému víry. Amenhotep IV. si změnil jméno na Achnaton, symbolizující změnu od uctívání Amona (Amenhotep znamená “Amon je potěšen”) k uctívání Atona. Další důkaz o odchodu Achnatona od starého náboženství je to, že přesunul hlavní město z Luxoru do nového hlavního města Achetatonu. V písni napsané Achnatonem svému Bohu je 17 veršů odpovídajících žalmu 104.

Pod vlivem Achnatona zažily egyptské kultury období realismu. V sochách faraonů a jejich rodin již nebyli faraonové zobrazováni v tak nadživotní velikosti jako dříve. V sochách Achnatona a jeho rodiny je Achnaton zobrazený i se svými nedostatky a jeho manželka a děti jsou zobrazeny v láskyplném vztahu s faraonem.

Jeho žena byla slavná Nefertiti, jejíž jméno znamená “dívka radosti”. Měli šest dcer, z nichž jedna byla zasnoubená s mladým mužem jménem Tutanchaton. Tato dcera se jmenovala Anchesenpaaton. Všimněte si, že jména končí na “aton”, což zobrazuje jejich způsob uctívání. Po smrti Achnatona, Tutanchaton se stal dalším faraonem. Nicméně, jeho změna jména na Tutanchamon naznačuje, že jako faraon opět změnil způsob uctívání v egyptském náboženství. Největší archeologické nálezy se týkají tohoto faraóna, a vypovídají příběh o krátkém, avšak velkolepém panování.

Stálo to za to, vzdát se pravdy výměnou za pozemskou slávu? Znehodnocení soch spojených s panováním Achnatona je dalším důkazem nenávisti a soupeření mezi uctíváním model (modlářství) a uctíváním Boha Stvořitele.

Autor:

Prof. Dr. Walter Veith